The Iceman Cometh

Na tenhle film musí být vhodná nálada a větší dávka trpělivosti. Takové 4 hodiny dialogů, které nejsou - jako v jiných filmech - tvořeny dlouhými záběry na předměty, je na hodně lidí hodně silné kafe. Jde o zpracování divadelní hry Eugenea O'Neilla "Popelář přichází" (i když správně by to mělo být Ledař přichází). V zapadlém pajzlu plném zkrachovalých existencí s malichernými sny očekávají návštěvu jediného, který to z nich někam dotáhl - obchodního cestujícího Hickeyho. Ovšem Hickey je rozhodnut ozvláštnit tuto pitku něčím novým - přimět své přátele, aby objevili realitu. A bude to docela těžké, poněvadž nikdo nechce skutečnost vzít na vědomí ... The Iceman Cometh není film (no, spíše jde o výpravnější divadelní jeviště zachycené na celuloid) pro každého, ale jeho zhlédnutím objevíte výborný příběh a herecký koncert 16 vynikajících herců. Mimochodem, Jiří Voskovec zde je uveden až jako poslední v titulcích a skutečně tu nemá monho prostoru. Pro našince je však cenný jakýkoliv artefakt z jeho americké tvorby. A zde nás určitě nejlépe přesvědčí jak je opomíjen. (25.03.2006)

Tis cool beneath they willow trees! Chlast, iluze, sny, pravda, štěstí. Nehodící se škrtněte. Hospoda může být poučné a inspirativní místo, ale už dlouho jsem se ve společnosti štamgastů nezdržel 239 minut. Kdybych se nicméně rozhodl učinit něco tak pošetilého a zvolil libovolný pajzlík nižší cenové skupiny, neuzřel bych nejspíš cosi moc odlišného od O'Neillova Lokálu U mrtvýho času. Bandu těžko snesitelných nešťastných individuí, která si vzájemně nemotorně vypomáhají v lakování skutečnosti za účelem učinit zbytek dní snesitelnějším. John Frankenheimer na základě divadelní hry Eugena O'Neilla rozehrává podroušenou čtyřhodinovou konverzačku, která si klade za cíl vrhnout trochu světla na podivně spletitý vztah pravdy, chlastu, lži a štěstí. Ne zcela překvapivě vyplouvá na hladinu, že ani jedno z výše uvedeného není pro každého a především že pravda může být jed smrtelnější než absint. Frankenheimerovi nutno připočítat ke cti, že se odvážil nalít divákovi plnou míru. Jestliže je první hodina v lokálu tížívá a s přibývajícími minutami úroveň nesnesitelnosti strmě narůstá, v určitém okamžiku divák nadýchá tolik výparů, že je z udělání jako doma. A je to domov natolik nevlídný, že není těžké si představit, že začne existenciální děs zahánět spontánním zpěvem. A už nepřestane objednávat. Opojné v tom nejodpornějším smyslu. Skála approves. (24.05.2020)

Tenhle snímek je součástí série American Film Theatre, kde byly zfilmovány klasické americké divadelní hry, a nejde tedy o klasický film, ale spíš o záznam divadelního představení, a tomu odpovídá i prostředí jedné jediné místnosti a zvolené výrazové prostředky. Nejsem specialistou na americké divadlo, ale silně pochybuju, že by tenhle kousek byl na amerických jevištích často hraný, a pokud ano, tak zcela jistě ne v té původní verzi. O'Neal ho napsal v poněkud jiné době, kdy na všechno bylo více času. Čtyřhodinový maraton monologů a dialogů by byl na dnešního návštěvníka divadla trošku zdlouhavý, a tím spíše je to zapeklitý oříšek pro filmového fanouška. Už jen pouhé seznámení s postavami trvá přesně hodinu a teprve s příchodem obchodníka Hickeye se vyprávění dává do pohybu. Tím vůbec nechci tvrdit, že jde o špatné divadlo, je to naopak mistrovská ukázka psychologického vykreslení postav a velmi jemná hra s nejednoznačným průběhem a překvapivým vyvrcholením. Jenže opravdu vzhledem k délce není vhodná pro každého a je dobré na ni být předem připravený. Vykreslení postaviček barových ztroskotanců je opravdu poutavé a tenhle kousek by si měl pustit každý, kdo někdy přemýšlel o novoročních předsevzetích. Neschopnost vymanit se z vlastních slabostí a chyb je tragikomická, ale přitom velmi reálná. Role Voskovce je malá, ale pro českého diváka je jeho obsazení pochopitelně zajímavé. Celkový dojem: 80 %. (14.01.2008)

Výtečné zpracování téměř zapomenuté O'Neillovy hry. Takřka čtyři hodiny trvající film má skvělé dialogy. Frankenheimer vytříbeně vede herce. Film je samozřejmě pro spoustu dnešních diváků zdlouhavý. Divák, který si nepotrpí na laciné náměty a poutavé honičky, bitky a karamboly aut, může objevit krásný film, který v sobě statečně nese divadelní původ a je mu to jenom ku prospěchu. Poslední film Roberta Ryana (17.01.2007)

Teda, ty čtyři hodiny, kdy se jen kecá, byly docela vyčerpávající (existuje i verze dlouhá hodinu a půl), ale rozhodně doporučuju všem fandům konverzačního dramatu. Ovšem pokud vám nebude vadit háv divadelní hry. Postavy jsou zahraný dobře a dokonce mě překvapilo i zajímavý vyústění. Snad jen jedno varování - je to dloooouuuuuhý film, navíc plný životních zkrachovalců a není to zrovna podívání na zvednutí nálady. Spíš k zamyšlení. (01.04.2009)