Tropoj beskorystnoj ljubvi
Obsahy(1)
Starý lesník Michalyč (D. Orlovskij) nachází na mýtině mrtvou rysici a její živé mládě, zatímco zraněný medvěd zděšeně prchá, co mu zbývající síly stačí. Lesník se mláděte ujímá a dává mu jméno Kunak. Rys pomalu poznává neznámé domácí prostředí a postupně se učí, že za slepici ulovenou na dvoře ho Michalyč věru nepochválí. Jednoho dne lesník přistihne pytláky, kteří mu zabijí psa. Z trestu nejsou zločinci nadšeni a za lesníkovy nepřítomnosti zdemolují jeho chalupu a odchytí již dospělého Kunaka do sítě, aby ho vzápětí prodali do cirkusu. Ve městě se však rysovi podaří utéct z klece a po drobných trampotách se vrací domů. Přichází právě včas, neboť pytláci stále nemají dost a lesník Michalyč je ve velkém nebezpečí. (ČSFD)
(viac)Recenzie (7)
Prvá časť ruskej štvordielnej série o priateľstve človeka s rysom. Sfilmované podľa príbehov spisovateľa Vitalija Biankiho. Knižná predloha bola zjemnená v prospech rodinných hodnôt. Hlavná knižná postava zabije nožom rysa aj s mláďatami. Tretie mláďa ušetrí náhodne. Vo filme naproti tomu rysia matka zahynie v súboji s medveďom, aby zachránila potomka. Toho sa ujme postarší horár. Zábery rýsaťa pobehujúceho lesom a poznávajúcim okolie zaujmú milcov prírody. Konflikt lesníka so skupinou pytliakov v druhej polke filmu je dramatickejší. Vydarené rodinné dobrodružstvo. Má v sebe trhliny pochybností o tom, ako sa so zvieratami nakladalo počas filmu. Srdcervúce sú otrasné zábery šeliem zamrežovaných v mini celách cirkusového lágra. Výchova malého rysa spolu so psom psa, je neprijateľnou tortúrou prirodzene nekrotiteľnej šelmy. Rovnako tak bitie rysa a krik na neho, za to, že ulovil jednu zo sliepok, čím uplatnil svoj prirodzený lovecký inštinkt. Zaujímavé je záverečné upozornenie, že v čase nakrúcania nebolo zabité ani jedno zviera. Takýto oznam začiatkom 70. rokov nebol obvyklým ani v USA. CZ titulky zavádzajú, že nedošlo ani k zraneniu zvierat. Sovietski filmári ale deklarujú len nezabitie, o nezranení mlčia. ()
Cesta nezištné lásky je rozmilým filmovým příběhem pro malého diváčka. Sovětský filmový režisér arménského původu Agasi Babajan svou filmovou tvorbu zaměřil na dětské publikum i k oslavě čarokrásné přírody sovětských hor. Předlohou filmu byla kniha Murzuk z roku 1925 od ruského spisovatele přírodopisných sešitů pro dětičky Vitalije Valentinoviče Biankiho, jenž v knihách barevným tónem pootevíral tajemství přírody. Scénář napsal Leonid Bělokurov, za kamerou stál Anatolij Kaznin, a hudební podkreslení stloukl skladatel gruzínské národnosti Merab Aleksejevič Partschaladze. Jistě, rysí mláďátko Kunak je sladké, stejně tak i jeho přátelství se psem Tajgou, ale slabší je to s dramatizací děje příběhu a s chováním hlavní člověčí postavy, byť také současně uznávám, že jde o vystihnutí realistické, tedy svým způsobem rozpolcené, podstaty ve vztahu člověka ke zvířecím miláčkům. Hlavní lidskou postavou je lesník Michalič (Dmitrij Orlovskij), starý horal se spokojeným životem v harmonické náruči přírody. Z dalších rolí: spravedlivá ruka zákona Fjodor Gavrilov (Filimon Sergejev), či trojlístek všehoschopných a dost pomstychtivých pytláků (Arkadij Tolbuzin, Jevgenij Zosimov a Sergej Jurtajkin). Cesta nezištné lásky se vyznává z přízně k přírodě, k níž hledí s okouzleným pohledem, plným lásky a obdivu. Je to příjemné a snad vskutku roztomilé filmové odreagování. ()
Krásny, ale i smutný komorný film z ruskej divočiny o vzťahu človeka k prírode a jej tvorom. Vzťah pozitívny i ten negatívny. Napriek tomu, že ide skôr o rodinný žáner, aj keď bez obsadenia akéhokoľvek dieťaťa, film chytí svojimi jednoduchými pravdami. Mladého rysa si napriek jeho nezbednostiam musí divák zamilovať a hoc sovietske praktiky pri cvičení filmových zvierat mohli byť rôzne, výsledok práce s nimi vyzerá veľmi zdarilo. Nejde len prácu so samotným rysom, ale aj o ostatné zvieratá - bystrého psa, medvede, veverice, vranu či kozu - sťaby naozaj žili pohromade v chalupe uprostred zalesnej tajgy. ()
Ano, trvalo dlouho, než jsme tenhle film vydolovali v archivu csfd. Ale v srdci dítěte je zapsaný nesmazatelně. Školní představení, povinné, samozřejmě, a hle, nikoli válečná vřava s tanky, ale jímavý příběh rysa a jeho lesního pána. Jak hluboce jsem nenáviděl, ty, co ho chytli a zamotali do sítě! Jak jsem si přál, aby se nakonec se svým hodným přítelem z tajgy setkal. A stalo se! Uááááááááááááá...........................pláč, který se nedal skrýt před spolužáky (však taky buleli)... ()
Vzhledem k tomu, že díky tomuto filmu jsem byla ušetřena písemky z matematiky, není možné dát méně než ***** :) Co si pamatuju doteď - na konci v titulcích bylo psáno, že kvůli filmu netrpělo ani nebylo zabito žádné zvíře. Doufejme. 4Rhed :o) ()
Film jsem viděl poprvé v kině, bylo mi asi 12 let. Šla se mnou babička a mamka jen kroutila hlavou, co že je to za veledílo, sovětské a ještě s takovým názvem (já až po návratu prozradil, že jsem stručnou anotaci četl v jednom dětském časopise). V hledišti bylo asi 8 lidí. Druhý den - tehdy se filmy promítaly až 5 dní po sobě a dvakrát za večer - bylo vyprodáno a pak už pořád. Když film nasadila televize, diváci si stále psali o opakování, až se z tohoto snímku na pár let stal kult, skoro jako Mrazík. Proč ten úspěch? Film byl apolitický, podrobně ukázal úchvatnou krásu sibiřské přírody a byl o vztahu lidí ke zvířatům. Však se tehdy také říkalo: na sovětské filmy se nedá koukat, ale příběhy o přírodě a dětské pořady, pohádky a kreslené filmy mají skvělé. Škoda, že "Cesta" zmizela v archívech, malí i velcí diváci by ji po skoro 40 letech jistě uvítali. JInak v českém dabingu Michalyč pojmenoval rysa Bráška. Sověti posléze natočili pokračování, ale nevzpomínám si na název. Pomozte někdo, děkuji. ()
..velmi milá vzpomínka na dětství.. ..příběh o přátelství člověka a zvířete, starého lovce z ruské tajgy a mladého rysa.. ..film ve kterém se jen velmi málo mluví ale téměř vše je řečeno kamerou.. ..silný, dojemný příběh s dobrým koncem který by si neměl žádný milovník zvířat nechat ujít.. ()