Prekliata farma

Dobrý námet, škoda že scenár nedokázal využiť všetok ten potenciál. Dejová linka na mňa zapôsobila len priemerne a tak akosi "televízne". Veľa scénok je uťahaných a tie, ktoré vyžadujú dramatický náboj sa prejdú ako z rýchlika. Veľkou mierou k tomu prispela aj emotívna chudoba jednotlivých dramatických situácií. Jediné hodné pochvaly sú výborné herecké výkony. Čistý priemer. 60/100 (28.11.2014)

Téměř divadelní, konverzační drama, Jessica a Michelle excelují, natočeno podle výtečné předlohy, koncept mladšího diváka asi příliš neosloví, ovšem pro nás, kteří máme rádi staré, velké filmy, to může představovat silný zážitek. Pomalé, smutné, syrové, ženská záležitost, při níž člověku často pění krev v žilách. Rodinné tajemství, hnus, špína. (08.11.2021)

Na začátku jsem si říkala, že půjde o nějaký poetický film. Po chvíli jsem ale vyšla z omylu. Během té chvíle se z poetiky stalo parádní drama o rozvratu jedné farmářské rodiny. Za tím rozvratem stál samozřejmě majetek a jak jde o majetek, tak se zákonitě musí objevit i problémy, které se budou řešit třeba před soudem. Kolikrát se stane, že vše se vyřeší až smrtí jednoho člena rodiny, kdy si všichni všechno pěkně vyříkají, vyčistí si hlavu a usmíří se. (21.03.2011)

Král Lear na americké farmě a dost odlišné vysvětlení napjatých vztahů v rodině, než je popsal Shakespeare. Ale tak nudně, sentimentálně a ublíženecky až je to protivné. V knize to možná funguje, ale ve filmu komentáře hlaní hrdinky působí nevěrohodně pateticky. KOUSEK DĚJE A její mikrovztah s C. Firthem (kterému to mimochodem velice sluší) je naprosto zbytečný, nadbytečná příběhová slepá ulička. Vůbec jeho postava je tam navíc a místo, aby posouvala nebo obohacoval děj, tak překáží. Tento snímek je vydřidišská hra s divákem, která nemá v rukou vůbec žádné trumfy. Snad jen herecké obsazení, ale to je spíš na škodu, když si divák uvědomí, v jak nanicovatém snímku utápějí svůj talent. /18. 12. 11./ (18.12.2011)

Nádherný příběh s obdobnou hloubkou jako Pán přílivu. A není divu, Jane Smiley svým stejnojmenným románem vydaným v roce 1992 natolik zabodovala, že za něj dostala Pulitzera. Mě osobně jen docela zklamala inspirace v Králi Learovi, nic takového bych v tom nehledala - protože jsem až skoro doufala v určitou autobiografičnost. Nicméně filmová verze žádnou chybičku nemá, jedná se o strhující herecké koncerty Jessicy Lange a Michelle Pfeiffer se skvostnou kamerou a pachutí nezvratného osudu, která přetrvá ještě dlouho po závěrečných titulcích. (06.11.2012)