Texaský masaker motorovou pílou

Titul horroru - "Texaský masakr motorovou pilou" - je natolik výmluvný, že stejně jako kdysi dávno dokázal Mojžíš rozdělit moře na dvě poloviny, daří se i "Masakru", s použitím motorové pily a za nelidského vřískotu kritiky, nekompromisně dělit diváky na dvě zcela odlišné sorty lidí. Ti první se při pouhém pohledu na plakát či obal s jmenovaným filmem otřepou hnusem a zdaleka se mu vyhnou. Ostatní zbystří pozornost, význačně se pousmějí, a nedojdou pokoje, dokud za nervního zvuku mot. pily nespatří první amputovanou končetinu dopadat do kaluže rudé krve. Pokud právě Vy patříte do téhle skupiny (a já pevně věřím, že ano, poněvadž jen dočasné vyšinutí smyslů by na tuhle stránku zaválo ty limonády z první grupy), pravděpodobně nebudete zklamáni. Krve je dost, děvčata hlasitě křičí, mot. pila se nezadrhává, "kožená tvář" je na scéně rekordně dlouhou dobu ... vrrr..vrrrrr... pohodička. Zaujme i stylizace a barevné ladění filmu, které poměrně dost připomíná mého miláčka D. Finchera. Kdyby záleželo jen na mě, přidal bych (na úkor vzrušeného pobíhání po lese) více atraktivních scének z "obyčejného každodenního života" pošahané famílie. Ale to je pouze má nenaplněná touha u filmu, u kterého určitě celá řada lidí dává přednost masakru fyzickému, před tím psychickým. (01.11.2004)

Původní Texaský masakr jsem neviděl, ale i tak dávám vysoké hodnocení, protože podobně stylových a napínavých hororů je opravdu málo. Až moc reálně jsem si představoval, co bych dělal, kdybych byl v roce 1973 na jejich místě a dvakrát dobře mi z toho nebylo a to je myslím známka kvalitního žánrového snímku. (02.01.2010)

Tak tenhle horor mě opravdu sejmul. Něco tak brutálního už jsem hodně dlouho neviděla a celou dobu jsem byla opravdově napjatá. Ten film je hnusný v každém svém filmovém políčku, ale funguje bezvadně už jen díky té stylové atmosféře plné hnusu. Jedno vím jistě - už nikdy ho nechci vidět. Ještě teď mi z něj běhá mráz po zádech. (04.12.2003)

Bezútěšnost prostředí zapadákova, kde člověk zastaví snad pouze pokud se mu porouchá auto, jsem cítil mnohem intenzivněji při sledování originálu, nicméně jistou dávku atmosféry Nispelův snímek má. Zdařilý je casting, představitelé místních buranských a primitivních obyvatel jsou opravdu nechutní a svojí vizáží a chováním dodávají snímku na působivosti. Ale zatímco při sledování Hooperova originálu jsem prožíval hrůzu, zděšení a znechucení z Leatherfaceovy rodiny, z toho panoptika úchylných kreatur, u Nispelova filmu se podobně intenzivní pocity nedostavily. Některé scény vypadaly sice efektně, ale působily dost nelogicky a závěrečná honička si neodpustila stokrát omletá klišé. Leatherface v Hooperově filmu byl pro mně uvěřitelnou postavou, podivín se značně zvrhlým koníčkem, ten Nispelův se oháněl motorovkou až příliš, takže jeho chování působilo nepřirozeně a mimo realitu. Asi proto jsem se nebál, hlubší prožitek se nedostavil a Nispelův snímek se tak v mých očích stal pouze jednou z mnoha teenagerovských vyvražďovaček. (17.07.2004)

Tak tohle byl masakr, když jsem to uviděl poprvé a stále je. Dokonce jsem na to udělal tehdy i parodické titulky. Jsou tu výborně sestříhané scény, plus jsou tu navíc takové scény, které matou diváka a tím pádem je to ještě více dramatické. Nechybí tu gore scény, výborná atmosféra i ta pravá hudba a zvuky, které tomu dávají bezvadné kouzlo. Jeden z mála hororů, který si u mě získal plný počet a ještě se stal oblíbeným. (04.11.2012)