Beznadějní
Szegénylegények
The Round-Up
Réžia:
Miklós JancsóScenár:
Gyula HernádiKamera:
Tamás SomlóHrajú:
János Görbe, Zoltán Latinovits, Tibor Molnár, Gábor Agárdi, András Kozák, Béla Barsi, József Madaras, János Koltai, István Avar, Lajos Őze, Rudolf Somogyvári (viac)Obsahy(1)
Příběh filmu Beznadějní se odehrává v 60. letech19. století. Tehdy byl hrabě Gedeon Ráday pověřen likvidací zbojníků, kteří se na venkově schovávali po povstání vedeném v roce 1848 Lájosem Kossuthem. Snímek sice čerpá z konkrétních událostí, ale Jancsó a jeho scenárista Gyula Hernádi si nekladli za cíl zobrazit historickou skutečnost. Jejich dílo můžeme chápat jako metaforu mechanismu represivní moci, tvůrcům jde především o zachycení konfliktu svobody a nesvobody, vztahu utlačovatele a utlačovaného. Beznadějní rozehrávají do své doby zakázaná témata vzpoury, politického teroru, vnitřního útlaku, manipulace i masového fanatismu a vyrovnávají se tak v alegorické podobě s bezvýchodností systému své doby. Jancsóův filmový jazyk je značně osobitý a leckdy těžko srozumitelný. Režisér nezapře své výtvarné založení. Neskutečně dlouhé záběry komponuje s neobvyklou přesností, která prozrazuje dopředu důkladně promyšlenou střihovou skladbu. Všechny sekvence jsou obdařeny obdivuhodným dynamickým napětím, jež evokuje ústřední pocit beznadějnosti. Jancsó pracuje velmi specificky také s filmovým zvukem: úsečné dialogy střídá hrozivě dlouhé ticho, míšení zvuků s ruchy mručení davu či dupotu koní získává leckdy rozměr hudební skladby. Beznadějní ve své době šokovali filmovou veřejnost a světu byla jejich prostřednictvím objevena maďarská kinematografie, která konečně přestoupila ohraničení národní uzavřenosti. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (31)
Upriamenie pozornosti na štruktúry moci fungujúcej pod taktovkou všadeprítomného dozoru. Človek nie je dôležitý, predstavuje len zástupný kus. Nezaujímavé je aj to v akej úlohe figuruje. Dráb, vojak, rebel alebo špiceľ: všetko jedno. Dôležité je fungovanie mašinérie a formácií. Samozrejme, tieto musia byť za pomoci účinných rekvizít, akými sú šibenice, samotky, reťaze a bojové piesne v sprievode dychovky fungovať tak by bol dosiahnutý cieľ: eliminácia nositeľov rebélie, ideových či charizmatických nositeľov revolučného názoru. V tomto zmysle nebol záver filmu žiadnym prekvapením, pretože všetko to neosobné a chladné preskupovanie figúrok a útvarov prerušované strohými dialógmi s chýbajúcimi emóciami k práve takémuto koncu smerovalo. ()
Ani Beznádejní nevniesli štipku nádeje do prehliadky stiahnutých filmov. Viem, že ide o známy a dobre hodnotený film. Časť komentátorov ho prirovnávala k Pahorku, iní ku Kladivu na čarodejnice. Mne to chvíľu pripomínalo udavača Heydrichových atentátnikov Čurdu, ale to trvalo iba chvíľu. Janczóov film ma zaujal z výtvarnej stránky, ale dôraz na výtvarné a minimalistické poňatie so sebou priniesol aj minimum atmosféry, takže nezriedka nudil. Ani záverečné rozuzlenie nič na celkovom dojme nezmenilo. ()
Pro mne kdysi jeden z nezapomenutelných klubových zážitků jsem si po dlouhé době připomněl. Silný film o životě a smrti, moci a bezmoci. Jak nejlépe ztrestat zločince? Udělat z nich vojáky. Jsou horší věci než smrt, a přeci se jí většina bojí, a tak je ochotna pro záchranu života udělat cokoliv. Klidně ukázat na někoho prstem, že je horší než já, byť by i nebyl, a nechat ho popravit. Lest, kterou vojenské vedení vymyslelo, byla velmi chytrá stejně, jako snaha odhalit vzbouřence prostřednictvím dívčí oběti. Prázdná krajina, pevnost, bílá stavení, slunce, déšť. Velký kříž na zdi ve dvoře pevnosti. Precizní práce s obrazem - kompozice, smysl pro detail, světlo a stín. Nadčasová alegorie, která ve své podstatě vůbec nezestárla. ()
Konec mě hodně překvapil, ta podlost ... Nečekala jsem, že císař Franz Jozef I. byl takový krutovládce. Ovšem, vzhledem k době vzniku filmu, to mohla být také metafora. Jen 10 let předtím proběhlo v Maďarsku krvavé povstání a zasáhla sovětská vojska. Film je těžký, ale dobrý. Koho zajímá historie a politika, měl by těch 95 minut obětovat. ()
Kdo uvidí Beznadějné jako svůj první "artový" film, může se nudit - ale pozor - nudí se nudní lidé. Jancsó svou první abstrakci mechanismu útlaku staví jako takřka všechny své filmy na kontrastu statické mizanscény s dynamickou kamerou a naopak. Kdo tohle nevidí, nerozlouskne "zábavnost" Beznadějných. Na okraj Congova komentáře se dá podobně "vtipně" odpovědět snad jen to, že je jeho autor v tomto ohledu beznadějný případ. Naštěstí zde není Cong arbitrem dobrého filmového vkusu. Jde jednoduše o preference (ovšemže nebudu koukat na Stalkera, pokud sním svou porci pražené kukuřice ještě, než se dostane do Zóny). Pokud nevidíte černobílý obraz (někteří lidé to tak mají - prý to tak mají i psi), jděte radši do multiplexu. ()
Reklama