Constantine

Keanu Reeves je Constantine. Nostalgické vzpomínky na Nea a jeho vohoz, brýle a sakra velkou kupu zbraní pod kabátem jsou zadupány do země démonicky zábavnou komiksovou jízdou do pekla a zpět. Postava Constantine, ač se od komiksu v mnoha ohledech lišící, je stále děsivě charismatická, nahláškovaná a stylová a to vše díky Vyvolenému. Keanu si roli očividně užívá, kouří cigaretu za cigaretou, suše reaguje na úplně cokoliv a k tomu vyhazuje zrcadla s démony z několika pater. Weisz a její typická silná poloha, tentokrát okořeněná zážitky s podsvětí, funguje taky, a nakonec, těžko bych si v její roli představil někoho jiného. Jelikož viděno zpožděně, je fajn vidět i Shiu v jeho boční roli taxikáře. U Tildy jsem si vzpomněl na Tři veterány a jejich andělskou mrchu a výkon Stormara, i když tak velmi časově omezený, byl naprosto famózní. Příběh sic ne úplně originální, zaujme parádně díky očividně silnému podkladu v předloze a vytvořeném světě plném polopekelníků a polonebeštanů, v závěru se to pak nehorázně pekelně rozjede a na akční složku si nemůžu stěžovat, i kdybych chtěl. Škoda, že je to už tak dlouho, a druhý díl stále nikde. Tohle mělo a stále má velký potenciál. At se do pekla propadnou, jestli to nakonec zruší úplně (18.04.2012)

Po shlédnutí 2/3 snímku jsem byla rozhodnutá ohodnotit jej 3*, protože byl sice zajímavý a zručně natočený, na druhou stranu ale nepřinášel nic nového. Pak ale přišla závěrečná půlhodinka, při které mi vskutku spadla čelist. Vynikající, démonický a ďábelský Peter Storemare v roli Satana, skvěle vygradovaný a načasovaný závěr a hlavně scénář vystříhající se klišé. Constantine je pro mě rozhodně příjemné překvapení, protože až na pár čestných výjimek čistě komiksové filmy nebo filmy na motivy komiksů nemusím. (03.05.2005)

Ať požadujete od komiksového filmu cokoliv, Constantine vás překvapí. Vůbec celý Constantinův svět se od obvyklých témat konfrontace mezi lidmi, hrdinou a stvůrami dost liší, protože běžní lidé, kteří o nějakých okolo se pohybujících démonech a skutečném Peklu nemají ani ponětí, se ve filmu objeví snad jen v úvodní exorcistické scéně. Zbytek filmu je příběhem „zasvěcenců“, které personifikované zlo v různých podobách nemůže rozhodit, nebo jej dokonce berou jako běžnou součást svého života. Film přitom boj s monstry a všechno, co s ním souvisí, prezentuje jakoby mimoděk. Žádná akční scéna nijak nenarušuje plynutí děje, prostého překombinovaných zvratů, a žene se kupředu bez odboček tak lehce, že máte na konci pocit, že jste místo dvouhodinového filmu viděli snímek minimálně o třicet minut kratší. Ovšem menší míru akce, trikových scén, komplexnějších vedlejších postav i zkušené režisérské ruky spolehlivě vyrovnává Keanu Reeves. Jeho Constantine je méně obhroublý a přímočaře drsný než v comicsu, ale o to nevypočitatelnější. Reeves do Constantina dostal nejen palčivou sebedestrukci, když cítí, jak mu rakovina spaluje plíce a on nemá co ztratit, ale především z něj udělal sympaticky chytrého chlapíka, který je vždycky o krok napřed nejen před záporáky, ale i před vámi. Film se tak nebojí vyrukovat s nestandardním hrdinou, přímočarým příběhem, vysokou úmrtností postav i velmi neortodoxním závěrem, ba naopak z toho dokáže udělat svou přednost. Popravdě, s každým dnem od zhlédnutí mám ten film raději. (17.03.2005)

Když je hlavní hrdina charismatickej a na pohled příjemnej až na půdu, trpí přímo akutní hláškovitostí a ještě k tomu je vyjímečnej i ve svým ne zrovna obvyklým povolání, měl by to být skvělej film. Jenže on je to jen dobrý film. Lepší, než většina dalších z roku 2005, ale přesto jen průměrný. Ve skutečnosti mi bylo celkem jedno, jak to dopadne a vlastně jsem ani nechápal, co je tak strašlivýho na tom, že by ten synek prošel skrz. Občasný akční scény jsou opravdu hezký, i ty scény, kde akce není se mi líbily, protože co si budeme povídat, je to po čertech kvalitní dílko (formou). Jenomže ten obsah, ten obsah je příliš plytkej i na akční film budoucího prezidenta USA Arnolda. Ne, že by byl hloupej, jenže tam vlastně o nic nejde. Já osobně preferuji možnost, že peklo není místo, kde by byly duše lidí neustále mučeny (a upřímně, rozeznáte bolest z žáru tisíce a nebo sto stupňů? já tedy ne), ale spíše oproti nebi je to místo, kde je aspoň nějaká sranda. Kde nejsou všichni tak nechutně hodní, milí a zbožní a kde jsou i lidé normální chovající se jako my všichni. Podle Bible bych už za tohle prohlášení šel do pekla. No, fakt je, že mi tam něco neštymovalo, a těžko jde určit co. Snad nedostatek ponurosti nebo možná, že nejtemnějším Luciferem je pro mě navždycky Gabriel Byrne z Konce světa. A že finále není vyvrcholením filmu, protože tím je paradoxně začátek. (02.04.2006)