Santa Clausovia

Trilogie Santa Claus s Timem Allenem v hlavní roli možná nespadá do kategorie vyložených klasik, minimálně první film je ovšem i po letech snesitelnou jednohubkou, horší to bylo se dvěma pokračováními. Ty sice rozšířili mytologii, třetí díl z roku 2006 ovšem zdánlivě celou sérii definitivně pohřbil. Jenomže návratu po letech není nikdy dost, především v momentech, kdy je nutné rozšiřovat katalog streamovacích služeb nejrůznějšími způsoby. Santa Claus v podání Tima Allena se tak 28 let po vydání původního filmu nedočkává svého vlastního čtvrtého filmu, místo toho ovšem dostal vlastní 6-dílný seriál, který v rámci vyprávění působí jako čtvrtý díl rozdělen do 6 oblouků a již nyní je jasné, že se seriál Santa Clausovi vrátí minimálně ve formě 2. série. Je ovšem po závěru 1. série vlastně dvakrát o co stát? Santa Clausovi do velké míry funguje na principu legacy sequelu, kdy utekla nějaká ta doba a dochází ke známému uvažování nad faktem, zda na to vše již není hlavní hrdina přeci jen starý. Nostalgie tu do jisté míry funguje, Tim Allen působí, že si návrat do jedné ze svých nejslavnějších rolí užívá a celý seriál vlastně dokáže fungovat jako snesitelná jednohubka, které se ovšem nevyhne nějaké to natahování, aby šlo výsledný seriál natáhnout na 6 epizod. Santa Clausovi tak ve finále působí dojmem, že byl scenáristický základ připraven pro přímý čtvrtý film, kdy ovšem v rámci přeměny do seriálové formy byla nutná nějaká ta vata. Režie jednotlivých epizod se vždy po dvou dílech chopili Jason Winer, Charles Randolph-Wright a Katie Locke O'Brien, kdy ani jeden z nich nezapře spíše televizní zkušenosti, kdy i díky ním vlastně Santa Clausovi nikdy nepůsobí kdovíjak velkolepě. Předchozí tři filmy bez debat působili výpravnějším dojmem, minimálně ovšem Santa Clausovi do jisté míry pracují se zajímavými motivy. Potencionální ztráta magického kouzla spojená s dost možná nevyhnutelnou modernizací, potencionální nástupce Scotta Calvina jménem Simon Choksi v podání Kala Penna by se rád stal novým Jeffem Bezosem, kdy ovšem právě potencionální převzetí role projeví důležitost klasického ducha vánočních svátků jako takových. S těmito motivy se sice v rámci seriálu pracuje víceméně prvoplánově, i v rámci minima se tu ovšem dohromady servírují zajímavější prvky, než v případě dvou filmových pokračování původního filmu. Příběhy o Santu Clausovi ovšem očividně naráží na fakt, že se již několikrát opakuje podobná zápletka a s konceptem vytrácení se původního vánočního kouzla se tu v součtu přeci jen kdovíjak svěže nepracuje. Právě konfrontace s představou klasických Vánoc a jejich potencionálních modernější, ovšem přesto méně působivější variací ovšem v součtu paradoxně zvládne prodat vánoční atmosféru i skrze uvědomění si toho, o čem by vlastně Vánoce měli prvoplánově být. Jen první polovině dělá větší problém ono natahování, které v součtu trvá příliš dlouho a vyvrcholení zápletky tak ve finále nedodává tu pravou satisfakci.  Zajímavě se tu alespoň pracuje s potomky Santy Clause, kdy má každý na povolání svého otce krapet odlišný pohled, dochází poté i k setkáním se starými známými postavami (i když návrat Bernarda v podání Davida Krumholtze přeci jen působí krapet zvláštně) a v součtu seriál vlastně není něco, co by vyloženě muselo diváka urážet. Skutečně totiž platí, že je tento seriál dost možná nejlepším pokračováním původního Santy Clause. V rámci konfrontace s dvěma filmovými pokračováními sice není laťka nastavená kdovíjak vysoko, právě při vzpomínání na ně se ovšem vyplatí si uvědomit, že mohlo být hůř. Jsou Santa Clausovi návratem, bez kterého by se svět obejít nemohl? To úplně ne, kdy je úplně jasné, že se pouze v rámci rozšíření katalogu oživují nejrůznější značky a doufá se v jejich potencionální úspěch. V nejlepších momentech 1. série se ovšem ukazuje, že by Santa Clausovi mohli mít do budoucna v sobě schovaný nějaký ten potenciál, minimálně i v rámci příští série obstát jako neurážející jednohubka, které by jen příště prospělo alespoň lepší tempo.... (15.12.2022) (menej) (viac)