Munich – The Edge of War
Réžia:
Christian SchwochowScenár:
Ben PowerKamera:
Frank LammHudba:
Isobel Waller-BridgeHrajú:
Liv Lisa Fries, George MacKay, Jannis Niewöhner, Paul-Ernest Flanagan, Nick Wymer, Jessica Brown Findlay, Raphael Sowole, Mark Lewis Jones, Alex Jennings (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Na podzim roku 1938 se britský úředník a německý diplomat náhodou potkají v Mnichově a začnou tajně plánovat, jak odvrátit vypuknutí války. Podle knihy od R. Harrise. (Netflix)
Recenzie (114)
Prachsprostý alibismus Velké Británie obhájit si Mnichovskou dohodu. Chladné, bez emocí, prakticky bez jakéhokoliv naznačení jakéhokoliv názoru tehdejší československé vlády. Sledování tohoto filmu pro mě bylo jako plivnutí do tváře. Už předloha musí stát za hovno a film jakbysmet. Technicky je to možná průměrné a Jeremy Irons herecky velice solidní, ale co naplat, když se jedná o čistou obhajobu jednoho národa. Ještě z nás mohli udělat ty špatný a šel bych do kolen. Tenhle film se snad žádnému Čechovi a ani Slovákovi nemůže líbit. Dle něj totiž vůbec nejde o náš národ, ale o diplomaticky výborný tah. Ono to tak třeba bylo, ale jistý názor na věc bychom si snad také zasloužili, ne? Opakuje se zde historicky známý model - o nás, bez nás. ()
Věděla jsem podle ohlasů, jak moc budu z celkového vyznění coby Čech naštvaná, přesto jsem do toho šla. Natočené je to poutavě, o tom žádná. Ale ten britský pohled a potřeba za každou cenu Mnichovskou dohodu nějak ospravedlnit, mě neskutečně vytáčí. A pokud to převedeme na současnou "diplomatickou" situaci kolem konfliktu Rusko vs. Ukrajina (aneb opět o vás bez vás), jen se zas a znovu ukazuje, že některé nejmenované státy jsou ochotny obětovat menší či méně důležité země, aby měly klid. Pokud tu i po 80 letech od dané události vznikne film, ve kterém chybí byť jen náznak sebereflexe, těžko čekat, že k podobným věcem nedojde znovu. ()
Jo tak nejlíp na mě zapůsobil konec, kde si Britové odůvodnili mnichovskou zradu jako vlastně geniální strategický krok. Tak to mě občana ČR vážně ironicky pobavilo. O tom jakej je západ jsme se mohli přesvědčit v kauze "Vrbětice" kdy nás nechali proti rusákům opět sami a reálně se nás zastali jen Slováci, Pobaltí a krapet Balkánu a vrchol tomu dala současná vláda, když řekla že jsme to západu dostatečně nevysvětlili a nežádali. No já nevím, když já něco potřebuji od přátel nebo oni ode mě, nemusíme u toho klečet ani připravovat slovní průjem na 5 hodin, prostě stačí říct, tak to mezi přáteli a spojenci platí. No a pokud jde o celý film, tak pro mě jako čecha měl film samozřejmě vysoce atraktivní téma, takže některé pasaže filmu mě bavili, ale protože to celý stojí na nějakým přatelství dvou chlapců a jakés takés špionáži, která je směšná a především již zmíněním závěrem, tak že bych byl nějak nadšen to tedy věru ne, Vidím to stejně jako kolegové někde mezi 2-3 asi spíš tři i když Hitler se teda moc nepoved.. Tak nakonec upravuji na dvě, protožejsme o tom ještě dlouze přemýšlel a ten film dokonale představuje i současné chování západu k zemím jako jsme my, arognatní, povýšenecké a pokrytecké. ()
Výpravný a audiovizuálně hodně povedený historický příběh, který kombinuje skutečné události s fiktivními. Ale zatímco ty první jsou přinejmenším zajímavé, ty druhé ani trochu. Dokud se Mnichov pokouší být politickou rekonstrukcí, funguje velmi slušně i díky Jeremymu Ironsovi v hlavní roli, ale jakmile se chce stát špionážním thrillerem, celé se to zadře. Není to napínavé, zajímavé ani zábavné. A závěr, který popře vše, co psala historie i samotný filmový Mnichov, je už regulérní fackou divákovi. A zcela zbytečnou. ()
