Giordano Bruno
Réžia:
Giuliano MontaldoScenár:
Lucio de CaroKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Gian Maria Volonté, Hans Christian Blech, Mathieu Carrière, Renato Scarpa, Charlotte Rampling, Vernon Dobtcheff, Corrado Gaipa, Mark Burns, Massimo Foschi (viac)Obsahy(1)
Na sklonku 16. století se po letech ve vyhnanství vrací Giordano Bruno (Gian Maria Volonte) zpět do vlasti, a to na přímé pozvání jednoho benátského šlechtice. Věhlasný italský učenec, který byl rádcem mnoha evropských panovníků, tak předpokládá, že po něm bude jeho nový patron vyžadovat obvyklé služby: aby ho naučil základům dokonalé paměti, podělil se o vědecké poznatky či další novinky ze světa a nechal se předvádět na večírcích jako prestižní trofej. Avšak Giordanova bonvivánská nátura, nelibost k autoritám a otevřené hlásání skandálních teorií odporujících Písmu jeho hostitele natolik znepokojuje, že ho raději udá úřadům. Někdejší dominikánský mnich nečelí obvinění z hereze poprvé, ale spoléhá na shovívavost benátských dóžat, kteří se římské inkvizici nezodpovídat nemusí. V nejistých časech je však potřeba určitých ústupků, což platí pro dóžata a dokonce i pro nově zvoleného papeže. Jediný, kdo ze svých pozic neustupuje, je osamocený myslitel, jenž předběhl svou dobu o celé dekády, ne-li století... Italsko-francouzský životopisný film Giuliana Montalda vypráví o posledních letech života Giordana Bruna (1548–1600), neapolského filozofa, spisovatele, básníka a kosmologa, který proslul zejména svými teoriemi o nekonečném vesmíru, v jehož středu nestojí Země ani Slunce. V roce 1600 byl za své názory odsouzen římskou inkvizicí a upálen na hranici. Dodnes se vedou spory, zda k tvrdému rozsudku nevedl spíše jeho panteismus než kosmologické teze. Během procesu mu inkvizice nicméně předložila stejné úryvky z Bible jako později Galileovi (1564–1642): terra in aeternum stat; oritur sol et occidit (tedy „země stále trvá; slunce vychází, slunce zapadá“). Giordanova mučednická smrt ve své době sloužila jako odstrašující příklad, později se z ní ovšem stal symbol útlaku svobodného bádání od katolické církve. (Česká televize)
(viac)Recenzie (34)
„Poviem všetko iba Klementovi VIII.” • Taliansky režisér: Giuliano Montaldo, vskutku vytvoril teda najmä pozoruhodný, no za to ale nie plne strhujúci; životopisno-filozofický titul o »mimoriadne kontroverznom«, Významnom, talianskom filozofovi a spisovateľovi; skrátka o naprosto Veľkom učencovi, žijúcom v druhej polovici 16. storočia, a k tomu i [od]súdeného za svoje špecifické ["nadčasové"] myšlienky, a to konkrétne najprv v benátskej, resp. následne potom i vo svätej, rímskej inkvizícii daným tribunálom, ktorý ho vzápätí v príslušnom [ZMANIPULOVANOM] rozsudku odsúdil na trest smrti upálením, a v podstate by sa dalo rovnako prehlásiť, že tento «bohapustý čin», vykonala katolícka cirkev v období renesančného, temného stredoveku... A mimochodom; reč nie je snáď o nikom inom, než práve o GIORDANOVI BRUNOVI, ktorého naozaj neuveriteľným spôsobom stelesnil chameleónsky herec: Gian Maria Volonté. • Táto posudzovaná vec by sa dala napokon podtrhnúť zrovna i v tom prostom význame, že autor ma zaviedol do priam exkluzívneho zákulisia: súdneho procesu, v ktorom sa to len tak hemžilo nevídaným pokrytectvom & farizejstvom & vrátane i desivých, inkvizičných postupov a intrígových situácií, nad ktorými normálne koľkokrát ostával rozum stáť. Jednoducho povedané: Biografická záležitosť sa väčšinou venovala iba už medzitým spomínanému súdnemu konaniu, kedy sa tým pádom zároveň vytvárala i akási »depresívna atmosféra«, priamo zapríčinená replikami postáv z opačnej strany barikády, čo ešte dokonalo umocňovala i výtvarná stránka tohto filmu v podaní talianskeho kameramana: Vittoria Storara, ktorý si dal na svojej kompozícii obrazu i extra zvlášť záležať; proste ma svojim svedomitým prístupom, preniesol o rovných 400 rokov do ďalekej