Konferencia vo Wannsee

Před lety jsem viděl britskou verzi (Conspiracy/Konference ve Wannsee) z roku 2001, k nové verzi z roku 2022 jsem se dostal náhodou, díky manželce, která tento - opět televizní - snímek odchytila v TVtéce ORF. Stejně mrazivé, jako britský projekt, o to silnější zážitek, že je to v němčině. TV film z osmdesátých let jsem neviděl, i když porovnat všechny tři verze by jistě bylo zajímavé. (29.01.2022)

Zpracování od BBC patří k mým vůbec nejoblíbenějším filmům a pochyboval jsem, že by se mi tahle či jakákoliv jiná verze líbila víc. A také že ne. Nicméně je tu několik "ale". Tenhle koment musím pojmout jako srovnávací. Zatímco v podání Angličanů byyla konference vesměs dýchánkem s několika vypjatými momenty, tak Němci to pojali více komisně. Zástupci jednotlivých rezortů si tu vymezují svoje teritoria, hádají se o pravomoce a v neposlední řadě se dohadují, kdo je a není Židem. To mi přišlo mnohem realističtější. Dalším výrazným aspektem je atmosféra. Interiér "anglické" vily je luxusní a hraje všemi barvami. Ten německý působí studeně a sychravě, což mi vzhledem k tomu, o čem se jednalo, připadalo vhodnější. Ovšem jak to tam ve skutečnosti vypadalo, to netuším. No a pak je tu postava Heydricha. Ten Branaghův je elegantní bestií, která s úsměvem trousí výhružky, ze kterých jde mráz po zádech. Jednání drží pevně v rukou a námitky jsou takřka nepřípustné. A přítomní se o ně ani nepokoušejí. Hochmairův protektor občas působí zaraženě a když po sobě zástupci mocenských frakcí začnou štěkat, je skoro až bezradný. Tady je to bod pro Ostrovy. A tím se dostávám k hercům. Tady jednoznačně vede starší zpracování. Ono přehrát esa jako je již zmíněný Branagh, Firth, Tucci nebo Threlfall není žádná sranda. Nicméně našim západním sousedům se podařilo trefit herce tak, aby byli tehdejším účastníkům podobní. Někdy to sice moc nevyšlo, ale v mnoha případech se to povedlo a  třeba představitel Alfreda Meyera jakoby nacistickému zločinci z oka vypadl. Celkově právě díky hercům považuji anglickou Konferenci za lepší. Ale je to jen o fous. 85% (19.06.2023)

Niektorí nacisti nechceli ísť až tak ďaleko, ako sa ukazuje v diskusii vo Wannsee. Ale nechali sa presvedčiť aj argumentmi typu: Vojna nie je prekážka, je to príležitosť, ako splniť naše ambiciózne plány. Tým plánom bolo zbaviť sa 11 miliónov židov. Je zaujímavé až šokujúce sledovať debatujúcich ľudí, ktorí riešia, kto je ešte žid a kto ešte nie, hádžu s desaťtisícami životov len tak, plus/mínus, dohadujú sa koľko treba zabiť a ktorých ešte zapriahnuť do nútenej práce, jeden hovorí "vyhladiť" a druhý "nechajme ich prirodzene vyhynúť sterilizáciami". Je neuveriteľné, že sa takáto ideológia zakorenila v hlavách toľkých ľudí. Samozrejme, že treba vrať do úvahy, že presný prepis rozhovorov nemáme k dispozícii a nevieme, či argumentácia bola presne taká, ako vo filme. Ale obsahovo to zhruba sedí. (23.01.2023)

Člověka až mrazí, když slyší, s jakým absolutně nulovým emočním projevem mluví tito „samozvaní nadlidé“ o konečném řešení židovské otázky a též o budoucím směru samotného evropského kontinentu. O to víc pak stojí, zamyslet se nad faktem, že toto „konečné řešení“ se nemělo týkat jen židovské rasy jako takové, ale i Českého národa jako celku. (23.08.2023)

Nadmíru chladným jednáním občas blýskne závan emocí, to když se pánové rozdurdí, že mají svých Židů dost a nepotřebují další, nebo řeší logistický problém. Určitě to není ten nejlepší válečný film, který byl kdy natočen. Nemá žádný velký spád, nestaví na špičkových hereckých výkonech, ani na propracovaném scénáři. Ale naprosto mistrně ukazuje princip jakékoliv diktatury. Úkolem vůdce není špinit si ruce, ale přesvědčit lidi kolem sebe, aby přestali být lidmi. (03.09.2023)