Příliš důvěrná tajemství

Nevím jestli bych to označil za drama v tom pravém smyslu slova snad spíše za komorní drama, ale to je možná zbytečné slovíčkaření. Poutavý příběh dvou nešťastných a osamělých lidí které svede dohromady náhoda. Jejich vzájemná blízkost jim pomůže vyřešit osobní problémy a dá jim sílu změnit svůj život. Normálně šťastné konce spíše odsuzuji, ale tentokrát mě potěšil. Velmi lidské a uvěřitelné ... k režii ani scénáři nemám rovněž výhrad. (06.02.2009)

Patrice Leconte patrí ešte do generácie staromilských francúzskych režisérov 70. rokov, ktorý do svojich plynulo vystavaných filmov vkladajú vtipné postavičky a elegantný jemný humor, aj pri operovaní s vážnou témou. Confidences trop intimes je filmom pridŕžajúcim sa týchto zásad a operujúcim s pomerne originálnou myšlienkou klasickej zámeny identity na trochu iný spôsob, ako ju poznáme. Williamova neschopnosť povedať Anne pravdu a všetko tak napraviť postupne prerastá v posadnutosť. Nie všetko však nutne musí byť tak, ako sa zdá - možno nič z toho, čo mu Anna hovorí, nie je pravda. Možno je to len hra - a možno potenciálne nebezpečná. Vzhľadom na dĺžku filmu (ktorý by som nechal o takých 10 minút skrátiť) a spôsob, akým film s myšlienkou pracuje mi príde ako nevyužitý potenciál. Aspoň nie do tej miery, ako by som si predstavoval. Mierne uletené postavy a postavičky ma však ľavou zadnou udržali v pozornosti podobne ako samotní herci - Sandrine Bonnaire nie je na zahodenie a to, čo dokáže Luchini zahrať len očami je na neuverenie. Viac menej spokojnosť, ale chcelo by to trochu odlišné spracovanie. 70% (09.06.2014)

Zvláštní Leconte. Zvykl jsem si na jeho vysoký standard, proto jsem byl tady zkladán. Sice jsem mohl tušit nějakou neplechu, když se film vysílal na Barrandově, přesto jsem na to nedbal ohledy. Příliš důvěrná tajemství nemají moc daleko od telenovely, na kterou se dívá každodenně paní v přízemí. Běžná, strohá story, která má něco důsledkem setkání dvou postav něco měnit, to se ovšem ani moc nestane. No dobře, přestěhuje se a občas nenosí kravatu (!), ale čekal bych něco víc. Zůstává nezodpovězeno několik otázek, není vůbec žádná zmínka, proč pán žije sám, proč tak zvláštně reaguje na všechny tělesné otázky a připomínky. Asi si má divák domyslet sám. (04.03.2018)

Režisér Patrice Leconte má řadu krásných snímků: Tango, Dívka na mostě, Můj nejlepší přítel a dnes večer mi opětovně potvrdil, že to se mnou prostě umí..  Příběh půvabné Anny v podání nádherně křehké Sandrine Bonnaireové a daňového poradce mě zaujal na první dobrou, vtáhnul a nepustil... Fabrice Luchini je velmi zajímavý herec a troufám si napsat, že tento snímek je i díky němu lehce vstřebatelný, jeho pohled, výraz v obličeji, plachý úsměv, to je něco podmanivého.. Tedy u mě filmová spokojenost, no a závěr mě vyloženě potěšil.. (13.07.2023)

Nenápadný, ale silný film. Křehké psychologické drama o lidské osamělosti, odcizení, společenských konvencích a především o tom, jak vzniká láska. Nečekal jsem od něj příliš, ale nakonec se mi líbil víc než kterýkoli díl oceňované Kieslowského trilogie tří barev. Sandrine Bonnaire je pohledná šarmantní herečka a svoji postavu hraje s nadhledem, Fabrice Lucchini byl pro mě objevem. Nenudil jsem se ani minutu, jednalo se o nanejvýš příjemně strávený čas. Celkový dojem: 90 %. (24.02.2009)