Badhaai Do
Réžia:
Harshavardhan KulkarniKamera:
Swapnil S. SonawaneHudba:
Tanishk BagchiHrajú:
Rajkummar Rao, Bhumi Pednekar, Sheeba Chaddha, Loveleen Mishra, Nitish Pandey, Gulshan Devaiah, Seema Pahwa, Mushtaq Khan, Apeksha PorwalObsahy(1)
Policista Shardul (Rajkummar Rao) je již ve věku, kdy by měl být správný indický muž dávno ženatý a jeho matka se mu proto neustále snaží dohodit nevěstu. Shardul svým blízkým ovšem nedokáže sdělit, že o žádnou nemá zájem, jelikož je gay. Místo toho se dohodne s lesbickou učitelkou Sumi (Bhumi Pednekar), která je v obdobné situaci, aby spolu uzavřeli formální sňatek a měli tak od nátlaku rodinných příslušníků konečně pokoj. Věci si ovšem zkomplikují, když se do jejich bytu nastěhuje Suminina nová přítelkyně Rimjhim (Chum Darang) a vtíraví příbuzní začnou větřit, že je cosi v nepořádku. (Festival indického filmu)
(viac)Videá (1)
Recenzie (4)
Dobře ty, Indie, že aspoň ve filmu nabádáš k pochopení pro sexuální menšiny, když ve skutečném životě to nezvládáš. Příběh homosexuála a lesby a jejich zastíracího sňatku je vcelku fajn, sem tam i trochu odlehčený, akorát ta stopáž mohla být kratší. Vcelku chápu svatbu kvůli rodině: v konzervativní společnosti je to cesta, když se člověk nechce navždy zříct svých rodinných vazeb. Nechápu ale, jaké hnutí mysli dovedlo příbuzné k přesvědčení, že mladému páru pomůže s otěhotněním přítomnost matky/tchýně u nich v bytě. Tyhle humorně (?) pojaté scénky ale zase dobře ilustrovaly vtíravost rodinných příslušníků a jejich přesvědčení, že mají právo mladším členům rodiny diktovat, co je správné a co ne. Sice závěrečné všeobecné přijetí a pochopení bylo trochu z říše pohádek, ale proč aspoň filmem nepřinést trochu naděje a neukázat vlídnou tvář. Celý příběh ale pohádkový není, máme tu několik i dost reálných scén o /ne/přijímání homosexuality, ať už jde o sexuálního vyděrače nebo otcova zoufalost, když zjistí, že dcera není na kluky. ()
Ve vývoji můžeme jít jako společnost dopředu, nebo taky dozadu. Badhaai do nám nabízí ještě další možnost – úkrok stranou. Film přináší zajímavé řešení, tak zvaný přizdisráč s hlavou v písku (za poslední dekádu velmi populární nejen v Indii). Dva cizí lidé jsou kvůli rodině ochotní se vzít, žít spolu, hrát divadýlko, nechat se násilím kontrolovat na plodnost, mít děti atd. atd., jenom proto aby maa neplakala, aunti-ji nekřičela a paa nikoho nefackoval. Do takového urážejícího řešení jde mladá lesba a gay, kteří jsou oba finančně zajištění, žijí ve velkoměstě, mají svobodu rozhodování a nejsou na rodině nijak závislí. Proč? Kdo ví. Snad proto, že se předpokládá, že to uspokojí všechny zúčastněné. Snad proto, že s hetero maskou na tváři homosexualita nikomu nevadí. ()
Daly se jejich problémy vyřešit jinak? Asi ne. Jen vzpomeňme, u nás před ještě cca třicetilety se to nedělalo jinak (a sice se tito lidé nemusí už u nás skrývat, ale pokud chtějí rodinu musí pořád hrát heteráče či se porůznu domlouvat s kamarády). Jako upozornění na to, čím si lidé nespadající do škatulek normálnosti musejí procházet (a nejen v indii, ale i u nás díky pár extrémistů a lidem s "tradičním" myšlením) se mi to líbilo. Trochu mě štval Shardul, který byl místy opravdu na ranu a většinu filmu strašně sobeckej. To Sumi a "sestřenice" naproti němu byly strašný zlatíčka. O co víc ony byly milejší o to víc byl on na ranu. Co jediné bych tomu ubrala, tak minuty. Minimálně třicet, ale možná i více, protože díky stopáži se to neskutečně motalo v kruhu. ()
Taškařice s přesahem, která mě bavila (nejen díky tomu, že jsem jí zabil třetinu cesty letadlem). Je to takový indicky prdlý, barevný, ale zároveň poctivá kinematografie Bolywoodu. A hlavně to řeší LGBT témata, který jsou dodneška bohužel aktuální nejen v Indii, i když tam to má svá kulturná špecifika. Nesamozřejmá pecka! ()
Reklama