Kotaro je sám

Nebylo těžké přijít na to, které anime stojí za tím pocitem déjà vu. Aneb když dáte dohromady nezvykle dospělé smrádě a nevyzralého, životem proplouvajícího ztroskotance, musí to být přece už z podstaty divácká tutovka, i kdyby scénář měl napsat cvičený šimpanz. A u Kotaróa mám právě pocit, že se chtěli tvůrci hecnout, všechno uhrát jen na nosnost patetického námětu a ukázat, že mají byť jen trochu náročnějšího diváka úplně u řiti. Jejich show připomíná panoptikum, kde na povel sloni troubí, lachtani si hrají s míčky a delfíni předvádí akrobatické kousky. Všechny postavy působí jako žalostné parodie charakterových typů, které mají ztvárňovat. Líný mangaka, který by rád našel v životě řád, ho hledá jen neustálým zoufáním si, jak se mu nic nechce. Klubová hosteska, která se i mimo práci ke všem chová lascivně a neumí si své manýry zkrátka odpustit. Drsňácký postarší týpek, za jehož tvrďáckou slupkou se skrývá křehká a milujicí duše, ale působí spíše jako úchylný strejda. Do toho pak samotný čtyřletý Kotaró, který slovní zásobou a fylozofováním místy překonává okolní dospělé, ale zároveň neumí mluvit jinak než jako retard (opět jedno anime, kde jsem zalitoval, že umím japonsky a těm trapným snahám o slovní humor rozumím). Nereálnost samotného námětu i zpracování jen doprovází celkovou vyumělkovanost anime, odpornou kresbu a podprůměrnou úroveň animace (studio Liden Films opět nezklamalo). Za šest měsíců sledování mi těch šest dílů bohatě stačilo, a jelikož jsou mé pocity podobné jízdě šestiletého dítěte autobusem na druhý konec republiky, žádám o podání kýble a toliko potřebný výstup na čerstvý vzduch. Téměř odpad. (24.10.2022)

Kotaróa podle mě nejlépe shrnuje rčení "všeho moc škodí". Nemůžu zastírat - ano, dosyta jsem si pobrečela, ano, často jsem se dojímala, ano, místy to zahřálo. Jenže jsem měla celou dobu pocit, jako když nade mnou stojí neviditelný hlídač dojemných anime, který na mě míří zbraní a šeptá: "Bul jako o život, jinak tě zastřelím, protože taková bezcitná mrcha, kterou emočně nezničí všechno utrpení, kterým si tenhle klouček prochází, si nezaslouží žít." Ale po pár epizodách už jsem vlastně neměla sílu se dívat, ne proto, že by mi Kotaróa bylo tak hrozně líto, ale prostě proto, že už jsem tu stejnou emoční vydíračku viděla ve všech předchozích epizodách. Připadala  jsem se jak vyžvekaná žvejkačka, jako dvakrát použitej toaleťák. Chápu, co se mi seriál snažil říct - že se dětem dějí hrůzy, které často nejdou tak snadno vidět, jak je to poznamená a co s tím my, ostatní normální dospěláci můžeme udělat. Jen jsem měla pocit, že se v tom občas tvůrci vyžívají, jak když chtěli vytvořit emocionální torture porn. A žel krom toho nemá tenhle seriál moc co jiného nabídnout. Tři hvězdy dávám, protože nejde dát 2 a půl - ty jsou za to, co se mě upřímně dotklo - ta druhá stržená půlka je za to, co se mě nedotklo, protože už jsem tím, co se mě dotklo, byla přecpaná jak krmná husa na foie gras. (22.02.2023)

No tak tohle bylo divný, jakože né špatně divný, ale ani né dobře divný, prostě jen divný. A né že by mi vadilo, že hlavní hrdina je malý kluk, však anime Astro Boy je v tomhle směru průkopníkem a nebo takový Ash Ketchum, která nezastárl ani o jeden den a stále se je snaží všechny chytit......jsi chycený v limbu Ashi. Nicméně, na tomhle seriálu mi ani tak nevadí, že nikomu z těch dospělých nepřišlo divný, že malý kluk žije sám a nebyl k němu přidělen žádný poručník, ostatní dospělé postavy sou s tímhle v pohodě. Sice pak dozví, co a jak, ale je to prostě divný, ale nejvíc mi na tomhle vadí, že epizody nemají ucelený děj, ale v jedné epizodě sou tři mini příběhy, které vykreslují všední život Kotary a lidí okolo něho. Přitom kdyby se některé mini příběhy tvořil samostatný příběh, který by se po té jedné epizodě uzavřel s tím, že by se na pozadí odehrával onen hlavní příběh, tak by to i lépe fungovalo. Nemluvě o tom, že tenhle seriál neví jestli chce vyprávět tu nevinou dětskou stránku Kotarova života a nebo tu temnou a depresesivní a tak se to snaží kombinovat a tady přichází ten největší problém, ke Kotarovi, tak jako k těm dalším postavám sem si nevytvořil žádné pouto a nebo něco, kvůli čemu by mi mělo na těch postavách záležet. A to přestože v desetám díle, přichází moment na který sem čekal a který by nějak vyzdvihl tohle anime, tak i tak sem na to nijak nereagoval, je to asi smutné, ale jelikož v předchozím díle byl mini příběh o rukavicích, tak to souvětí "asi smutné" to celé jen podtrhuje. Nechci být hnusný, na seriál který se pokouší vyprávět dospělý příběh, ale to by ten příběh tady musel být. (09.02.2024)

Kotara si nejde nezamilovat. Dlouho jsem neviděl nic tak roztomilýho, dojemnýho až vysloveně smutnýho (ano, slza byla) a zároveň šťastnýho (i z toho ukápla). Kotarovo odhodlání (i přes svůj věk) být samostatný, zodpovědný a sám na sebe tvrdý, snad dostane každýho. Stejně jako nejednoho souseda a další lidi, který se objeví v Kotarově životě. Ale i Kotaro se musí umět naučit rozeznat komu může věřit a komu ne a "s kým může růst". V čemž mu nemalou měrou pomáhá jeho oblíbený anime hrdina Tonosaman :-) (17.09.2022)

Myslím si, že "Kotaro je sám" zpestřil svým zpracováním poměrně oblíbený žánr slice of life již jen počtem a pestrostí postav a umožnil nahlédnout, do jakých situací se může dítě, ale i dospělý různorodého věku v životě dostat. Již fakt, že Kotaro, dítě školkového věku, žije úplně sám z peněz zemřelé matky mi přijde jako neuvěřitelná, ale i jako drsná realita, která otevře oči divákovi již v prvním díle. Kotaro je podle mě velmi obdivuhodnou osobností, která se s životem vypořádává většinou s nadhledem dospělého, a často svým přístupem a podporou pomáhá řešit problémy ostatních, ať už se jedná o sousedy, či kamarády ze školky. Občas můžeme i pozorovat, jak si jeho počínání všímají náhodní cizinci - rozdavač balonků, pošťák, zubař apod., kteří jsou jeho reality svědky, a přispějí mu proto k lepšímu zase svými činy. Někdy pouhá přítomnost Kotaroa nebo jeho jednoduchý, ale skálopevný názor ostatní posune zase o krok dál. Ostatní mu na oplátku pomáhají v cestě dospívání a v jeho výchově v těžkém životním období. Po dokončení seriálu jsem velmi spokojený divák a můžu říct, že i mě seriál umožnil posunout se zase o krok dál. (11.02.2024)