Zmatený revizionismus, který sice vychází z reálných událostí, ale mocně si pomáhá symbolickou licencí tria mladých hrdinů, kteří ztělesňují iluze i zdravý úsudek. Problém je, že historický kontext je na úrovni war for dummies a fiktivní linie s utajeným dokumentem (předávaným přímo během konference) je šablonovitá a nepříliš promyšlená. Výsledek je občas napínavý, málokdy charismatický, přitom v historickém vyznění zvláštně alibistický, když zároveň žaluje (plané naděje) a omlouvá (jinak to v dané konstelaci udělat nešlo). Mnichov a čachry se Sudetamu vyzní jako mechanická kulisa bezpohlavní špionážní story. Základní message "na obou stranách byli dobří, morální lidé" je sice hezká, ale taky úplně řídká a bez nějakého doznění. Schwochow se to sice snaží kineticky zrychlit a přitáhnout na tělo postavám, to ale tohle schémátko lidštější nedělá... Zlatá Koruna. ()
Předčilo to mé očekávání - škoda, že se nepodařilo zajímavěji vykreslit postavy a dát jim víc charismatu. Herci jsou na to dobří dost. Vůbec to nevnímám jako hledání omluv pro appeasement, ten dojem evokuje jen závěrečný titulek a jedna věta vyřčená v posledních pěti minutách, které tak málo navazují na zbytek filmu, jenž pracuje s ambivalencí a nejistotou, že bych skoro hádal, že jde o nějakou ex post úpravu, aby film výsledný dojem míň znepokojivě. Rozhodně by to taky nemuselo mít přes dvě hodiny. 3 a1/2 ()
Komentář k filmu by bylo dobré začít (omlouvám se, poněkud obsáhlejší) exkurzí do dobové geopolitiky. Za vznik Československa v žádném případě nevděčíme Velké Británii, nýbrž politickému idealismu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona a jeho představě o sebeurčení národů a snaze Francie obklíčit Německo spojeneckými státy, které mu znemožní pomýšlet na odvetu. Britové želeli rozpadu Rakouska-Uherska, které považovali za ideální útvar k udržení pořádku ve střední Evropě. Byli dědičnou monarchií a český nacionalismus házeli do stejného soudku problematických malých nárůdků, jako byli Irové, kteří jim tehdy těžce zatápěli. Civilizace pro ně končila v Berlíně a Vídni, o situaci ve střední Evropě se nezajímali a veškerou energii směřovali k udržení své rozlehlé koloniální říše. Ta se už tehdy dostávala do problémů, leckde vznikala národní separatistická hnutí a správa říše si žádala stále větší prostředky. Ve východní Asii hrozil vzestup Japonska. Britové a speciálně Chamberlain dlouhou dobu považovali nacismus jen za výhonek autoritářského nacionalismu, který tehdy konec konců v Evropě dominoval, a jeho revoluční radikalismus nedokázali předvídat. Britové nikoho nezradili, protože s námi narozdíl od Francie neměli uzavřenou spojeneckou smlouvu. Rozhodovat o cizích hranicích jim nedělalo žádné potíže (o nás bez nás), byli na to jako imperiální velmoc zvyklí. Ten, kdo zklamal, byla francouzská vláda, ale Francouzi ve 30. letech procházeli vleklou krizí a Daladier si spočítal, že bez pomoci Británie to nedá. A tak, i když si strategický rozměr porážky při obětování Československa spočítal, neviděl jiné východisko než se k Británii přidat. Film sám je studený jak psí čumák a leckde mu schází napětí, které by při špinážním dramatu člověk očekával. O nešťastné volbě obsazení postavy Adolfa Hitlera psali už mnozí. Hitler byl tehdy na vrcholu popularity i svých fyzických a duševních sil a s tím upírem Nosferatu, který nám předkládá snímek, neměl nic společného. Typově přesný je naopak Jeremy Irons v roli Chamberlaina, ale obávám se, že to je jediné, co divákům z dlouhodobého hlediska utkví v paměti. Osobně nemám rád, když se v realisticky tvářícím historickém dramatu objevují pitomosti typu útoku esesáka na člena britské diplomatické mise na vrcholném setkání při mnichovské konferenci, kam se soustředila pozornost světové veřejnosti. Ten by mohl považovat za obrovské štěstí, pokud by skončil pouze v koncentráku a nikoliv rovnou před popravčí četou. Celkový dojem: 55 %. ()
