Princezna

Po Koruně jsem si říkala, že jsem vlastně nikdy neviděla pořádné autentické záběry královské rodiny, sice jsem toho o nich hodně četla a hodně se narozčilovala u hraných počinů, jak se jim nedaří kráčet po tenké hranici mezi patolízalstvím, exploitací a poctě, ale nikdy jsem je pořádně soustředěně nesledovala mluvit, hýbat se a myslet v přímém přenosu. A hle, tu máme dokument složený jenom z archivních materiálů. Sice z toho člověk má whiplash jako prase, protože prolétnout tolik let a tolik heavy témat za hodinu a tři čtvrtě je skoro šílené, ale nějaký vzorek to přece jenom je. Podporuje můj dosavadní matný názor, že kdybych v devadesátkách byla trochu starší, asi bych nepatřila do tábora těch, na které působilo Dianino kouzlo. Čiší z ní hodně nevyvážená energie, a taková modla by mojí vlastní rozjitřené duši nedělala dobře. Asi nejvíc symptomatický je ten nechvalný rozhovor s Bashirem, kde i když jakože "konečně říká pravdu" stejně působí, jako by lhala každým slovem. Zároveň manipuluje své obecenstvo a je manipulovaná zpoza opony. Za nejcennější považuju tu scénu kdy banda (gay?) kamarádů hraje Uno a během toho kouká na televizi, kde se live dozví o té smrti a jeden z nich na ruční kameru zachytí jejich okamžité reakce. Nevím, jestli je to nějaký slavný záběr nebo ne, ale nebylo by to super mít celý film jenom z takových záběrů? Úvodní scéna byla vlastně taky taková. Ale to bych chtěla si moc. Alespoň oceňuji, že film obsahuje pouze dobové komentáře a nemá žádného viditelného nebo slyšitelného současného průvodce, který by se snažil očividně manipulovat narativ určitým směrem. A na závěr musím dodat, že po shlédnutí některých těch záběrů královny a královny matky se nedivím, že existuje konspirační teorie, že jsou to ještěři oblečení do lidské kůže. (23.01.2023)

Nechápu proč se o Dianě točí pořád ty samé dokumenty. Nic, co bychom už nevěděli, v nich vlastně není. (24.09.2022)