Curatorium: A New Czech Generation
Obsahy(1)
Měla protektorátní výchovná kampaň učinit z české mládeže vlastence, anebo zrádce? Den po atentátu na Heydricha vznikla na území protektorátu masová organizace Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. U zrodu této organizace stál ministr školství Emanuel Moravec a František Teuner. Cílem Kuratoria bylo podchytit výchovu české mládeže a vytvořit z ní povolnou část obyvatelstva, která bude věrná ideálům nacismu a politice Hitlerovy říše. Zároveň si její zřizovatelé slibovali, že omezí možný neblahý vliv rodičů na své potomky. Do aktivit této mládežnické organizace se zapojila podstatná část českých dětí a dospívajících. S odstupem bezmála osmdesáti let se ti, kteří touto organizací prošli, vracejí ve vzpomínkách do časů, kdy se o jejich převýchovu starali lektoři Kuratoria a jejich nacističtí poradci. Kladou si znepokojující otázku: Byli jsme tenkrát vlastenci, anebo zrádci? (Česká televize)
(viac)Recenzie (35)
Vynikající dokument podrobně osvětlující tu nejvíc nebezpečnou snahu nacistů, hlavně bestie z RSHA R.Heydricha a K.H.Franka - kata českého národa o germanizaci "českomoravského prostoru" , jak to náckovské kreatury nazývaly. Snahu o indoktrinaci mladých nacismem a jejich poněmčení. ** Ve 12.minutě se mihne strojem napsaný seznam z 5.3.1941 o vystoupení MUDr. Františka Teunera z organizace ČNST-Vlajka, jsou tam uvedení i další, co z Vlajky vystoupili : např. Jaroslav Čermák, býv.vedoucí Svatoplukových gard (což byla další fašistická organizace, působící na sklonku první republiky, za druhé republiky a na začátku okupace, tj.za protektorátu), nebo Marie Pechová/Fechová? (je tam vidět překlep), býv.vedoucí Svazu žen, či Zdenko Vaněk, býv.vedoucí redaktor kulturní části deníku Vlajka. ** Objevem je, že se nacisté - rukou kolaborantů - v dubnu 1945, tj. na samém sklonku války pokusili neúspěšně o atentát na (už ne exilového, byl na Slovensku,pak na Moravě) prezidenta E.Beneše . Těm, kdo budou farizejsky "šokovaní" velkou účastí české a moravské mládeže v Kuratoriu musím připomenout, že ostatní tělovýchov.organizace(včetně mládežnic.oddílů) a dětské/mládežnic.organizace+oddíly byly nacisty v protektorátě rozpuštěny a jejich majetek zabavený. Ať to byly Dělnic.tělovýchov.jednoty (DTJ - v dokumentu zmíněné, za 1. a 2.rep.napojené na sociální demokraty) nebo Sokol (blízký nár.socialistic.straně a nár.demokratic.straně - od 1935 Národní sjednocení) nebo Orel (blízký lidovcům - ČSL) anebo různé skautské oddíly včetně toho, který vedl Jaroslav Foglar - Viz zmínka o časopisu Mladý hlasatel cca v první půlce dokumentu. Takže jednotlivé oddíly, aby mohly dál fungovat, tak přešly pod hlavičku Kuratoria. Podobně to probíhalo po únoru 1948, když komunisté postupně likvidovali nekomunistické organizace, případně je slučovali s těmi svými .... . Bylo tam sice pár nepřesností, ale přesto : 5 * a 85 % . ()
Doslova na poslední chvíli se podařilo zachytit jednu z nejsmrdutějších kapitol krizového desetiletí 1938 1948. Bez jejího poznání nemůže být historický výklad našich novodobých dějin úplný. Hitler reprezentoval takovou koncentraci svinstva, že jen její důkladné poznání může odhalit skutečný dosah nacistického nebezpečí. Česká televize v tomto případě zaslouží mimořádné poděkování. ()
Nepríde to niekomu povedomé? ()
Opomenutá kapitola dejín v spomienkach zúčastnených a odborníkov. Veľmi dobré dobové zábery, skvelý komentár Rímskeho, ale téma trochu bez sily a atraktivity. Skôr pre profesionálnejšie kádre. Online tu. ()
Z metod převýchovy české mládeže ke germanizaci odtržením od rodičů mrazí. Uvidíte i hajlujícího herce Josefa Vikláře v dětském věku. Trochu to připomíná dnešní metody EU k převýchově mládeže k multikulturalistické ideologii. Nevěděl jsem, že Británie se nám zdráhala vrátit zpátky území Sudet, ale Edvard Beneš jel za Stalinem do Moskvy a podepsal dvacetileté přátelství a tím se to vyřešilo. Ke shlédnutí na https://www.ceskatelevize.cz/porady/13083295396-kuratorium/ ()
Výborný dokument, který dokazuje, že namísto výroby filmů o 2. světové válce, které donekonečna přežvýkavají tisíckrát viděné fotografické a filmové záběry a rekapitulují mnohokrát řečené lze pořád natočit originální počin. Vyzrálé formou i obsahem, sympaticky objektivní v autorském komentáři. ()