Sprostá lež a brutální překroucení historické pravdy. Víc psát nebudu páč bych byl hodně sprostej.15% ()
"Hitler je monštrum, nepodpisujte tú dohodu!..." Oceňujem, že sa našiel niekto kto zfilmoval túto nepochybne veľkú udalosť, ktorá odštartovala 2. svetovú vojnu. No ako v reálnom svete, tak aj v tomto filmovom Čechoslovákov úplne odignorovali. Takže znova O nás bez nás. Je tu len pár viet typu "A čo Česi?" Film je natočený podľa románu, takže sa asi nedali očakávať nejaké zásadné úpravy v scenári, ale určite by som radšej bral nejaké prepojenie na český odboj alebo aspoň jednotlivca, ktorý by ukázal iný pohľad na vec. Náš pohľad! Že sa dvaja spolužiaci, kamaráti dostanú tak vysoko, jeden k Hitlerovi a druhý k Chamberlainovi je dosť neuveriteľná náhoda. S úsmevom dodávam, že náhoda ako z románu. Film je čistý štandard, priemer, ktorý nikoho neohúri ani výrazne nesklame, jedine Čechoslováka...60%. ()
Briti si robia apológiu Mníchovskej zrady. Oni vlastne boli tí mierotvorci, vôbec nikoho nenechali v štichu, oni mysleli len na dobro Európy. Pritom ich zrada sa nedá ospravedlniť ničím, ako spojenci zlyhali na celej čiare. A aj keby sa dnes opakoval podobný scenár, vybrdli by sa na nás podobne. V podstate sa vysrali aj na Poľsko. Veď keď ho Hitler napadol a tým sa začala 2. svetová vojna, tak zo strany Nemcov to bola Blitzkrieg a zo strany spojencov len Sitzkrieg - teda oficiálne vyhlásili vojnu, ale nerobili vôbec nič, pokiaľ nenapadol Hitler aj ich. Apropo Hitler, to už nevedeli nájsť herca, ktorý by sa aspoň trocha podobal? To si myslia, že hocjakému komparzistovi nasadia polfúzik a už vyzerá ako Hitler? ()
Začne to jako celkem poutavý thriller, ale zvrtne se to do něčeho, co by chtělo být závažnější. V tu chvíli nastoupí nuda a na povrch vylezou nepřesvědčivé výkony a hlavně tápající scénář. ()
Solidni staromodni valecne spionazni drama. Vyborne herecke vykony vsech tri hlavnich postav. ()
Pro nás je Mnichov symbol zrady a národní mýtus, kterým dodnes poměřujeme naše postoje k ostatním státům, pro Angličany nejspíš ničím podstatným. Přesto natočili televizní snímek (emočně, výprava je naopak bohatá), který jejich roli v této historii vysvětluje, a samozřejmě i omlouvá a zdůvodňuje. Nejsem natolik znalá historie, abych mohla jejich vyprávění, které se od našich učebnic dějepisu podstatně liší, argumentačně vyvrátit. Snímek jako takový je ale slabý, nezajímavý, nemá v sobě příliš napětí, a kdyby to nebylo o Čechách, tak se na to ani nepodívám. SHRNUTÍ: Inscenace, která možná zaujme jedině potomky N. Chamberleina. ()
Můžu pochválit exteriéry i interiéry, natočeno to bylo velmi pěkně, ale stálo mi to za víc jak dvě hodiny času? Neřekl bych. S tím, že nás Britové a Francouzi svého času použili jako tribut pro jednoho z největších zmrdů v dějinách, bych se se zaťatými zuby smířil, ale to, co předvedli tvůrci tohoto snímku, mohu nazvat jedině ostudou. Británie a Francie se po Velké válce staly strážci evropské demokracie a v této roli hanebně selhaly. Ne, nejen v osmatřicátém, začalo to neustálými ústupky při porušování Versaillské smlouvy, což vlastně vedlo k jejímu úplnému zašlapání do země, pak se mlčelo při anšlusu Rakouska, a ve finále byly herr Hitlerovi darovány Sudety. Neville Chamberlain vyšel z jednání s Führerem jako úplný idiot, ale tvůrci filmu dokázali i z jeho zbabělosti, samolibosti a nedostatku soudnosti udělat jednu velkou přednost během jediného dialogu v letadle. "Stojíme za Čechy!", to bylo jako co? Kam se tvůrcům zatoulal fakt, že v té době ještě rok existovalo Československo? Kromě toho se jako již tradičně nepodařil Hitler. Kurňa, vždyť i u nás umí filmaři vystřihnout luxusního Jonáka, tak kde je problém? Duce dopadl podobně, Chamberlain byl ovšem dokonalý. Největším hnusem byl ovšem fakt, že se touto záležitostí Britové dokázali obdivně poplácat po zádech, přestože všichni vědí, kam to celé vedlo. I když.... Možná nevědí, lidé často zapomínají, případně využívají svou selektivní paměť. / Poučení: Kéž by nějaké bylo, ale lidé jsou zjevně nepoučitelní. ()
