Citlivý človek

Po loňských nepočetných kvalitních zářezech na tuzemské filmové scéně se mohl jeden na uvedení Citlivého člověka až těšit a doufat, že mladší generace už se konečně zvedá a dá tomu velkému nezmaru konečně aspoň trochu na frak. Ovšem adaptace Topolovy prózy je velice odvážný krok, i když se tvůrci při prezentaci opatrně schovávají za "volnou inspiraci". Byl to tedy rozstřel, zda-li se bude jednat o svěží jízdu nebo to bude jedna velká katastrofa. Bohužel Citlivý člověk je to druhé. Chyba se jistě stala už při psaní scénáře, což se nepodařilo vybrat ani během produkce a vypiplat film aspoň po formální stránce. Film je totiž tak odfláknutý a téměř se na něj nedá koukat a to ani když pomineme Prachařův otravný herecký projev. Největší neduhem trpí sama mizanscéna, kdy diegéze je naprosto neuvěřitelná, snažíc se zprostředkovat postapokalyptický bezčasí svět, ale vše chce být hrozně zašlé a špinavé, přitom všechno ve filmovém rámu je tak jen nahodile pohozené, ale přitom je vše perfektně čisté a herci nemají za nehtem jediné smítko špíny a jejich kostými jsou směšné (jakoby nebyly koupené v sekáči, jak by se slušelo, ale místo toho vybrali slevy v HáEmku), nemluvě o všech špatně zvolených exteriérech, kdy filmaři sotva pochytili ducha Topolova Sázavska. Společně s Prachařovým přehrávání tak scény působí až divadelně, kdy se herci a kulisy chtěli vyvětrat na vzduch, ale jen tak na chvíli a všechno zas v pořádku vraťte zpět. To vše snímá kamera Dušana Husára, která se tváří kreativně, ale vlastně je úplně random. V Bangeru to možná mohlo fungovat, protože od začátku to hráli na iPhone a punk a všechny nedostatky bylo snadný schovat do neonových světel, ale zde vyvrhla na povrch všechna ta neschopnost jakkoliv funkčně nasvítit záběr. O prvoplánových věcech jako volba nejprovařenějšího songu Psích vojáků do soundtracku snad ani není třeba psát, i když se možná jednalo o nejlepší část filmu za předpokladu, že divák zavřel oči a poslouchal jen píseň s textem Topolova mladšího bratra. Jsem si jistý, že filmaři celou dobu neměli nejmenší tušení, co vlastně dělají. Velká škoda. Třeba příště. (05.07.2023)

Dobrý, byť okleštěný námět, otřesná kamera! PS: Pan Husár dokonce ani netuší, že se narodil v Československu, nikoliv na Slovensku, jak je zde uvedeno. Když mu unikají základní věci jako jsou nacionále, pak už se ani nedivím jeho nezvládnuté práci s handkou. Kamera není iPhone, takže buď trochu posilujte ruce a záda anebo doporučím míň pařit během natáčení. Zdar (26.09.2023)

Něco mezi Nejasnou zprávou o konci světa a Šíleným Maxem. Měl jsem problém už se stejnojmennou literární předlohou Jáchyma Topola, scénáristé z ní navíc vypreparovali několik rovin (těšil jsem se na rovinu s Gérardem Depardieu a Ruskem, ta ale zmizela nenávratně) a vzniklo cosi hodně artového, bezdějová road movie bezčasím...samozřejmě zmizel i největší skvost knihy - totiž ten oslnivý Jáchymův jazykový projev, ten nádherný proud literární řeči, který se do obrazů převést nepodařilo - a posloupnost až surreálných výjevů, ze kterých je film složen, tu magii Topolova textu prostě nemá a mít nemůže...vrcholem snímku jsou tak Žiletky Jáchymova bratra Filipa a Psích vojáků...jediný moment, kdy mne mrazilo... (28.03.2024)

„Děti, to je požehnání, děti, že jo? To bude dobrej život.“ - „Řikám, nebude! Dyť nakonec je každej rozbitej, chcípá sám vo nemocech, dyť nic nevydrží, přátelství, láska, to přece vyvane. Nakonec je jen umírání a bolesti, a v těch bolestech si ani nepamatujete ty, jak se říká, dobré chvíle, a když jo, vo to vám je hůř. Přece nemá cenu to celý absolvovat, to sám víte!“ A divák se o tom přesvědčí také…Tušil jsem, že mě film mine. A to se také stalo. Citlivý člověk je film dosti podivný. Zmateným dějem i postavami, z nichž je jedna potrhlejší a zároveň odpudivější než druhá (mou maličkost ale nejvíc iritoval syn Eliáš, která ani nemusel mluvit, stačilo mi, jak se tvářil, a definitivně mě dorazil scénou s pistolí). To mělo za důsledek, že mi bylo srdečně jedno, co se s nimi stane. O něco zajímavější to bylo alespoň po obrazové a zvukové stránce, některé momentky mě přece jen zaujaly. Ale to je na celý film, který mně navíc utíkal dost pomalu, a ještě byl korunován prázdným, nic neřešícím koncem, poněkud málo. Dám tomuhle těžce uchopitelnému dílu 2*. (02.03.2024)

Vytvarne ojedinela adaptace romanu Jachyma Topola, ktera svym zpusobem bavi kvuli mozaice ruznych bizarnich a smysl mnoho nedavajicich scen. Z hlediska pribehu do ted nevim, co si o tom myslet - ale presto, ze by filmu sluselo jeste par minut ustrihat, tak to divaka dokaze pobavit. Za vyzdvihnuti stoji hlavne Labus a jeho automechanicky gang a motorkari jedouci mezi hroby se songem Ziletky od Filipa Topola. To, ze se neustale strida noc a den bez ohledu na navaznosti nemusite resit, protoze cela story je hodne alternativni a mnoho smyslu v tom nehledejte. LFŠ2023 (01.08.2023)