Hotel Palace

Dostal jsem víc, než jsem čekal. Úžasnou mozaiku bizarních postav na odlehlém, ale atraktivním místě. Žádný velký příběh, jenom absurdní podobenství s několika individuálními motivy plus neklidným očekáváním přelomu tisíciletí. Hodně jsem se umíval a párkrát i hlasitě zasmál. Ani mi nevadilo, že fórky často nebyly originální. Roman Polanski potvrdil, že umí nabídnout za málo peněz hodně muziky. Nejznámější esa ve filmu hrají jako o život a i méně známí herci s nimi po celou dobu drží krok. Rád se podívám znovu. (14.01.2024)

Skvělý, báječně jsem se bavil, až na malé chvilky, jsem se neustále řehnil. Škarohlídi ať se jdou vycpat. Tady jde jen o zábavu, nic víc v tom nehledat. Bizarní postavy, absurdní situace, vynikající herecké výkony. Polanski mě nikdy nezklamal. Za deset!!! Srovnávat s Trojúhelníkem smutku je nesmysl, to je naprostá ptákovina. (11.01.2024)

RECENZE: Hotel Palace přeje šťastný nový rok s Polańskim - Českokrumlovský deník  Sláva nebesům, pořád to jde! Skeptikům to nejspíše uštědří pořádný úder, ale jeden zázrak nový rok již nadělil. Inteligentní silvestrovskou komedii, jejíž hrdinové se netrpělivě připravují na přivítání nastupujícího milénia. Novoroční nadílka nicméně překvapí více návštěvníky z řad nezasvěcených, zkušení diváci totiž ví, že Roman Polański špatné filmy netočí. Berličkou nesoucí riziko byl v tomto případě snad jen režisérův věk. Výsledek ovšem nedává v potaz, že by devadesátiletá legenda, jež natočila Čínskou čtvrť a Pianistu, ztratila cokoliv ze svého umění, jak tomu u přezrálých bardů hrozí. Polańského režie je oproti jeho poslednímu snímku Žaluji! plná mladické energie, hraničního humoru a bláznivých nápadů. Hotel Palace je z kategorie děl, v nichž si jejich tvůrci vybírají oddechový čas a těží zejména z vlastního potěšení. Polański a jeho dvorní scenárista Jerzy Skolimowski se na stará kolena poctivě činí a humorem skutečně nešetří, leč se jedná spíše o drobné chuťovky, které si publikum za odměnu vyzobává (Jelcinův projev, pejsek krmený kaviárem). Silvestr 1999, přípravy oslav Nového roku (a s ním nového tisíciletí) v alpském hotelu Palace jsou v plném proudu a do luxusního sídla se začínají sjíždět více či méně významné osobnosti. Na hladký průběh večera dohlíží nadmíru respektovaný a diskrétní hotelový manažer (v úžasném podání Olivera Masucciho), jenž svým podřízeným hned z kraje připomene, že právě oni nesou lví podíl na tom, s jakou náladou se jejich hosté probudí do roku 2000. Dále se vyprávění soustředí na představování samotných hostů, což nabízí vůbec nejzábavnější pasáže. Hýřivá estráda barevných postaviček, od plastického chirurga přes ruské mafiány, bývalou pornohvězdu a vyhlížející dědičku po zatoulanou rodinku z Čech, chvílemi připomíná přehlídku téměř felliniovskou. Polański tentokrát neopomíjí nikoho a nic, přičemž jednotlivé figurky glosuje a příběh tak příjemně koření. Kritikou rozmáchlých „buržousů,“ oligarchů a jejich mazlíčků navíc Hotel Palace připomene předloňského vítěze Cannes, cenami ověnčený Trojúhelník smutku, s nímž sdílí i rafinované kroužení kolem početnější skupiny hrdinů. S ohledem na kouzelnost hotelového prostředí zase vyvstává na paměti poetika Grandhotelu Budapešť. Co je v Hotelu Palace jedinečné, je svérázně specifické postižení stylu, náladou se pak blíží lehké nadpřirozenosti. Pravda, některé situace jsou zbytečně nadnesené, ne-li vyloženě přehnané, a v rámci celku zavání laciným odérem, jaký do dobré komedie nepatří. Jinak se ale v Hotelu Palace pěstuje smích, za nějž se může stydět jen málokdo. Zavilí vyznavači hyperkorektnosti budou kašlat, avšak běžní smrtelníci mohou v Polańského novoročním přání vyčíst i nostalgické ohlédnutí za časy, kdy byl svět i přes svou ztřeštěnost ještě v pořádku. 75%. (07.01.2024)

Polański na stará léta zřejmě zešílel. Scénář je laciný a vlastně vůbec nedrží pohromadě. Spojuje ho prakticky pouze oslava Silvestra jednotlivých postav na jednom místě. Ovšem řemeslné zpracování jako pocta starému evropskému filmu funguje. Nádherná kamera a syté barvy byly pastvou pro oči. Nic víc, nic míň. Snad jen malé překvápko pro Čechy. A ta zvracející scéna? Snaha být cool jako nedávný Trojúhelník smutku? Zbytečná… (11.01.2024)

50 %. Další Polanského pokus o absurdní drama, tentokrát ale velmi nepovedený. Jestli má Hotel Palace nasrat, tak se mu to daří, ale nikoliv v rovině metafory nebo nějakého jiného přesahu, který by vyprovokoval k zamyšlení, prostě ze své vlastní samoúčelné podstaty. Občasný vtip, beckettovskou satiru a zjevné rýpnutí do zaslepeného společenského požitkářství tomu upřít nelze, to ne, nicméně řemeslně jde o nedotaženou, nekatarzní koláž bizarních mikropříběhů opřených o stereotypní postavičky, z nichž přinejmenším polovina ve filmu vůbec nemusela být. K tomu ty průměrné efekty… Fakt se snažím o objektivitu a nalezení nějakého smyslu, ale čím dál víc netuším, proč tomu dávám tolik procent. Snad z úcty k režisérovi, kvůli pár zdařile humorným momentům a asi proto, že mi to stojí za sesmolení tohoto komentáře. Kdyby snímek vznikl před dvaceti lety, asi bude úspěšnější. Přál bych mu to, protože žánr absurdní drama fakt můžu – a to i od Polanského. (02.01.2024)