Okno naproti

Pustil jsem si film znovu po asi deseti letech - měl jsem dojem, že si to asi špatně pamatuju, když je tu film relativně vysoko hodnocený. Nicméně herecké výkony mě nepřesvědčily ani o životní tragédii starého pána, ani o emancipaci neemancipované ženy, ani o žádné hloubce psané mezi řádky. Ferzanovy prvotiny mě ohromily, na rozdíl od tohoto filmu vytvářely atmosféru i bez zapálených svíček. (07.08.2020)

Zložité ľudské osudy v príbehu s niekoľkými rovinami, ktoré sa nám postupne odkrývajú. Prierez životom staršieho muža, ktorý dočasne stratil pamäť a zároveň príbeh nenaplnenej lásky dvoch susedov, ktorí sa potajme navzájom pozorujú cez okná naproti. A to všetko za doprovodu úžasnej hudby. Film, ktorý ma neskutočne dojal. (04.07.2013)

A zase ta hudba, má věčná vášeň, bože v tomhle filmu je tak kouzelná, dokážu sedět i půl hodiny u hlavní nabídky a jen tak sledovat střídající se záběry na hlavní aktéry tohoto filmu a přitom pořád dokola prožívat ten hlavní hudební motiv La finestra di fronte, m.j. se mi už navždy do srdce zapsala píseň Historia De Un Amor, kterou zpívá Guadalupe Pineda. Už nikdy nezapomenu na slovo "lontano", které pronesla Giovanna, a i s ní pak zasněně její nový přítel, který vstoupil do jejího života a probudil v ní sílu svá přání uskutečnit, a ne o nich jenom snít. Také nikdy nezapomenu na scénu s žádostí o tanec, na zhášení cigarety pod vodovodním kohoutkem a na scénu překvapivého poznání, že občas, i když si to třeba myslíme, opravdu nejsme jen sami na lásku. V tomto filmu je možné shlédnout netradiční srovnání dvou ne nepodobných lidských osudů a jejich touhu po šťastném životě se svým milovaným protějškem. Řečeno slovy postaršího gentlemana: "Musí být hezké vidět růst lásku, která začala jako vzplanutí. Pomáhat jí měnit se, chránit jí před během času." Doporučuji nezdráhat se shlédnout film v původním znění, protože s dabingem si to ani nedovedu představit. (18.06.2009)

Každý moderní film má svého buzeranta. Tady si autoři námětu už nevěděli rady a tak do role teplého obsadili nebohého ztraceného židovského starce Davida. Jinak je to velmi dívatelné a dobře zvládnuté drama. Nejvíc se mi líbila nenápadně krásna Giovanna ( Giovanna Mezzogiorno) a pohled na její obyčejný život ve slepičárně, s manželem a neustále otravujícími fagany. Film vlastně vypovídá o tom, že je-li někdo v roce 1943 v Římě žid, navíc gay a ještě se dopustí vraždy, má o srandu postaráno na celý život. (17.11.2011)

Po úvodním velmi hezkém rozjezdu film ztratí na tempu a příběh se rozplizne do poněkud nezáživného vyústění, což je velká škoda, protože mohl být opravdu dobrý. Giovanna není moc dobře vykreslena, aby ji člověk pochopil a vlastně jsem z ní celou dobu měla dojem, že je dost zlá a sobecká, zatímco její muž byl vyloženě sympaťák a hodný člověk a nepochopila jsem, proč by ho člověk chtěl opustit. Starý pán se ztracenou pamětí byl zpočátku skvělou a zajímavou dějovou linkou, ale postupně se ta zajímavost začala vytrácet a zbyl jen celkem příjemný pocit ze vzájemného obohacení dvou nešťastných lidkých bytostí. (12.05.2009)