KaprKód

Ohromné veledílo, které ani za tento komentář nebudu schopen dostatečně vynachválit! Ze sekce Česká radost se za mě jednalo o ten nejlepší dokument, který bohudík VYHRÁL, avšak u nás ve studentské porotě ne 🥲. Seděl jsem v kinosále před projekcí s vědomím, že půjde o další průměrný/nudný dokument (dokumentární opera), který mě akorát tak uspí a upadne tím u mě v zapomnění, ale naprostý opak se ukázal být pravdou! Nemohl jsem od snímku odtrhnout oči a hltal skladby a průběh života Jana Kapra s takovým zaujetím, až jsem se sám divil, jak je to možné. A takto až do samotného konce, kde jsem byl natuty vyflusnutý z toho všeho, protože některé pasáže (syn, rozvod) mě emocionálně opravdu dostaly. Vyhodnocení: Myslím si, že kdyby Jan Kapr zmrtvýchvstal a zhlédl dokument osobně, nemohl by být více poctěn! Bravo, Lucie Králová! (13.11.2022)

Fascinující podívaná. Nečekejte tradiční životopisný portrét, ale svébytné dílo na motivy osudů skladatele Jana Kapra. Zapojuje Kaprovy filmové záznamy i záběry z inscenace opery o jeho životě (mluvící hlava je tu snad jen jedna). Označení dokumentární opera mi přijde trefné, takže hledejte sál s kvalitním zvukem. (10.01.2023)

O tomto filmu jsem hodně slyšel a v poslední době se mi poštěstilo jej i zhlédnout. A já musím jen chválit. Ten film má všechno co by měl správný film mít - hlavního protagonistu se silným životním příběhem, zajímavé technické zpracování a hlavně dobrý nápad. Spojení žánrů dokumentárního filmu a opery, považuji za jeden z nejvýraznějších okamžiků současné české dokumentární tovrby. Chápu, že pro někoho to může být málo zajímavé, protože autoři nejdou příliš do hloubky, ovšem vybírají si zásadní okamžiky z života Jana Kapra a na těchto staví děj. Respektive je hudebně ztvárňují. Mě osobně tento fakt nijak nevadí, protože jsem se z dokumentu dozvěděl přesně tolik kolik jsem potřeboval. Můj velký obdiv pak patří jak hudebním skladatelům a dramaturgům, kteří scénář zhudebňovali, tak režisérce a kameramanům za to, jak se jim povedlo hudbu obrazově ztvárnit (na místě by nejspíš bylo pochválit i střihače). Jako celek je ten film velmi nevšedním dokumentárním počinem a společně s filmem á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN bych jej rád považoval za zakladatele nového dokumentárního směru v českém filmu. A pevně doufám, že podobných filmů bude u nás vznikat v budoucnu více (16.03.2024)

Nepřetržitá tekutá přítomnost po sobě nezanechává žádný ekvivalent notového zápisu; zpětně ji nerozezníme, plně nezaslechneme, nedekódujeme (a dekódujeme vůbec bezprostřední přítomnost?; je tu proto?). V sarkofágu ze slov, symbolů, obrazů, v pozůstalosti někdejší fluidní přítomnost neleží. Přesto s pozůstalostí můžeme dál kreativně, vědomě, přítomně, se zřetelem k povaze Přítomnosti, hýbat, tak jako jí hýbe dokument, kterému, navzdory mrtvolným zvyklostem, kraluje dynamicky živoucí hrající hra. Jsem pro: hrát si, ne si zahrávat. Tak to možná chtěl i J. K. (15.02.2023)

Film náročný na pozeranie a nie pre bežného diváka, ktorý by pred zhliadnutím ideálne potreboval akýsi úvod, vysvetlenie, ktoré ho pripraví na to, na čo sa ide pozerať. Hudobníci a filmári si však prídu na svoje. Napokon, ako lepšie predstaviť tvorbu socializmom vymazaného skladateľa, ak nie tým, že sa o ňom zloží opera písaná jeho štýlom tvorby, inšpirovaná jeho skladbami? V spojení s jeho archívnymi zábermi vzniká nové výnimočné, precízne spravené dielo, ktoré sa mi po druhom zhliadnutí páči ešte viac, pretože som lepšie stíhala vnímať všetky jeho kvality. Moja pochvala a poklona patrí režisérke za nápad, všetkým, čo sa podieľali na librete a hudbe a takisto strihačovi/strihačke, pretože poskladať súkromné archívne zábery do takto myšlienkovo súdržného celku chce obrovské množstvo práce. Jediná moja výhrada je, že by film pokojne mohol byť o pár minút kratší. Zároveň premýšľam, nakoľko boli potrebné "behind the scenes" zábery (tie, v ktorých boli speváci inštruovaní a pod.), ale... vlastne mi to tam v konečnom dôsledku nevadilo. || Videné prvýkrát na RIFF v Reyjkavíku, druhýkrát na POCITY v Prešove <3 (27.11.2023)