válečných dokumentů jsem viděl desítky ne-li stovky a přesto mě Kuratorium překvapilo, protože o jeho existenci sem do dneška neměl ani tušení. Ondřej Veverka to navíc udělal velmi poctivě a poutavě, takže tu prakticky není hluché místo a i když jde o objektivní kousek, který to co se dělo nijak nehodnotí, není to moc příjemné pokoukání...80% ()
Výborně zpracovaný dokument s dlouhou stopáží, to se jen tak nevidí. Navíc jsem neměl pocit, že by bylo někdo nějaké hluché místo. Celá problematika je popsána hodně plasticky a obraz není podán černobíle, což je obrovské plus. Jako komentátor Pavel Rímský, už jen to přitáhne moji pozornost. A pevně doufám, že Ondřej Veverka bude pokračovat v této dobré práci i nadále. ()
Nepamatuji se, kdy jsem naposledy viděl tak kvalitní český dokument jako je tento. ()
Pěkný dokument, který potěší i ujištěním, že to s naší důchodcovskou generací není tak špatné, jak by si člověk pomyslil z internetových diskuzí a z bojů o slevy v kauflandu. Ti mluvící pánové to měli i ve svém požehnaném věku v hlavě parádně srovnané. Vcelku mě překvapilo, že na začátku padesátých let Gottwald dal hlavním představitelům kuratoria milost, místo popravy doživotí. To jsem nevěděl, že to byl takový lidumil. No, možná si jen nostalgicky zavzpomínal na časy, kdy byli komáři a nacisti jedna ruka a jedna duše. ()
Vysokooktanový CZ dokument o velmi obtížném období českých dějin a její jedné zapomenuté kapitole. Cenný historický materiál vysoké kvality 🌠. 90%. ()
Zhodnem sa s predkomentujúcimi. Skvelý dokument a ako hovorí pán na konci....je to veľké prekvapenie. Literatúra faktu je mojím koníčkom, kníh o protektoráte je veľa, ale toto som nepostrehol. A pritom sa to dotklo veľkej časti obyvateľsva, detí, mládeže, rodičov. Pekná robota. ()
O Kuratoriu jsem doposavad neslyšel… o co děsivější pak byla podobnost s SSM (který jsem zažil). Celkem “vtipné” mi přišla prohlášení pamětníků o “rozvracení Kuratoria zevnitř”. Já totiž taky Pionýra (uvědoměle) rozvracel zevnitř, vůbec to nesouviselo s tím, že kdo plánoval dál studovat, jinou možnost neměl… nebo to, že nic jiného nepřipadalo v úvahu. Potom ty poznámky o “prvním výletu členů Kuratoria do Prahy”… ty vole… “Slibuji dnes přede všemi, jako jiskra jasná…” poprvé v Praze. Neskutečný jaká ta podobnost s tím co následovalo po roce 1945 je. ()
Skvělý dokument, který otevírá jedno z trezorových témat protektorátu. ()
Vzácné záběry a ještě vzácnější poznatky přímých svědků dnes již zesnulých pánů, kteří okusili okovy tehdejšího protektorátu pod říšskou orlicí s hákáčem. Stejně jako tomu bylo u závodu ve výrobě atomové bomby, stejně tak i nacistické Kuratorium nemělo dostatek času na převýchovu mládeže. Rozumní lidé by se měli poučit a chránit svobodu. Tehdejší politická garnitůra československa byla donucena za porážku třetí říše odevzdat země do náruče Stalina na dalších 20let. Dnešní Rusko se po hitlerovském vzoru snaží o totéž. V případě porážky Ukrajiny je zcela jisté, co jejich zemi čeká. Smutné taktéž, jak se dají davy ovládat lhaním a překrucováním pravdivých faktů v nepravdivé nesmysly stokrát omleté dokola. 10 z 10 psychologů vám to potvrdí stejně jako poradci a propagandističtí všeumělové kolem Putina. I když naše země není fakticky ve válce, zcela odkrytě nás každý den, každou minutou, co otevřete chytrý přístroj bombardují pečlivě připravenými zprávami s úkolem zasadit semínko pochybnosti. Prosím všechny, kdo tohle čtou nepodlehněte, ověřujte si zprávy a přemýšlejte o důsledcích než vhodíte hlasovací lístek. Demokracie je stejně jako v minulosti zneužita k moci diktátorských hlav. ()
Skvělý dokument o zcela přehlížené kapitole naší historie. Za komunismu se soudruzi tvářili, že za války bylo 90% Čechů v odboji, realita byla poněkud jiná. Děkuji tisíckrát Gabčíkovi s Kubišem za jejich útok na Heydricha, bez nich bychom mohli být na potažené straně. ()
Skvělé udělaný dokument o nepříliš známé skutečnosti česko-moravských dějin. Zaplnilo to další prázdné místečko v mém vidění minulosti. Je vidět, že Ondra Veverka dokument pojal velmi zodpovědně. Líbil se mi poměrně nestranný pohled a vyznění celého filmu. ()
ale jo, šlo to… hezké doplnění k teuner (studentský film) ()
