Manderlay

Dlouho jsem se Manderlay vyhýbal, protože jsem si nebyl jistý, jesli Lars von Trier dokáže zopakovat tak vynikající experiment, jakým bylo Dogville. Teď mohu konstatovat - dokáže... Ostatně Trier ukázal už filmy Prolomit vlny, Idioti, Tanec v temnotách, Evropa atd., že je vyjimečný autor. Manderlay je druhá část tzv. Americké trilogie. Tentokrát se Trier zaměřuje na tu nejdůležitější vlastnost, kterou se Amerika ráda pyšní, a to "svobodu". Je svoboda skutečně tak samozřejmá věc, nebo lépe řečeno je svoboda opravdu tím vysněným cílem nevolníků a otroků? Trier je zde nekompromisní a na příběhu jedné osady, zapadlé kdesi v Alabamě, ukazuje, že svoboda je problém komplikovanější, než se na první pohled může zdát a nechává ve svém filmu naivní Grace vystřízlivět z názorů, že svoboda a demokracie se dá naučit během jedněch žní... Zpočátku mi dělalo problémy zvyknout si na Bryce Dallas Howard v roli Grace, ale myslím, že dobře Nicol Kidman zastoupila. I forma celého filmu se oproti Dogville posunula ještě dál. Zatímco v prvním snímku se ruční kamera "narýsovaným" kulisám jakžtakž věnovala, zde jsou zabírány většinou jen postavy a "kulisy" jsou tak ještě nepodstatnější než u Dogville. Naprosto brilantní závěr s překvapující pointou je pak dokonalým završením Trierovy kritiky a abych pravdu řekl, mě skoro dostal na kolena... ***** (15.10.2006)

Diváka, který už stihl zhlédnout Dogville, podoba pokračování příběhu Grace při její cestě napříč Spojenými státy nepřekvapí, natož aby ho šokovala, ale pro neznalé je třeba připomenout, že k běžnému filmu má tohle dílo kultovního režiséra hodně daleko. Je velmi výrazně ovlivněné divadlem převáděném do podoby televizní inscenace. Režisér vlastně oproti svému prvnímu snímku trochu ubral na experimentálních choutkách, takže jeho Manderlay je méně abstraktní než Dogville, je to zkrátka klasické divadlo nezatížené avantgardní manýrou. Tentokrát Lars von Trier rozehrává svůj příběh kolem komunity černochů, která na americkém jihu žije v podmínkách faktického otroctví, které bylo jinak už před 70 lety v USA zrušeno. Idealistická Grace pokračuje ve svém sporu s přízemně realistickým otcem, který se živí příznačně gangsteřinou, a pokusí se z osady Manderlay vytvořit příkladně fungující komunitu, která pracuje bez ohledu na barvu pleti a původ. Jenže, jak už to chodí, ideály při střetu s realitou utrpí nejeden šrám. Ve filmu mi chyběla přítomnost Nicole Kidman, i když Bryce Dallas Howard určitě není žádné dřevo, přišla mi v tomhle případě o poznání méně výrazná než její předchůdkyně. Jinak jde o myšlenkově hutný kousek, kde filozofická základna a provokativní dialogy představují největší přednost von Trierova filmu. Ten sice směřuje primárně ke kritice rasismu, jenže jím vyprávěný příběh a jeho podobenství se dá aplikovat nejen na osud černošské menšiny, ale i na celou černou post-koloniální Afriku. Otrok nepřestane být otrokem jen proto, že dostane formální svobodu, ale tím, že má odvahu a možnosti přestat být otrokem. Konec konců, dalších 70 let od vyprávěného příběhu už černošská menšina v USA získala nejeden úspěch a její elity slušně zbohatly, ale výrazná část černé komunity dál setrvává v ghetech a to už zdaleka není jen problém rasistických zákonů nebo nepřízně většinové společnosti. To je problém nedostatku vůle a podléhání vlastnímu pohodlí. Celkový dojem: 90 %. (21.06.2010)

Ve srovnání s prvním dílem je Dogville dokonalý. Během sledování DOGVILLE se mi těžko dýchalo (na scénku v autě mezi jablky nikdy nezapomenu) a je emocionálně daleko zdrcující než Manderlay. A naprosto souhlasím s komentářem !RedruMa k Dogville: "Največší Trierovov medzník". V Manderlay divák necítí to lidský zlo, které se v člověku skrývá. Pokud chcete zažít brutální kladivo na emoce tak jedině Dogville. (10.05.2015)

Trierova trilogie mě začala hodně zajímat už s jejím prvním "dílem" Dogville. Manderlay je snad ještě o stupínek lepší. Trier v něm opět nastavuje zrcadlo americké společnosti, a ten obraz se zdaleka nemusí všem líbit. Ale mně se líbil, a moc. Naprosto odzbrojující je závěrečná čtvrthodinka, kdy již tak skvěle napsanou postavu Grace (velice dobrá Bryce Dallas Howard "alternující" Nicole Kidman) trumfne Wilhelm v podání Danny Glovera. (09.07.2005)

Po Dogville jsem byl na druhou část natěšenej jak chudé černé děcko na bonbónek... Chvíli sice trvalo, než jsem zkousnul, že Grace už není famózní Nicole Kidman, pak jsem vzal Howardku na milost, abych si v klidu užíval to dost zajímavé setrvačné otrokaření svobodných černoušků, ale při stěžejní scéně prkenného ležení, s rouškou na ksichtíku, pod prolhaným pacholkem, by mi zase daleko víc seděla Nicol (resp. ležela). Ale to bičování zřejmě asi bylo dost fyzicky namáhavé, tak na to holt Lars vzal mladší holku s větší párou a entuziasmem. (10.12.2012)