Jeremy Irons dává Nevillu Chamberlainovi mnohem víc charismatu, než si zaslouží a dělá z něj vlastně celkem sympatického dědu, který chce zabránit válce. Vizuálně mu byl fakt podobný. Na druhou stranu Hitler si podobný skoro nebyl a herecký výkon jeho představitele celkem nic moc, prostě jen někdo s knírkem. O Mnichově, o zradě, o tom proč nás zradili, o tom, jestli si to Britové potřebují po víc jak osmdesáti letech ospravedlňovat, by toho šlo napsat asi hodně, ale film jako takový mě docela bavil. ()
Po dokoukání tohoto pohledu, britského pohledu, na mnichovskou krizi v září 1938 jsem nebyl snad nikdy tak nerozhodný k vyjádření se ke kvalitám filmu. A stále i po dvou dnech mám rozporuplné pocity. Ať se to zdá možná divné, mně se film líbil, mělo to napětí i dobovou atmosféru. Jeremy Irons byl skvělý. Já si to užil. Pak ale přišly závěrecné titulky a tam jedna věta, která mi nedává spát ještě teď... a to, že touto dohodou se Británii dostal rok navíc, rok navic, který pomohl vyrobit víc techniky a připravit se na válku... a obětovat Československo. Za mě je to neskutečně alibistické a jednostranné... hanebné. Chápu, že film je určen hlavně britskému, potažmo západnímu publiku, a to je špatné, ale ta krize tu byla kvůli nám. A o nás v tom filmu není zhola nic. Žádné pocity nebo reakce. Prostě nic. O nás bez nás. A jakožto občanu ČR mi to příjde až neuvěřitelné. A to se ještě člověk podívá na zahraniční, převážně britské diskuze určených válečným filmům a co tam nečte... výborný film, každý obhajuje Chamberlaina, jak byl ten vybojovaný rok důležitý. A zase nic o zemi, které se to týkalo nejvíc, totiž nás. Pochopil jsem, že v UK mají zřejmě Mnichov 1938 stále za vítězství. A to mě neskutečně deptá. ALE... musím uznat, že i přes všechno toto mně film leží pořád v hlavě a co hůř ( nebo lépe?), mě příjemně dostal po filmové stránce. ()
fakt ze film sa prezentuje z pohladu anglicanov ma nijako neprekvapuje (pribeh z pera anglickeho spisovatela) a ani prilis nerozculuje (fikcia i ked postavena na skutocnych udalostiach). co bolo vsak neodpustitelne hrozne, je rezia a strih ktore hranicia so znesitelnostou. Ako priklad posluzi hned uvodna scena na oslave ktora je tak hrozne zostrihana a bez rytmu, az som mal nutkanie to vypnut hned v tom okamziku, s postupom casu sa to zlepsi ale i tak babrak na reziserskej stolicke Schwochow nedokaze vykresat ani za mak napatia zo ziadnej sceny. ()
Opravdu jsem na to neměl pajšl; vydržel jsem jen půl hodiny. Přepisování dějin ve velkém, Chamberlain jako vizionář a velký filosof. Řekněme, že je to jen film; ale čím se liší od skutečnosti? Kde máme hledat skutečnost, když ne ve filmu? Jak se ti, kteří ji prožili a nedostanou slovo, mají postavit proti těm, kteří ji falšují v rámci velké filmové industrie? Navíc zde byl cítit podvod z každého snímků, nejen pouze z dialogů. Kulisy, herci, kamera, forma příběhu atd. to vše už vzbuzovalo prvotní odpor... Kdysi jsem by fandou (to neznamená, že už nejsem) skupiny Vanilla Fudge. Jejich LP The beat goes on pojednává i o Chamberlainovi, zvlášť je tu zvýrazněn jeho citát: (tyto dva národy - víme které) nebudou proti sobě už nikdy bojovat (... never to go to war with one another again). Nedivte se tedy mému rozhořčení; je vrozené! ()
