Humoreska

Romantický příběh o vzestupu neznámého génia z ulice je plný klišé, které v tomto druhu příběhu zkrátka nesmí chybět. Nicméně nuda je rozmělněna na dvě hodiny díky poměrně dlouhým a otravným hudebním vložkám, které jsou daleko za hranicí únosnosti. Kdybych byl houslista nebo fanoušek vážné hudby, asi bych dal minimálně o hvězdičku víc, ale takhle to opravdu nejde. (28.10.2012)

Výborná dráma o komplikovanom vzťahu mladého huslistu s vydatou ženou, ale nie len o tom, má širší záber. Scenár je výborný, hlavne neustále ironické poznámky Sida sú úžasné, ale všetci herci sú na jedničku. Zaujala ma tu krásna Joan Chandler, škoda, že jej filmová kariéra trvala vpodstate len 2 roky. Za mňa silných 80% (29.11.2020)

Kdo lépe by měl umět zahrát rozervanou a ztracenou ženu, hledající smysl života, než Joan Crawford. Dávno už se nedivím, že byla ikonou Hollywoodu snad od nepaměti. Jsem vděčný tvůrcům seriálu Zlá krev, který mě přiměl zabrousit do archivních ročníků americké filmotéky, jelikož ta nová mi již silně nevyhovuje. Humoreska byla balzámem pro oči i uši. Dalo by se říct film o ničem, ale ve výsledku o všem důležitém. (09.01.2022)

Pokus o natočení dokonalého filmu (obrazu) o hudbě a o citech, které vzbuzuje (na základě Dvořákovy Humoresky), nedopadl sice dokonale, ale Joana Crawfordová by přivedla k životu i mrtvolu (pořád myslím na poněkud již zastuzelou hudbu). Delší hudební vložky by nevadily, kdyby se čas pak puazy v dialozích mocně nedoháněly  přemírou slov. Všiml jsem si poněkud občas nepřirozené polohy Paulovy levé či pravé ruky při hraní, ale teprve na IMDb jsem se dozvěděl, že za něj hráli dva "umně" skrytí virtuozové, jeden prcoval na hmatníku a druhý se smyčcem. To se mělo ukázat, alespoň v závěrečné hudební vložce! Bylo by to příznačné pro celé dění, hned by se vidělo, kdo prodlužuje tónovou výšku a kdo ji dokáže rozeznít. (31.03.2022)

Čo majú spoločné divy strieborného plátna Barbara Stanwyck,Bette Davis a Joan Crawford? Tak sú krásne,to je jasné ako facka.talentované,o tom niet pochýb,obdivované nielen opačným pohlavím,a čo ešte? Číri emocionalizmus,emócie,ktoré sú pre Helen Wright ako fackovací panák,úsilie v popíjaní alkoholu ju privedú až na buracujúcu pláž,kde Helen posledný krát okúsi,aké je to nadýchnuť sa... Tak nádherná žena,ktorá tak trpí,opätovná láska je nízka,z čoho má depresie.Osud sa pohráva,kde si želám,aby nikdy nespoznala Paula Boraya,jeho matku...Kto je to vlastne tento Boray? Helen je bohatá,známa,nóbl spoločnosť je často pozývaná k nim na večierky a má kontakty.A jedného večera sa tam s čírou náhodou ocitne Boray...Áno a vydatá je.Paul už od detstva miluje hudbu,presnejšie hranie,husle si k nemu nájdu cestu,proti vôli otca,matka mu k narodeninám daruje hudobný nástroj,ktorý z neho tvrdým tréningom urobí uznávaného virtuóza,ale akosi zabudol poďakovať človeku,ktorý sa započúval do melódie,nosí okuliare,krátkozrakosť ju prinúti prísť na malý krok k človeku,ktorý to„spískal na plnej čiare...”Helen sa zamiluje do Paula,dáva mu kontakty,kariéra stúpa prudkým,rýchlym tempom.Paul sa mení,sláva mu stúpla do hlavy,dilema o kariére a vzťahu je na stole.Helen sa mu doslova vtiera do zadku,kde aby sa žena takto doprosovala tvrdohlavému jedincovi,ktorého jednoducho rožkom neopije,tak to doteraz nezažívala,Paul je chladný ako mraziaci box k nej,k publiku je ako Lev,ktorý si svoju korisť vychutná.Ja by som sa takto nikdy k žene nesprával,ale„zabudol vôl,že teľaťom bol...” (19.11.2014)