Manderlay

Dogville bol o snahe utvoriť spoločné dobro zdola (hrdinka sa z vďaky podriaďuje želaniam obyvateľov obce), Manderlay je o slobode nariadenej zhora. V oboch prípadoch ide o limity vytvorenia fungujúcej komunity. Dobré úmysly tentoraz stroskotávajú na naivite šíriteľov dobra, neznalosti a neochote komunikovať o nutnosti zmien s tými, ktorých sa týkajú. Napriek zhode formy a príbuznosti deja s predchodcom, má film originálnu variáciu scenára rútiaceho sa v minimálnych kulisách do trpkého konca. Lars von Trier, vychovávaný v duchu salónneho ľavičiarstva Západu, si dnes kladie pochybovačské otázky o správnosti šírenia myšlienok solidarity cestou sociálnych konštrukcií, ktoré skôr, či neskôr ľudí zviažu do otroctva. Zároveň (vzhľadom na myšlienkový základ) intelektuálsky vkusne nakopáva boľavé miesta americkej demokracie. (05.10.2006)

Ucelenější, kompaktnější, maximálně strohé, divadelní metaforičnost začíná lehce ustupovat názornému naturalismu a kupodivu je druhá část plánované trilogie i vtipnější ... Tedy pokud skřípající cynismus míchnutý satirickým nadhledem může být pro někoho (mě) vtipným. Dogville bylo hutné psycho, z něhož se člověk dlouho vzpamatovával (nebo ho hned nenáviděl). Manderlay je oproti tomu po stránce formální trochu slabší bratříček, ale i tak vás několikrát donutí zavřít oči, zacpat si uši, neboť pár scén je drásavě vygradovaných ( i když je to zcela individuální). Ve výsledku u mě však o jednu píď Manderlay zvítězil ... (30.11.2006)

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. A jsem specielně, výjimečně a ultimátně naštvaná, že tímhle zničili, rozemleli, rozonanovali památku Dogvillu, jež byl dokonalý, do prachu mizerné plantáže a točitých schodů a slabin zrzavé dívky, co umí hrát jen někdy a dneska to nechala v druhých kalhotách. Jediná věc, která mi aspoň trochu připadala trefná nebo satirická, byla konfrontace filmu s fotkami, které běží na pozadí závěrečných titulků. Ty mě bavilo sledovat, film ne. (25.01.2009)

„Roku 1933 Grace směřovala s otcem a jeho armádou gangsterů na jih. Poté, co odjeli z Dogvillu.“. „Dogville“ mě svého času doslova zdecimovalo a srovnání s druhou částí plánované trilogie se prostě neubráním. Opět je názvem místo na mapě, plantáž v Alabamě, kam informace o zrušení otroctví ještě nedorazila a je potřeba to napravit . „To co jsme udělali, holčičko, bylo celé moc vznešené, ale když to vezmeš kolem a kolem, udělala jsi všechno jen mnohem horší.“ Režisér si pohrál, a opět velmi osobitě a s působivým závěrem, s pojmem svoboda. Která, jak se ukazuje, má pro každého zcela jinou důležitost. Protože otroctví mělo, oproti svobodě, svůj uvyklý řád, svoji spolehlivou rutinu. . „Bojím se toho, co se teď stane. Nemyslím, že bychom byli připravení na úplně nový způsob života. V Manderlay, jsme my otroci měli v sedm večeři. Kdy se večeří, když jsou lidé svobodní? Nic z toho nevíme.“ Tentokrát není prostor rozkreslený křídou, zato přibyly rekvizity. Ale především, Grace nyní o pomoc nežádá, ale naopak ji nabízí. Jenže „I Manderlay bylo místo, bez něhož by světu bylo lépe.“ Podobně nepříjemné a deprimující jako Dogville, které mě, ale omráčilo mnohem víc. Možná jsem byla na to co mě čeká už připravená. Možná mi chyběla Nicole Kidman v roli Grace. (23.07.2006)

Po tom, čo Dogville nekompromisne zaútočil na všetky moje orgány srdcom počínajúc, som si dala nejaký čas prestávku, aby som si druhú časť odohrávajúcu sa znovu v tom najfantastickejšom možnom prostredí, mohla vychutnať rovnako... Tak, ako sa na začiatku dostavilo nadšenie a vstúpil do mňa ten intenzívny feeling z toho, že som opäť súčasťou ,,drsnej" formy, že som na javisku s pár vybranými ľuďmi a budem s nimi dostatočne prežívať každý záblesk radosti či smútku, postupne ma prebodávalo sklamanie a uvedomila som si, že toto nie je tá javisková tragédia, kde Nicole Kidman jediným krutým pohľadom zranenej bytosti strháva davy ľudí, kde je každá jedna postava dokonale rozkúskovaná v celej svojej podstate, kde budete niektoré postavy vášnivo milovať a druhé preklínať za nevysloviteľnú krutosť... Dogville predstavuje ťaživú psychologickú sondu do ľudskej osobnosti a s prílišnou otvorenosťou polemizuje nad dobrom a zlom.... Manderlay ,,šéfuje" neskúsená (aj keď pomerne snaživá) Bryce Dallas Howard, ktorá konečnému vyzneniu skrz mladícku nezrelosť nedokázala dodať taký rozmer ako jej predchodkyňa. Zatiaľ čo Dogville trýzni dušu, Manderlay sa zameriava na spoločenskú mnohovrstevnosť, sociálnu nerovnosť a polemizuje o spoločnosti ako o neľútostnom systéme tried, postavenia a statusu. Postavy sú pomerne nevypiplané a sú len nálepkou na veľkom sociálnom probléme, ktorý si Trier vyčlenil. Ak niekoho viac nadchol Manderlay a jeho spoločenský mechanizmus, nie som proti, ale Dogville je po všetkých stránkach plnší a bohatší film. 70% (14.11.2010)