Televizní dokument Ondřeje Veverky rozkrývá opomenutou část českých dějin, která měla být zapomenuta. Střihový dokument nám servíruje nikdy nezveřejněné záběry, unikátní filmové materiály a osobní výpovědi posledních žijících pamětníků. Kladné body Veverka sbírá za nápad kolorovat dobové černobílé fotografie – zbarvuje ale pouze některé fotografie a někdy pouze části obrazu, což funguje jako zajímavé zpestření jindy rutinních a zaměnitelných dobových materiálů. Nutno dodat, že osobní postřehy a nejednoznačné výpovědi pamětníků dokáží vzbudit napětí a zdravý zájem o pohnutou minulost. Na druhou stranu musím zmínit, že dokument repetetivně střídá „pouze” archivní záběry s výpověďmi pamětníků - což se po chvíli stává rutinním nástrojem a kdyby materiály nebyly podložené dramaticky zajímavým vyprávěním, tak se z dokumentu stane jeden z dalších desítek dokumentů o 2. světové válce. Kuratorium není vizuálně či filmařsky ničím novým: je to řemeslně solidně zvládnutý střihový dokument, který si je vědom, že „hlavní devízou” a silou je málo známý příběh organizace Kuratorium pro výchovu dětí a mládeže v Čechách a na Moravě. Více v recenzi. ()
Desítky let se o něm nemluvilo. Dávno dospělé, kdysi zneužité děti se bály, že se na ně, na jednotlivce, kteří se nechali zvráceným záměrem nadchnout pro bezesporu zajímavé aktivity, národ bude dívat s pohoršením. Ti, kteří už pobírali rozum a zapojovali se aktivně, snad trochu i oprávněně. Ale stydí se ti druzí… Druhá světová válka je, jako každá krize, visutým mostem pro lidské povahy. Někdo přejde na tu stranu, jiný na tu, někdo z něj shodí přítele a jiný skočí. V krizi se tříbí charaktery a lidé, pro které je norma překážkou, rychle odhazují zábrany. Ačkoliv je morálka člověku z největší části vrozená, z hlediska lidské činnosti jsme všichni tabula rasa. Co nás společnost naučí, přijímáme jako normální. Vrozená morálka nám zabrání (nebo u narušených jedinců nezabrání) škodit si navzájem (altruismus je mnohem silnějším pudem sebezáchovy, jak ostatně pěkně ukázal už Konrad Lorenz, sám nacista, jako ovšem tehdy mnozí dobří vědci). Ale teprve společnost souborně vytyčuje mantinely, podle kterých jako dobré nebo špatné vnímáme konkrétní jednotlivosti. Této schopnosti akulturace zneužívají zejména totality, ale i další režimy po celém světě – velká společnost se jinak než ovládáním člověka vést nedá. Funguje tak i naše společnost, která se jako totalita vůbec netváří. A tak se i dobří lidé, vychovaní v konkrétních schématech, dopouštějí činů, které dobré nejsou, v danou chvíli tak ale vypadají. V tomto ohledu jsme možná v dlouhodobém horizontu produktivnější než nacisté – a funguje to! Pod záminkou dobra a pomoci zabíjíme, ničíme a ještě z toho máme dobrý pocit (a když ne, tak předstíráme, že o nic nejde). Lidé posedlí sobeckými a chorobnými touhami žijí na každém místě světa a v každé generaci. Čím méně se před nimi společnost brání a čím méně prekážek jim staví do cesty, tím lépe se stávají vůdci. A tím více podle nich a podle jejich psychických problémů funguje celá společnost. V tomto modelu žijeme i dnes, kdy jsme minimalizovali společenské korekce, a v rámci soudobé akulturace je dokonce považujeme za špatnost a za přežitek. Jedním z takových lidí byl František Teuner. Duševně slabý, hloupý člověk posedlý vlastním úspěchem a ovládaný nízkými pudy. Jeho slova a činy zaznamenané v dokumentu jsou kopií chování řady důležitých lidí současnosti na manažerských a rozhodných pozicích, ale i mnoha zkrachovalých existencí, které od podobných extempore zdržuje jen vlastní lenost. Za válek se tito lidé chopí svých příležitostí obzvláště rychle. Pro správný náhled skutečností představených v dokumentu je dobré vědět, jak silná byla v dobách prvních desetiletí dvacátého století v Čechách i v Evropě obecně spolková činnost. Dobová intenzita spolkové pospolitosti přetrvávala až do padesátých let (i to je jeden z důvodů překvapivé úspěsnosti komunistických budovatelských aktivit). Sokol a další spolky byly důležitým základem společnosti, neméně jako rodiny. Čerpaly z pevného sepětí odhodlaného přesvědčení svých účastníků, s nimiž tvarovaly spojitý šik názorů a záměrů. Přesně toho chtěl využít Teuner. A kdyby se válka vyvíjela jiným směrem, on – malý, nicotný, hloupý a směšný – by svého cíle dosáhl. Pamatujme na to i dnes. Veverkův dokument je názornou ukázkou toho, jak dokumenty dělat. Jaký námět použít a jak pracovat s ním i s protagonisty. Skvělá práce na českém dokumentárním nebi! () (menej) (viac)