Zabudnutá zem

Film podle nalezených dobových fotografií má samozřejmě klasický fotografický formát 4:3 (dokonce s mírně zaoblenými rohy). Bohužel je jeho obrazová složka výrazně zajímavější než cokoli z děje. Takže film celkem zklamal má očekávání. Přes účast dvou výborných herců v hlavních rolích ke mně nedoputovaly skoro žádné emoce. A v takovém případě je prostě 138 minut dlouhá doba. (09.07.2022)

Ono to putování islandskou krajinou zákonitě musí být poutavé a třeba přepálená délka zde ani tak pro mě nebyla problémem. Trable jsem měl až s charakteristikou postav, protože hlavní (anti)hrdina je nezajímavý bídný chcípák a po utlumených dvou hodinách putování divočinou jeho další konání a následná protireakce zbylých postav v poslední šestině filmu působily, jak kdyby spadly z čistého nebe, a neměl jsem pocit, že by k nim bylo jakkoliv, byť třeba skrytě, směřováno. Hezky natočená, obsahově rozporuplná podívaná. [KVIFF 2022] (10.07.2022)

Kdo by na to nešel, když to doporučuje Tomáš Halík, který se dokonce sám stavil a zaštítil film svou intelektuální autoritou... trochu žertuji, trochu to tak je. Poezie ve filmu, ale žádná islandská epická sága, ale ledová lyrická balada alespoň námětem a zprvu připomínající Scorseseho Mlčení, časově mladší a po seversku. Nádherné scenérie a obrazy, mnohdy statické, či velice zajímavě a klidně proplouvající prostorem, vše ukotvené v tradičním analogovém filmu a políčku o rozměru 1.33:1 ukolébává v příjemném tempu, přestože zobrazované věci se stávají náhle často kruté. Přestože neustále prší, půda je tvrdá, jarní plískanice střídá zima vyšších nadmořských výšek. Sám jsem ve chladném kinosále měl pocit, že tam opravdu jsem a kapky mi padají do očí, že mi nohy musí čvachtat blátem a že kino opouštím nejen větrem obšlehán. Ruchařina a atmosféra výborná. Navíc ten, kdo má přinést Boha do téměř bohapustých končin opakovaně selhává; selhává jako pastýř, selhává jako člověk. Stává se z něj nejponíženější tvor, který místo pokory a hledání vnitřní síly sklouzává k zvířecí obraně, pudům, nenalézá řešení své ubohosti v cizí komunitě, a přese všechno horko těžko vyvolává divákovo zželení. Božská tak zůstává pouze příroda a dvě sestry, ve své roztomilé nevinnosti. (01.03.2023)

Třetí celovečerní snímek islandského režiséra Hlynura Pálmasona v mnohém připomíná ranou tvorbu Wernera Herzoga. Dánský kněz Lucas se na sklonku 19. století vydává postavit kostel do odlehlé části Islandu a střetává se nejen s nezkrotnými přírodními podmínkami, ale také s rázovitým průvodcem Ragnarem a specifickou náturou tamních obyvatel. Zapomenutá země je natočená ve formátu 4:3, což odpovídá samotnému historickému pozadí – v úvodu se objevuje informace, že předlohou pro film bylo sedm nalezených dobových fotografií. Právě fotografická podstata obrazu je devízou filmu, který vyniká důmyslným vytvářením kontrastů. Lucas opouští pohodlí domova a ocitá se v nehostinné zemi, kde proti němu stojí drsný Ragnar, jenž naopak s okolím souzní. Pálmason ale podtrhuje tematické rozdíly i jednotlivými záběry, které rovněž vyznívají kontrastně – skupinka putujících lidí se ztrácí v popředí majestátních kopců; dlouhý záběr na znaveného ležícího protagonistu je následovaný erupcí sopky. Snímek nás zavádí do fascinující, současně krásné i strašidelné země, v níž vládne příroda a kde pro kněze není místo. Bohužel trvá dlouhých 140 minut, často se utápí v kompozicích, které mají jen symbolickou funkci, a v emocionální rovině je absolutně odtažitý. Vývoj vztahu mezi Lucasem a Ragnarem je nedostatečně vykreslený a za zmiňovaným Herzogem Zapomenutá země kulhá i jako podobenství o úpadku lidského jedince. Přesto jde o vizuálně a duchovně stimulující podívanou, která v tichém sále s obrovským plátnem patřičně vynikne. (18.07.2022)

Výstižně vykreslené putování islandskou divočinou bez goretexu. Meditativně, poomaaluu, ale atmosfericky vtahujícně a s nosnou dějovou premisou. Lehce připomínajíc Scorseseho Mlčení. Již samotný nápad vystavět příběh na reálných historických fotografiích, pořízených zmizelým knězem, je zajímavý. A Pálmason mu s pečlivou kompozicí ve “fotografickém” formátu 4:3 dodává pozoruhodnou náplň. Sice jenom filozoficky napovídající, ale přesto zajímavou a hodnotnou. ___ Edit: Tvůrce v diskuzích prozradil, že to nebyly reálné fotografie, ehm. Zrovna u tohoto filmu bych podobný tvůrčí přístup nečekal... [KVIFF] (03.07.2022)