Co čekat od Britů jiného než snahu o obhajobu Mnichovské zrady? Tento film je sice řemeslně bez větších chyb, ale obsahově představuje zvláště pro nás jako pro občany bývalého Československa velmi citlivou záležitost. Celá fiktivní linka je sice napínavá, ale v kontextu historických faktu zbytečná. Téma Mnichovské dohody a obecně politiky appeasementu je zajímavé a nosné samo o sobě. Z mého pohledu není potřeba do něj přidávat fikci. Zvláště pokud má fungovat jako obhajoba Chamberlaina a skutečnosti, že nás Britové spolu s franouzy prodali Hitlerovi. ()
Mnichovská dohoda také známá jako Mnichovská zrada byla definitivním krokem k tomu, aby Adolf Hitler ovládl Evropu. Jedné ze stěžejních událostí předcházející 2. světové války se dočkala knižního pojetí od spisovatele a novináře Roberta Harrise, které se nově dočkává i filmového zpracování. To je předem předurčeno k tomu, aby se stalo terčem diskuzí v oblasti toho, jak moc věrně vlastně události za pozadím Mnichovské dohody zpracovává a především, zda dopad událostí spojené s Mnichovskou dohodou nějak neomlouvá. Mnichov: Na hraně války má tak štěstí alespoň v tomto ohledu, jinak by nejspíš rychle směřovalo k zapomnění. Režisér Christian Schwochow se chopil nosného tématu a zpracoval ho v podstatě řemeslně neurážející a jinak víceméně rutinní podobě. Mnichov: Na prahu války přitom snadno bude katalyzátorem kontroverzí především v oblasti toho, jak je zde ztvárněný tehdejší britský premiér Neville Chamberlain. Z dnešního pohledu je Chamberlain totiž vnímán jako slaboch, sobec a zbabělec, film ho ovšem prodává jako člověka, který neměl na vybranou a přesto se snažil zachovat mír v Evropě. Jeremy Irons přitom v roli Chamberlaina neztrácí své charizma a dává do role vše. Diváci, kteří ovšem dodnes nemohou Chamberlainovu kvůli jeho úloze v Mnichovské dohodě přijít na jméno (a neodpustí mu ani fakt, že se snažil následně pomoct Winstonu Churchillovi v oblasti podpory) ovšem nejspíše budou prskat. Ti, kteří u historických filmů dbají na historickou přesnost ovšem jinak budou moci být nejspíše spokojeni. Už samotná Harrisova předloha kříží historická fakta s prvky fiktivní historie (především skrze dvě hlavní postavy, které ve skutečnosti neexistovali), minimálně co se týče výpravy, kostýmů a lokací se ovšem dobovost 30. let dá filmu celkem věřit. George McKay a Jannis Niewöhner jsou ve svých rolích celkem fajn, ty postavy si ovšem po celou dobu vlastně dvakrát nedokážou obhájit, proč by měl příběh sledovat zrovna je. Opět platí křížení skutečné historie a fikce koketující s konspiračním pohledem na dané události, kdo se ovšem alespoň jednou o pozadí Mnichovské dohody zajímal bude muset uznat, že na podobném základu mohla vzniknout nosné téma samo o sobě. A minimálně dle filmu samotného vlastně Harrisův pohled zas tak moc nepřidává a naopak snadno povede k vyburcování nad tím, jak je Mnichovská dohoda vlastně obhájena a nemůže to působit jinak, než jako vztyčený prostředníček. Řemeslo je slušné, v jistých momentech jen dost možná příliš evokuje televizní pojetí. U filmu ve špionážní rovině vlastně výrazně nefunguje napětí a nesejde přitom dvakrát na tom, že člověk ví, kam Mnichovská dohoda povede. A ztvárnění Adolfa Hitlera Ulrichem Matthesem se může jít směle zařadit po bok Pavla Kříže v Lídě Baarové v kategorii nejpodivnější ztvárnění Führera všech dob. Krom ústřední dvojice a alespoň zmíněnému Chamberlainovi toho vlastně o postavách nejde dvakrát co říct. Při sledování Mnichova: Na prahu války nemá člověk aspoň pocit, že by někdo snižoval vážnost událostí, které se ve filmu odehrávají a to i přes to, že historii jasně doložené chyby přeci jen omlouvá. Vylezla z toho tedy řemeslně slušná podívaná, která sice automaticky povede ke kontroverzím ohledně pojetí událostí, zajímavé filmové Mnichov: Na prahu války ovšem určitě je. A minimálně Irons v roli Chamberlaina opravdu stojí za to..... () (menej) (viac)