Džun'ai dissonance

Učitel hudby Nitta Masaki (Júto Nakadžima) má 25 let, nehodlá se angažovat v rodinném byznysu soukromé školy, chce jít i přes odpor rodiny sólo. Ve svém novém působišti (soukromá střední škola) potká bývalou přítelkyni bratra (Kósaka Jukino), která byla o chvíli později nalezena mrtvá. Masaki razí svéraznou filozofii, že lidem je třeba říkat, co chtějí slyšet. Sny jsou nebezpečné a drtí člověka svým tlakem, takže je lepší se jim vyhnout a žít snadněji bez nich. Jenže se střetne s mladou studentkou Izumi Sae (Jošikawa Ai), která chce být spisovatelkou, ačkoliv jí matka dělá ze života peklo. Oba se sblíží, ale někdo záměrně sabotuje jejich rašící, zdůrazňuji čistě platonický vztah. Setkají se o 5 let později. Vztah zakázané romance má ztvárnění, které se blíží éře nulté dekády a taky 90.letům. Ty emoce (a jisté nešvary, jako průběžné preview v každém dílu necitlivě po začátku seriálu). Džunai je japonské slovo pro čistou lásku a disonance, je produktem nikoliv citů hlavních hrdinů, ale vytváří ji japonská společnost svými normami a tlakem. Příběh ukazuje důvěrně známé problémy ropzadu rodin a rodinných vztahů. Hlavní hrdina Masaki má sice o 5 let  poté novou ženu Ucui Manami (Manami Higa), vysoký status v elitní realitní firmě, ale to jen povrch se blyští. Firma je prohnilá a síť vztahů toxická. Manami Higa podává geinální výkon v roli manipulující, psychopatické manželky (která by se neztratila ani v románu/filmu Zmizelá). Rozepsisovat o dalších příběhových peripetiích, zda k sobě dvojice najde cestu a za jakou cenu považuji za zbytečné a spoiler. Seriál je to nejen romantický, ale také napínavý, kdy dovede uvěřitelným způsobem dramatizovat a hrotit vztahy, ukazovat praktiky japonského byznysu a různé společenské morésy, které jsou prostě typické, ale také špatné. Seriál tak krizituje jakoby současnou japonskou společnost a některé její praktiky, názory na mezilidské vztahy. Ono se zdánlivě zdá, že série se blíží čínským cenzorním představám, nebo buddhistické karmě, že hříchy a špatné skutky přinesou odplatu a nejednou mi obočí vylétlo nahoru, proboha, co se z té série stane. Ale nemusíte mít strach. Seriál je o tom, jak překonat předsudky, rodinné problémy a vztahy, které vám stojí často v cestě za láskou a vysněnou profesí. Navíc je tady jedna geniální závěrečná scéna na pláži s, kde se pak cítím stejně jako ten písek omývaný vlnami, tak předchozí nejasnosti, napěstí, utrpení odchází pryč v katarzi. Seriál na mě udělal dojem, výtečný dojem, a Vy víte, že na mě něco snadně nezapůsobí. 4,5 * a po repríze uvidíme, co dál. V seriálu se dají vidět zajímavé hlavní i vedlejší postavy, Nakdžima Júto je dlouho ve stínu své kolegyně, ale taky se rozehraje k dobrému výkonu, sérii vládne Manami Higa, naprosto mě překvapil Sató RJúta, který se z nenapádné role stává důležitým charakterem, navíc herce znám z jiných věcí, vždy jsem považoval jeho herecký rejstřík za omezený, zde mě přesvědčil o opaku. Perfektní hudební režie, dva navykové songy, zejména Fate or Destiny by Hey! Say! Jump, instrumentální stopa je natolik kule a srdce rvoucí, že bude separátní recenze. Masaru Jokojama složil úchvatné OST, kde je piano v hlavní roli.Umění v hudbě není složité několika hodinové symfonické orgie (byť čest výjimkám), ale umění je vydolovat emoce a předvést silné motivy, nápady na krátké ploše několika málo minut. A Masaru Jokojama přesně patří do druhé kategorie, jeho styl kompozice fusion s klavírním křídlem v hlavní roli. Pouští se do úchvatných improvizací, někdy ve stylu Chopina a jeho minimalismu, jindy za dynamického jazzu, lehkého rocku, často používá klávesy, různé efekty a zkreslené. On si prostě rozehraje nějaký motiv na klavír, další klidně hodí do kontapunktu a rozjede sólové orgie alá https://www.metal-archives.com/bands/Vitalij_Kuprij/16965 Jindy budu svoje skladby nenápadně z malých motivů, než přejde do vysoké rychlosti, kdy střídá sóla a přidává další vyhrávky. Dělá to vždy tak nečekaně a originálně, že vám spadne brada dolů. Tohle album prostě musím mít. (03.02.2024) (menej) (viac)