Domingo a hmla

Nesmierne pomalá, dejovo jednoduchá a emočne trochu povrchná sonda do života starého muža, ktorý v záhadnej hmle vidí svoju zosnulú ženu a nevie sa vzdať minulosti. Festivalová chuťovka určite nesadne každému a nemožno im to mať ani za zlé. Má však svoje kvality a moju pozornosť si udržala vďaka krásnej kamere a veľmi zaujímavej hudbe, ktoré celkovému zážitku istotne pridali na jednej hviezdičke. (Art Film Fest Košice) (25.06.2023)

Loni jsem se více zadíval do filmů z různých netradičních krajin a těší mě, že jsem si teď do „sbírky“ exotických filmových zážitků mohl doplnit i nezávislý film z produkce Kostariky. Příběh důchodce Dominga, který zarputile protestuje proti postavení dálnice přes území s jeho chatou, je docela jednoduchý, ve více scénách vyniká silnou, mysteriózně ponurou atmosféru a v poslední třetině i napínavě graduje. Přestože plyne hodně pomalu, musím uznat, že hodně pomalé tempo má hlubší význam vzhledem k tomu, jak je pro Dominga život v kostarické horské chatě v prostředí pomalu odcházejících (i doslova ze života) lidí rovněž podobně pomalý, stejně jako Domingova chůze. Jenže samotná atmosféra už zdaleka ne v každé scéně udržuje stejnou úroveň a ani hlavní herec (Carlos Ureña) neměl tak silné charisma, abych dokázal mít z Dominga a mlhy stejně silný zážitek po celou dobu, bez občasného se uchýlení v myšlenkách jiným směrem u tak pomalého plynutí. Rád jsem film viděl a nahlédl tak do filmové tvorby další krajiny, určitě měl svým stylem něco do sebe a šlo o zajímavou diváckou zkušenost. Podruhé bych však po něm určitě nesáhl. [70%] [Art Film Fest, Košice 2023] (19.06.2023)