Walk the Line

Walk the line, film o mém nejoblíbenějším zpěvákovi, mám doma dlouho, a stejně dlouho, jako jsem jsem se na něj těšil, jsem ho i odkládal. Bál jsem se, že se mi třeba nebude líbit, že v něčem nesplní moje představy, že bude mizerný a já budu mít vztek a budu se ptát, proč ho vlastně někdo točil, když to ani nedokázal udělat pořádně. Včera jsem si ale DVD pustil a co vám budu povídat – stačilo vidět úvod z Folsomské věznice a všechny obavy byly pryč. Celé dvě hodiny jsem žasl nad výkony Joaquina Phoenixe (bezchybně nastudoval snad každý Cashův pohyb a obzvlášť při záběrech z dálky je na pódiu od skutečného Muže v černém k nerozeznání) a Reese Witherspoon, z nichž by „Johnny a June“ měli určitě radost (však taky oba herce vybrali), zpíval jsem si, usmíval se a podupával si, sledoval jsem, jak se příběhem míhají všechny ty veličiny od Elvise a Jerryho Lee Lewise přes Waylona Jenningse po Carla Perkinse a Carterovic rodinu a říkal jsem si, že to dopadlo parádně. To, co jsem znal hlavně z fotografií, zkrátka ožilo. A ožilo to na výbornou. Nijak objevně psaný scénář kritizovat nebudu, protože v tomhle případě to bylo zkrátka zachycení důležité části života jednoho skvělého člověka, a můžeme být rádi, že z toho nevznikla uslzená vleklá nuda, ale tak pocitvě šlapající věc. Dávám čtyři hvězdy za film a pátou z úcty k mistrovi. Výtky mám jen dvě. Menší a větši. Menší: Koncert z Folsomu měl být delší, alespoň o jednu píseň. Větší: Jak mohli scénáristé naprosto vynechat Boba Dylana? (23.01.2012)

Kvalitně a zodpovědně natočený životopisný snímek, který se co do podobnosti líčených osudů a způsobu vyprávění hodně podobá o rok staršímu Rayovi. Největším překvapením pro mě byl skvělý (a oscarový) výkon "Pravé blondýny" Reese Witherspoonové - konečně dostala šanci ukázat co v ní je... a duši, kterou vdechla postavě June Carterové - to byla práce zkušené, nadané herečky. Phoenix samozřejmě taky válí, ale od něj se to daleko víc čekalo. Celkově pohodový, zajímavý film s příjemnou hudbou. 70% (03.09.2006)

Na poměrně úzkém fragmentu sledujeme počátek kariéry Johnnyho Cashe a okolnosti, které jeho lidskou i hudební osobnost formovaly - smrt bratra, nesnášenlivý otec, krach manželství, setkání se svou životní láskou. Roky jeho největší slávy měly teprve přijít. Trochu méně psychologie a více hudby a byla bych maximálně spokojená. V případě brilantní Reese Whiterpoon jsem byla. (16.05.2006)

Hello, I'm Johnny Cash! Perfektní životopisný film o jedné z největších hudebních ikon 20. století. Walk the line není jen ukázkou Cashova života a jeho úžasných písní, ale také hereckým koncertem Joaquina Phoenixe, jehož výkon je více než obdivuhodný. Reese Witherspoon hraje June Carter také neskutečným způsobem. Snímek, resp. příběh tohoto výjimečného zpěváka, je také skvostnou ukázkou toho, co udělá sláva, alkohol a drogy. Nikdy však není pozdě na nový začátek... Nemohu hodnotit jinak, než plným počtem hvězdiček, jelikož hudbu Johnnyho Cashe mám v oblibě. Jeho temný výraz, hluboký hlas, ležérní angličtina a v neposlední řadě ocenění, všechny excesy související s jeho kariérou jej činí opravdou legendou, kterou byl již za svého života. Walk the line tedy ohodnotím jako film dokonalý po všech stránkách. (01.07.2010)

Absolútneho prekvapenia som sa dočkal hlavne z dvoch prostých dôvodov. Prvý je, že o amerických country spevákoch nemám ani páru, druhý, že muzikálové filmy mi nie vždy padnú do noty. A možno to bolo tak dobre. Perfektné, rytmické a pobavujúce neboli len Cashove songy odspievané Joaquinom, ale aj film samotný. Spolu s ďalším miniprekvapením - Reese, tvorili perfektne zohrané duo v piesňach, ale čo je pre film dôležitejšie aj v podaní a vžití sa so svojimi postavami. 90%. (16.10.2007)