Záhadná paní Savageová

Nikdy nebudu tuto inscenaci schopen pojmenovat jako komedii, pro citlivějšího člověka je to nezapomenutelná podívaná. Každý pacient psychiatrické léčebny má ve své hlavě svůj malý svět, svůj vlastní řád a svou vlastní jedinečnou a nenapodobitelnou filosofii, kterou zná jenom on sám, která se nedá prozradit žádnému sebelepšímu psychiatrovi. Jestli budu někdy někoho obdivovat, jsou to všichni herci z této inscenace, kteří dokázali stělesnit individuality svých postav. Je to asi 15 let, co jsem viděl jenom náhodou v televizi konec této hry, jak se tam s paní Savageovou jednotliví pacienti loučí. Úplně jsem na tuto hru zapoměl a před pár dny (po 15 letech) jsem si na ni vzpoměl. Stáhnul si ji, a pustil. Nejdojemější pro mě byla slova v podání Simony Stašové: "Nenávidím všehno na světě, ale Vás mám ráda a přála bych si, abyste od nás nikdy neodešla." Jestli někdo dramatičnost a velikost pávě tohoto momentu nepochopil, pak musím konstatovat, že mám o něm dost nelichotivé mínění. (17.02.2013)

I v druhé polovině devadesátých let bylo v silách České televize spustit na obrazovce herecký koncert, neboť stále disponovala možnostmi k jeho uskutečnění. Hvězdami v tom nejlepším slova smyslu (Květa Fialová, Preiss, Postlerová, Donutil, Lábus, Vančurová, Brodská), kvalitním scénářem (Patrickova hra) i citlivou režií (Fialové manžel Pavel Háša). Pointovaný a rafinovaně gradovaný děj divadelnost předlohy jen dále podtrhnul a tím umocnil i působivost hereckých kreací včetně té, která po zásluze vévodí: paní Savageová byla evidentně uzpůsobovaná Fialové na tělo a její pojetí s postavou bezesporu dokonale splývá; určitě jde o jednu z jejích životních rolí. Černobílá dvojznačnost hned celého řetězce mezních situací, násobená řadou ryze komediálních přesahů, dala hercům další možnost k demonstraci jejich neoddiskutovatelných předností. Výsledný tvar i dojem, lahodný bonbónek pro požitkářského diváka, patří již teď nepochybně do zlatého fondu české televizní tvorby. (22.03.2008)

Velmi bohatá vdova (Květa Fialová) uvízne v síti intrik svých dětí (nevlastních), které mají zálusk na její majetek, neb podíl po otci jim není dost, jsou prostě neuvěřitelně chamtiví a sobečtí. Nechají matku umístit do sanatoria a snaží se ji zbavit svéprávnosti. Záhadná však paní Savageová vůbec není, chce si jen žít po svém, dělat věci, na které dosud neměla čas a vést nadaci dle svého přesvědčení. Pátrání po ukrytých milionech bylo humorné a závěr mě nejen potěšil, ale i dojal. Půvabná TV inscenace, krásně napsaná a po herecké stránce mimořádně zdařilá. Kde je Petr Kostka, Viktor Preiss a Marta Vančurová, tam je mně velmi dobře. (26.11.2019)

Je těžké poznat, kdo je a kdo není normální. Je ale také těžké poznat, kdy se normální člověk chová jako blázen, anebo je to jen blázen, jenž se chvíli chová normálně. A když se blázni i normální sejdou v jedné místosti a začnou se "chovat jako blázni" všichni, je to opravdu mazec. Pomalý příběh nám vykresluje postavu za postavou, aby přinesl vcelku vtipné a zároveň dojemné rozuzlení. Herecký ansámbl je špičkový a tak film nemá chybu. Jen si na závěr kladu otázku, jestli by mi nakonec v blázinci nebylo líp, než tady v tom "blázinci"...90% (30.06.2012)

Ačkoliv výchozí situace příběhu (sobectví tří dospělých dětí a jejich nepřejícnost štěstí své, ač nevlastní, matky) je na první pohled smutná, celá inscenace je pojata v lehce komediálním duchu. Květa Fialová ve své vcelku typické poloze laskavé postarší dámy zaujme na první pohled, není však zdaleka jedinou hvězdou této výtečné televizní inscenace. Úžasní jsou snad všichni aktéři, ať už jde o jednotlivé pacienty sanatoria (namátkou bych třeba vyzdvihl Viktora Preiss či Danu Batulkovou), kteří vcelku nenápadně postupně vyjevují důvody své hospitalizace, nebo o hamižné děti paní Savageové (Donutil, Lábus a Posterová), jejichž intriky ve snaze získat majetek své nevlastní matky se neustále stupňují. A Marta Vančurová v roli laskavé zdravotní sestry je tak kouzelně empaticky napojená na hlavní  hrdinku příběhu, jak to jen ona umí. (14.06.2023)