Ingeborg Holmová

Victor Sjöström patří k nejznámějším evropským režisérům a tenhle snímek jasně dokazuje, proč je to zaslouženě. Ingeborg Holmová je vyspělým filmovým dílem, kterému se daří i přes absenci mluveného slova vyprávět komplexní příběh destrukce jedné rodiny a totálního společenského propadu jedné ženy. To co tu funguje na výbornou je ale podání jednotlivých scén. Sjöström neskutečným způsobem pracuje s celou zabíranou scenérií a daří se mu využívat ji v celém prostoru. Skvělá je scéna společného stolování z prvního dějství, ve kterém se postavy trousí z různých místností a téměř všude se něco malého děje. Díky tomu jsou i relativně dlouhé scény docela zábavné, protože není třeba sledovat jen dvojici herců, kteří se spolu beze slov baví. (05.02.2021)

Slušné drama, které by se v rámci ženských filmů neztratilo ani dnes. Příběh Ingeborg Holmové, která začíná jako spokojená ženuška ve střízlivé domácnosti, se během velice krátké doby dočká vrcholu štěstí i fatálního propadu, což je ve své hrůzné podstatě zrcadlem moderní doby. Kvalitní herecké výkony, gradace existencionálního napětí, to vše funguje na výbornou. Snad jen ten epilog je poněkud marným východiskem z celé situace. Ingeborg Holm je považována za první klasické dílo švédského filmu, zároveň za klíčový projekt pro další směřování Victora Sjöströma. Adaptace divadelní hry Nilse Kroka z roku 1906, která vycházela ze skutečné události. Film měl vliv na změnu legislativy. / Ponrepo, repríza na #LFŠ. (26.09.2013)

Ostře sociální dílo vykreslující definitivní úpadek mladé ženy. Ta se nepřízní osudu ocitne v chudobinci a je nucena se vzdát svých dětí. Necitelnost tohoto institutu je zde plně cítit. Nemají žádné pochopení pro hrdinčinu strastnou životní situaci, je pro ně jen jakousi další zkrachovalou osobou. Ingeborg se těžce vyrovnává se ztrátou svých dětí, což vede až k totální destrukci její psychiky. Sjöström v práci s herci působí přesvědčivě, uspořádání děje je však příliš sterilní. Hilda Borgström s mimikou a gesty věrohodně vykreslila úpadek individua,ale režisér vše řadí příliš jednoduše a často dosti zkratkovitě, tudíž film ochuzuje o patřičné emoce. Vezmeme-li ale v potaz, že tento snímek patří k jedněm z vůbec prvních původních švédských filmů a vyzdvihneme-li některé jeho kvality, zůstáne silnější nadprůměr. (27.10.2003)

Kritika tehdejších poměrů je to nečekaně nekompromisní, což dělá z Ingeborg Holm dílo v jistém smyslu stále aktuální. Scény z chudobince jsou z tohoto pohledu nejsilnější, dokonce silnější než samotný závěr. Tady se totiž Ingeborg stává další z davu, přítěží, o jejichž příběh nikdo nemá hlubší zájem, vždyť takových tu bylo a bude. Hilda Borgström ji hraje výborně, jak je v idylické části nenápadná, po smrti manžela se dostává do popředí a to i svým hereckým projevem, na němž je postupný rozpad osobnosti znát. Stačí vzpomenout třeba na scénu nedobrovolného návratu, záběr kamery na její nepřítomný pohled plný beznaděje, když se za jejími zády řeší právě ona, avšak bez ní. Victor Sjöström celkově dokáže výborně pracovat se scénou, zdaleka to není pouze tento moment. Viděl jsem třiasedmdesáti minutovou verzi, zkrácení ji neprospělo, některé scény působí nedokončeně, čímž emočně tolik nezasáhnout. Přesto je i tato verze výborným filmem. 75% (16.12.2022)

Skvělé dílo otce švédského filmu, který byl nejen režisér, ale hrál i hlavní postavy. Film má podobnou konstrukci jako švédské filmy tehdejší doby s tématy souboje člověka s přírodou a s mravními zákony. Začíná idylou, hrdinka utrpí rány osudu, děti odejmuty do sirotčince, uklízí v chudobinci a zešílí když ji ženy nepoznávají. (02.11.2017)