Les Fantômes du chapelier
Réžia:
Claude ChabrolScenár:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHudba:
Matthieu ChabrolHrajú:
Michel Serrault, Charles Aznavour, Aurore Clément, François Cluzet, Monique Chaumette, Mario David, Jean-Claude Bouillaud, Jean Champion, Victor Garrivier (viac)Obsahy(1)
Na malém městě žijí dva obchodníci, jejich domy jsou v jedné ulici naproti sobě. Kloboučník Labbé je autoritativní a vždy perfektně oblečený muž, krejčí Kachoudas je jeho chudším kolegou, kterého navíc poznamenává osud trpěného imigranta z Arménie. Když Kachoudas přistihne Labbého při vraždě mladé ženy, začne je spojovat tíživé tajemství. Labbé si je ale jistý, že se nic nezmění – on přece patří k místní honoraci a případnému obvinění ze strany chudého krejčího nefrancouzského původu by přece nikdo nevěřil.
Film KLOBOUČNÍKOVY PŘELUDY (Les fantomes du chapelier, 1982) natočil významný francouzský režisér Claude Chabrol podle literární předlohy slavného Georgese Simeona. Chabrol tímto filmem vzdal hold obdivovanému Hitchcockovi, což lze doložit scénami zjevně odkazujícími na slavné filmy OKNO DO DVORA a PSYCHO. Chabrolův film je tajemným thrillerem s důrazem na psychologii postav, která je nicméně i přes četné retrospektivy těžko uchopitelná. Umělecké vyznění filmu podtrhly herecké výkony Michela Serraulta a Charlese Aznavoura, jehož role krejčího Kachoudase si v podstatě vystačí s němým pojetím. Svým herectvím zaujme také Monique Chaumette v úloze Labbého tyranské a žárlivé manželky. Exteriéry filmu byly pořízeny ve městěch Concarneau a Quimper na západním pobřeží Francie. Ve francouzských kinech měl titul premiéru 26. března 1982; divácký zájem nebyl sice nijak velký, na druhou stranu získal několik mezinárodních ocenění a dnes patří ke klasice francouzské kinematografie.
(argenson)
Recenzie (9)
Na rozdíl od jiných recenzentů si nemyslím, že by se Chabrol položil do svého obdivu k Hitchcockovi natolik, že by ho začal napodobovat. Ale i když je Chabrol jiný než Hitchcock, jeho Kloboučníkovy přeludy napínají i baví stejně. I díky skvělému výkonu Michela Serraulta stojí za to dám jim šanci. Více viz zde: https://normanbloom.blogspot.com/2020/08/kloboucnikovy-preludy-les-fantomes-du.html ()
Michel Serrault bol vzdy hrdy na svoju rolu ptrhleho homosexuala v Kleci Blaznu tusim. Tu mi bol vyslovene odporny, aj ked ide o vrazdu mladej zeny a akesi tazive tajomstvo, predsa len je to rezisersky len nudna odbita rutina. fakt clovek sa az prilis casto pristihne ako od nudy ziva , pre mna prototyp nudnej zivacky, ktora po par minutach vyprcha z hlavy : 39 % ()
Asi nejděsivější zobrazení úpadku měšťanstva. Zatímco Bunuel zkoumal měšťáky surrealisticky jako skupinu, Chabrol se spíše zaměřuje na rozpad jednotlivce. Aznavour je vynikající v roli ušlápnutého manžela a otce pěti dětí, který Serrautovu vzpouru proti světu své manželky obdivuje, ale nechce, aby překročila vymezený rámec. Jenže co když se z pomsty stane droga? Simenon se tomuto rozpadu duše spořádaného manžela věnoval ve vícero románech (např. Muž, který sledoval vlaky). ()
Chabrol natáčel své filmy padesát let. Když se dívám na své hodnocení jeho filmů v průběhu této doby, jsou to v podstatě samé čtyřky, jen občas trojka či pětka. A přitom Le Beau Serge je vstupem slavobránou. Mezi "šabrolovkami" či lépe "šabrolkami" zaujímají význačné místo detektivky (detektivky nečtu, ale zvlášť v tomto případě mě to mrzí). Je to skutečně takto: od začátku známe vraha, v polovině filmu se dozvídáme motiv, film by tedy mohl skončit. Kachoudas (Charles Aznavour), jediné spojení pana Labbého s realitou, umírá. Pan Labbé propadá své detruktivní máni naplno. Film má tedy dvě části: v první si pan Labbé plní svůj plán úspěšně (téměř až do konce). Po přelomovém rozhovoru (na návštěvě) s Kachoudasem, při němž mu oznámí ukončení své mise (a věřme tomu), se přesto jeho jedinou realitou stává "škrcení žen". Koncepce filmu má mnohé zvláštnosti, stylizace (jak jsme ostatně u Chabrola zvyklí), podle mě však příběh spíš umocňují než znemocňují. ()
Pozoruhodná věcička, místy úsměvná, místy mrazivá.. V každém případě pád kloboučníka Labbého do šílenství v podání úžasného Michela Serraulta byl v mých očích strhující.. Rozehraný příběh o vraždách, krejčím Aznavourovi, manželce na vozíčku mě vtáhnul a byla jsem zvědavá i napnutá, jak to celé dopadne.. Jedním dechem dodávám, že mě Claude Chabrol opět překvapil.. ()
Reklama