Horoskop Ježiša Krista

Existoval Ježíš, jestliže není možná kombinace jeho dat pro horoskop? Společenský film s mystickými motivy – je zde cítit zkušenost Godarda 80. let (Detektiv – všudypřítomná televize, chaos v emocích, rámec detektivky), Lynchovo Twin Peaks (– v té době ještě „na houbách“ – všudypřítomná televize, rámec detektivky, motivy spiknutí, časové roviny), zdálky je to celé cítit východní Evropou – snad Kieslowského Náhoda – kroužky revoltujících intelektuálů. Děj se od nich odvrátí k příběhu muže-umělce, jemuž někdo před očima zabíjí milenky (jmenuje se Josef K., ale se dvěma ff-)), aby vzápětí někdo zabil jeho před očima jeho milenky a ona, zděšená jak Laura Palmer, zjistí, že se to událo jinde, v jiném čase, někomu jinému. V Horoskopu Ježíše Krista jsou nicméně formotvorné zejména prvky přechodů mezi „realitami“ (sledujeme, co se děje, kamera švenkne a my vidíme, že jsme celou dobu sledovali televizní obraz anebo: ozve se výstřel, hrdinka je mrtvá a pak se ozvou další a další a kamera plynule přejde na obraz v televizi, v níž se zrovna střílí). O detailech postav se v Horoskopu dozvídáme zejména z „dokumentů“ puštěných v televizi (Bože! všichni čumí a čumí!). V době, kdy film vznikl se začalo hovořit o oteplování – počasí: zde funguje jako metafora pro něco, co se pokazilo a my můžeme jen doufat, že to není poslední štace. Jancsó byl z rodu těch, kteří dělají velké věci ve stejnou dobu, jako slavní lidé, aniž by je to proslavilo. Opakovaně se mi při sledování jeho děl vybavoval Tarkovskij - byť třeba je jiná tradice a má jiné zaměření. Byla by to pořádná studie, porovnat tyhle dva. Pro mě je vrcholná scéna Ticho a křik srovnatelná s nejbásničtějšími momenty Zrcadla a Jancsó osmdesátek směle konkuruje apokalyptickým úvahám v Nostalgii a Oběti. Ale Jancsó se "dožil". Není kolem něj odér mystika. Vrhal jeden film za druhým. A není zdaleka tak elitářský... Dávám filmu jen ***, šílená kopie mi to pokazila... (24.11.2010)

Když si uvědomíme, jakým šokem byl pro nás srpen 68, pak jaký megašok musel být rok 1956 (a následné roky) pro Maďary. Není pak divu, že se jejich identita otřásla v základech, a ani po 33 letech (Kristova léta) není úplně jasné, kdo byl a kdo je kdo. Kdo je muž v klobouku a jeho záhadné milenky? Co zastupuje VW Brouk, nakonec zplundrovaný a vyrabovaný a poskytující útočiště těm, co jsou s rozumem v koncích? Kamera zabírá v reálném čase a snaží se také tak promítat do objektů-televizí, umístěné téměř všude. Postupem času se v nich však začínají objevovat i jiné obrazy, z jiných míst a jiných časů. Kdo se dívá na televizi? A kdo na skutečnost? Doplňují se nebo si protiřečí?.. Garmon ve svě recenzi řadí tento film do Lynchovy a Godardovy genealogie (v tom má asi pravdu) a podrobuje ho vlivu Tarkovského (zde se asi mýlí); nejlépe by bylo ho posuzovat v souvislostech slavné maďarské kinematografie posledních 50 let, jejíž vývoj završil nedávno Béla Tarr. Maďaři teď mohou začít od nuly, ať se jim daří! (23.09.2014)

ocenenia : MFF Moskva 1989 - Nominácia na 1. cenu (22.01.2012)