VOD (1)
Obsahy(1)
Manželé Míla Tomášová (24. 9. 1920 – 12. 5. 2001) a Eduard Tomáš (25. 11. 1908 – 26. 5. 2002) svými knihami, přednáškami a osobními setkáními významně, možno říci i nezastupitelně, přispěli k rozvoji nenáboženské spirituality v ČR i v bývalém Československu. Za hlubokým mystickým poznáním a duchovními osobnostmi nebylo nutné jezdit do Indie, Tibetu či Amazonie, manželé Tomášovi se svými jedinečnými zkušenostmi a hlubokým vhledem byli k dispozici a otevření všem hledajícím v centru Čech.
Film zachycuje působení manželů Tomášových od druhé poloviny devadesátých let až do konce. Přiblíží jedinečnou a neopakovatelnou atmosféru pravidelných setkání ve zcela zaplněném velkém sálu pražské Lucerny, kam se sjížděli lidé z celé republiky, aby v tichém a soustředěném pohroužení vnímali slova přinášející vnitřní klid a osvobozující poznání. Sedělo se i na zemi, balkóny byly obsazené do posledního místa, návštěvníkům ani nevadilo, že nevidí na pódium, stačilo jen poslouchat… Hlavní linií snímku jsou rozhovory, které vedl režisér Viliam Poltikovič s Tomášovými na jejich chatě u Jílového. Míla a Eduard Tomášovi v nich mimo jiné rozkryjí význam slova mystika, cestu od rozpoznání omezujícího ega k všeobjímající jednotě Absolutna, cestu od utrpení k vnitřnímu osvobození, probuzení. Promlouvají přitom srozumitelně, jsou přístupní i lidem, kteří se o spiritualitu začínají zajímat. Ve filmu lehce nahlédneme i do soukromého života manželů Tomášových na chatě a jejich význam přiblíží a dokreslí osobnosti, které jsou jejich odkazem a působením stále pozitivně zasaženi. Absence nenáboženské spirituality v moderní společnosti stojí za mnoha velkými problémy dneška. Odkaz manželů Tomášových je stále platný, kupodivu dnes i naléhavější. Poznání, rozlišování, uvědomování, které Tomášovi ve filmu zprostředkovávají, je cesta, na níž mohou být bytosti šťastné.
(sator)
Recenzie (9)
my nejsme sekta, každý z naší sekty vám to potvrdí. film, který si zaslouží zlatého BLUDišťáka, protože na takové bludy je i věštice Jolanda krátká. krásně to shrnula jedna z fanynek spritiuálního dua: "já jim vůbec nerozumím, takže musí být hrozně inteligentní." tak to určitě. // pominouc to, že jsou ústřední aktéři jen chodící generátory slov "jednota, dvojakost, [zmrznuté] vlny, bytí, jáství (????), rozplynutí, vědomí" & hlavně všepřítomný "bůh", forma dokumentu je otřesná. náhodný dvou-a-půlhodinový slepenec nekoherentních řečí odmítajících vědu se točí pořád dokola. po první hodině už přestanete počítat, kolikrát si hrdinové vzájemně protiřečili, anebo plácali páté přes deváté bez ohledu na otázky. vrcholem absurdity jsou stockfootage záběry rotujícího pastelového buddhy a 3D zpěněných vln. tuto bizarnost a pseudointelektuální výpovědi Tomášových doplňuje rádoby telešoping jejich nejvěrnějších fanoušků, syna a režiséra, kteří jako by se vám snažili prodat jejich řeči lépe, než samotný Horst Fuchst. kromě ztracených tří hodin a traumatu jsem si z kina odnesla karmickou odměnu v podobě lifehacku pro všechny jogíny: prý pokud se rozplynete do boha, tak už nemusíte meditovat. omlouvám se všem s otevřeným třetím okem, ale já si radši otevřu (třetí) okno a skočím z něj, protože na tohle se nedalo koukat nekriticky a neironicky. ()
Tady jde hlavně o obsah, který je podstatný. Forma byla trochu horší, ale to nevadí. ()
Ezoteriky mám rád; v pikantním nálevu marinované, na česneku pečené a s bohatou oblohou, aby se ztratila pachuť umělosti. Viliam Poltikovič, známá to tvář české ezoterické scény, člověk, který bez skrupulí hladově vyžírá kalný rybník tuzemského spirituálna a mystiky, tu natočil film nefilm, výpověď nevýpověď a legendu nelegendu. Je to přehlídka mluvících hlav, ať již těch z Chaunova archívu či těch nových z kamery Poltikovičovy, přehlídka založená na umění vyslovovat podstatná jména víceméně abstraktní s velkými počátečními písmeny; Vědomí, Druhý Břeh, Existence, Bytí, Pravda, Bůh, Prazáklad, Vakuum Mysli, Jsoucnost, Mír, Blaženost… Pan Eduard Tomáš, dnes již zesnulý, ne snad ani filozof, jen mystik, tu se svojí ženou, paní Mílou, podává svědectví o tom, jakými pilinami lze naplnit lidské životy a ještě za to sklidit potlesk podobně postižených. Nejste-li ezoterikem, nepouštějte si to, nedá se na to dívat. Navalí se na vás tolik moudra, až vám snaha porozumět tomu vznešenému jazyku zasvěcených zlomí vaz. Zato, jste-li mystikem či ezoterikem, svezete se se hladce po vlně Vědomí do stavu srovnatelného s Opicí po Melounové Vodce. Celkový obraz zmaru nevylepší ani výpovědi Igora Chauna, jemuž nosem vidíte až do ayahuascou vypálené dutiny lebeční, Gabriely Filippy obdařené úsměvem vědmy a jiných, jimž vévodí Miloš Tomáš, tragikomická figurka podávající svědectví o tom, jak by to mohlo na světě vypadat, kdyby se prokázalo, že je epigenetika platná. ()
co-že? nenáboženská spiritualita? to je dosti krkolomná agrese vůči různejm směrům..., dle mého soudu by si čalavěk měl uždibovat jak se mu zlíbí - něco tam, něco támle, tu zas drobítek... právě proto, že celá tahle estráda čalověka samotnýho nepřesáhne, i mystika je jenom stav mysli ()
V. Poltikovič tímto filmem odvedl oslaveným medvědí službu. Film je asi Přijatelný pro lidi, kteří manžele Tomášovy znali, ale nikoliv pro ty, kteří se o nich chtějí něco dozvědět - poznat je jako lidi. Střih je špatný, promluvy mají cirkulární charakter, což jim nekladu za vinu, ale je úkolem režiséra to sestříhat do snesitelného celku. Dotáčky mluvících hlav téma nijak nerozšiřují, jsou špatně vedené. Mnohem zajímavější by byla autentická svědectví pamětníků z osobních setkání... ()
Tak prinosne!!! Diky, diky, diky. ()
Poselství manželů Tomášových mě oslovuje silně. Je pěkné vidět Eduarda a Mílu společně, i na záběrech, které se do oficiálního dokumentárního cyklu nedostaly. Jakobych s nimi byl. Jejich slova jdou hluboko k duši. ()
Setkání s Mílou a Eduardem Tomášovými je pro mě vždy svátek a Viliam Poltikovič vždy zárukou kvality a podobného naladění. A v tomto případě i nezasahování, prostě paráda. ()
Každého, kdo v sobě našel potřebu spirituality, film potěší. Než se Míla a Tomáš potkali, prožili život jako každý z nás, ale ta síla, kterou získala jejich slova poté... úplná bílá magie-) trvalé bezpodmínečné stěstí je v nás. A to může přinášet obrovskou naději, vnitřní sílu a klid. ()