Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Povídka spisovatele Marka Twaina „Žije, nebo je mrtev?“ inspirovala scenáristu a režiséra Zdeňka Zelenku k napsání celovečerní komedie ze světa uměleckých snobů, kteří hodnotu umění poměřují pouze penězi. Příběh čtyř francouzských, chudých malířů, kteří neustále přemýšlejí, jak se uměním uživit, se začíná rozvíjet po výroku jejich pana domácího: „Ještě jsem neviděl živého malíře, aby byl bohatý! To byste museli nejdříve skápnout, aby za to vaše skvrniště barevný někdo kloudně zaplatil!“ A protože malíři jsou mladí a podnikaví, začíná neuvěřitelná historka, ve své podstatě komická i tragická zároveň, ve které nezbývá, než rozšířit domnělou slávu jednoho z mladých malířů po celé Francii a pak ho prohlásit za mrtvého, aby jeho obrazy stouply v ceně. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (25)

Oskar 

všetky recenzie používateľa

Mrtvý umělec - dobrý umělec. Aspoň ve výtvarném umění, závislém na zájmu snobů, tato rovnice platí. Kdysi si toho všimnul Mark Twain a napsal na to téma krátkou povídku. Té si zase všiml Zdeněk Zelenka a napsal na její motivy dlouhou, ale povedenou komedii. Osobně si myslím, že to téma vyždímal do poslední kapky legrace: Skupinka neúspěšných malířů si vymyslí jistého mistra Moniera, údajně ceněného v zámoří, a toho nechá zemřít. Mezi francouzskými snoby dojde k tomu, co bych na počest filmu Roztomilý člověk nazval "syndrom Maxe Brauna": nikdo nechce přiznat, že Mistra nezná... První Zelenkova velká komedie dopadla náramně dobře a jediné, co ji dělí od absolutního hodnocení, je nesourodé obsazení, kde se vedle sebe pohybují pozdější Zelenkovi věrní (Preiss, Somr, Fišer aj.) i úplné omyly (Vaculík, Renč...) 80% ()

Schlierkamp 

všetky recenzie používateľa

Československý televizní komediální film natočený podle předlohy M. Twaina zabývající se nápadem čtyř francouzských chudých malířů, jak zbohatnout. Myšlenka tohoto výborně obsazeného filmu spočívala ve fiktivním proslavení jména jednoho z podnikavců a v okamžiku, kdy je zmanipulovanou veřejností uznáván jako přední francouzský umělec, ohlásit jeho úmrtí a jeho obrazy poté prodávat za zvýšenou cenu. Čtveřici podvodníků, kteří tahali za nos nejvzdělanější francouzské umělecké kritiky a kunsthistoriky, tvořil V. Preiss, O. Vetchý, L. Vaculík a O. Vízner, jehož filmové jméno Paul Monnier se mělo tímto způsobem proslavit. Pan Vaculík se kromě této podvodné činnosti věnoval především divokým milostným hrátkám s dcerou jednoho z hlavních francouzských kunsthistoriků K. Brožovou, které se bohužel pro něho v závěru ukázaly pouze jako krátkodobé. Mezi nejzábavnější scény pokládám ty, v nichž museli učení znalci umění J. Somr a především P. Kostka předstírat, jak moc oceňují dílo zmíněného Monniera, o němž nikdy nemohli slyšet. Při bližším zkoumání tohoto jména, jež jsem považoval za vymyšlené, jsem zjistil, že malíř původem ze Švýcarska s tímto jménem skutečně žil v letech 1907-1982. V menších rolích se objevilo mnoho známých skvělých herců, připomenu snad pana M. Kopeckého, kritika, jenž jako jediný prohléhl tuto taškařici s vymyšleným malířem, dále J. Jiráskovou coby majitelku salónu, v němž se pořádaly vernisáže, M. Bočanovou, B. Rösnera, J. Císlera či O. Vlacha. V závěru, po kýženém úspěchu, tedy prodeji neznámých obrazů za obrovské sumy dochází ke sváru podvodníků a rozpadu jejich skupiny. Samotný příběh je uveden a zakončen dialogem mezi zestárlým malířem E. Cupákem a synem P. Monniera F. Renčem, jenž však pokládám za zbytečný a nepřinášející požadovaný efekt. Hodnocení opravdu skvěle obsazeného komediální filmu od Z. Zelenky však poněkud kazí jeho naprostá nerealističnost a nedůvěryhodnost. ()

Reklama

honajz 

všetky recenzie používateľa

Možná šlo přitvrdit a některé věci domyslet trochu víc a hlouběji (a obsadit někoho jiného, než úděsně přehrávajícího Renče, jehož přepjaté herectví vedle umírněného Cupákova o to víc "vyniká") a občas to krapet hapruje, ale celkově je to - na Zelenku, kterého beru jen jako řemeslníka bez fantazie a osobitosti - překvapivě zajímavě podané, dobře zahrané, se spoustou slavných herců v malých i cameo rolích, kde jednu hvězdu ale dostává famózní Kopecký, který jako první prohlédne celou hru, ale rozhodne se ji hrát. Líbí se mi i ten neurčitým nejasný konec - nestalo se, stalo? A pak samozřejmě kritika snobství, kdy skutečně se za svého života žádný malíř neproslavil, až po své smrti, kdy z toho nic neměl. Twainovy povídky mi obecně svou ironií a sarkasmem často přijdou jako inteligentnější Hašek a tepou přesně do té povrchnosti a pokrytectví kolem nás. Do tohoto TV filmu (s docela slušnou výpravou) se to povedlo přenést. ()

Pohrobek 

všetky recenzie používateľa

Jak se člověk stane slavným? Jak se stane malíř slavným? Kdo z vás nezná slavného Mourniera? Jak se stane film slavným? Proč bych měl pokračovat dál. Geniální námět výjimečného "pisálka od Mississippi" o lidské chytrosti, pokrytectví i hlouposti. Námět pocházející snad až od Andersena, z jeho Císařových nových šatů, je zbaven pohádkové příměsi, ale jak v Twainovi, tak i v této Zelenkově interpretaci, je pojímán stále se zdravou dávkou nadsázky i lidského humoru. ()

topi 

všetky recenzie používateľa

Čtyři živořící malíři spekulují, jak by mohli prodávat své obrazy a vydělat si tak konečně nějakej peníz. Jeden z nich má geniální nápad. Jak se stane malíř slavným? Přece jedině až po své smrti. Tragikomická předloha Marka Twaina v režii Zdeňka Zelenky. Nejtragičtější na tom všem je, že ta skutečnost je odjakživa přesně taková. ()

Galéria (6)

Reklama

Reklama