minulosti, čo podtrhovali i technické zložky titulu v podobách: výpravy, kostýmov, a k tomu i Morriconeho hudby, ktorá to už len priklincovala, v akom beznádejnom stave sa hlavná postava neustále ocitala. • A síce sa tieto «dobové metódy» nakoniec predsa i o čosi málo hádam postupne [z]menili k lepšiemu, no iba s tým veľkým rozdielom, že sa DNES[KA] inakšie pomenovávajú: dezinformátori & hoaxeri & konšpirátori, sú konkrétne takí ľudia, ktorí majú iné názory, aké má súčasná väčšina, čiže súčasný mainstream, ktorý je toho i názorným príkladom, že nám ľuďom nalepuje takéto nezmyselné nálepky, ktoré sa absolútne nezakladajú na realite! • Apropo, Giordano Bruno bol klasickým zapáleným voľnomyšlienkárom, ktorý sa rozhodne narodil v nesprávnom čase a na nesprávnom mieste; pričom automaticky sa natíska otázka v tom zmysle, že ako by bol vlastne Š I K A N O V A N Ý M, ak by sa dajme tomu objavil v 21. storočí? ()
Prastarý spor - nestandartně myslící jedinec (disident) kontra moc založená na vynucované ideologické jednotě. Nakonec vynucované za jakoukoliv cenu. Takže tento film není filmem životopisným (nevěnuje se Brunovu celému životu), jde o psychologické drama, jehož základem je Brunův proces trvající posledních osm let jeho života. Protože jde vlastně o komorní drama, záleží tím více na hereckém umu zúčastněných. Z tohoto hlediska byla volba Giana Marii Volontého volbou šťastnou, jeho výkon je velmi přesvědčivý. Jeho Giordano Bruno, muž plný vášně, zde vede boj o svou pravdu a svou důstojnost s mnohahlavým aparátem, který jej chce nejdříve zlomit po dobrém (ani nevím, proč se nevybíravému psychickémum teroru říká "po dobrém"), nejde-li to i po zlém. I zde je Brunovým soudcům a vyšetřovatelům z řad inkvizice jasné, že smrt nezlomeného jedince je vlastně jejich prohra, proto i ta délka procesu. --- Jinak, tento film by mohl být pendantem k tomuto filmu, neb základní zápletka je totožná, byť je ideové založení hrdinů odlišné. ()
Dramatický příběh z posledního roku života italského učence, filosofa a reformátora Giordana Bruna, kterého se církev moc bála a v roce 1600 ho za jeho názory římská inkvizice jako kacíře upálila. Český dabing z roku 1976 je total klasa a Luděk Munzar k Volontému náramně sedí. Dále Martin Růžek jako kněz Satori nebo Miroslav Macháček coby papež Kliment VIII. Úžasná podívaná. ()
Nie je to nikdy príjemný pohľad sledovať zblízka prácu inkvizície, či už z našich krajov, z Benátok alebo priamo z Ríma. Vždy je to podobné ako procesy s bosorkami, akurát Giordano Bruno ako filozof a vedec svetového formátu bol trochu ťažším orieškom. Film je patrične temný a aj bez explicitného násilia vytvára správnu atmosféru. Hudba od majstra je väčšinou nenápadná a objavuje sa len sporadicky. Nie celkom čisté štyri hviezdy, pretože lepší názov by bol Koniec Giordana Bruna. –––– Půjdete se mnou, pane! Na rozkaz svaté benátské inkvizice. –––– Království hrůzy jistě není královstvím božím. ()
Ak sa nepodvolíš svätej cirkvi rímskej, zhoríš v plameňoch. Posledné dni a inkvizičný proces s jedným s najväčších filozofov a nadčasových mysliteľov dejín. Príbeh je zaujímavý tým, že hoci cirkev za jej činy kritizuje, nastavuje jej tvrdé zrkadlo za je chtivosť po moci a určovateľa jedinej pravdy (mimochodom Bruno bol tiež zástanca toho, že pravda je len jediná), na druhej strane chápe jej činy, rozumie jej obave a obrane svojich dogiem. "Benátky sú príliš zhovievavé k nepriateľom cirkvy. Za 100 rokov sa konalo 1 500 súdnych procesov a bolo vynesených iba 5 hrdelných trestov. Zatiaľčo v Ríme behom 5 rokov popravili 5 000 ľudí". Taliani ma milo prekvapili aj úrovňou spracovania. Ranný novovek, postavy a vôbec atmosféra vyzerajú výstižne, k čomu dopomáha aj Morriconeho hudba. Film má síce aj hluchejšie pasáže, hlavne na začiatku filmu, keď nedokáže až tak vtiahnuť diváka do deja, po čase sa ale napriek pomalšiemu tempu pekne rozbieha. ()
Reklama