Flux Gourmet

Kdyby Strickland všechnu tu ženskou smyslnost, cit pro výpravu a mystickou poetiku uplatnil v divácky přístupnějším námětu, chrochtali bychom fajnšmekerským cinefilním blahem. Ale ne, jeho baví patlat obskurní myšlenky vytržené z reality a evokující snové fantasmagorie, ve kterých si nejde najít pojítko s reálnými fantasiemi a touhami. A potřebuje hlavní představitelku v divadelním aktu mazat hovnama ze střev zaplyněného dokumentaristy. Proč?? Když budete chtít, ve Flux Gourmet si najdete paralely s ve stejným roce uvedeným Cronenbergovým Crimes of the Future. Alternativní podoby uměleckých aktů. Cronenbergův opus, taky hodně nemainstreamový, je ale komplexně promyšlenější reflexí existujících témat. [KVIFF] (11.07.2022)

Zjistil jsem, že jsem měl film ve chci vidět ale v té záplavě filmů, který si tam házím prostě zapadl mezi ostatními. Za tip a tím pádem i znovuobjevení tohohle větrem ošlehanýho gurmánskýho snímku vděčím uživatelce Ratchetka. Teď už pár slov k filmu. Dle očekávání jde o kousek, kterej je určenej pro hodně okrajový publikum. Už dle obsahu je jasný, že půjde o bizarnost. Takže normální filmožrouti by to neměli ani zkoušet. Pro ty to bude ztráta času. Nicméně tahle absurdnost s artovým nádechem je audiovizuálně určitě na úrovni. Jen po té obsahové stránce to pro mnohý bude větší a těžko rozlousknutelnej oříšek. Popravdě nevěděl jsem co si mám pod pojmem zvuková gastronomie představit. Teď už to vím.  Kdo to chce zkusit taky tak nechť to zkusí ale jen na vlastí nebezpečí....Odkud pochází ten vzduch jež vane mými útrobami jako balón?.... (07.05.2023)

Napriek tomu, že je tento film profilovaný (v komentároch) ako čudný, jeho zacyklená štruktúra (opakovanie a variácia väčšiny tých istých epizódok v každom jednom dni) je základom pre akúsi všednosť, aj keď so samotným obsahom - experimentálnym umením - ktorým sa trio zaoberá, zo všednosti vystupuje a veľa ľudí sa s ním asi nestotožní. Určitú ukotvenosť (pohodlie) pre diváka môže poskytovať aj to, že psychológia a správanie postáv sú v mnohom realistické/povedomé (napr. scéna s olejom), aj keď sú postavy excentrické a komické. Viacero čiastkových konfliktov taktiež pomáha udržiavať dramatický náboj, nejde o žiadne "slow cinema". Každopádne nie každý asi dokáže stráviť takýto film (možno práve takého diváka reprezentuje Stones a jeho tráviace neduhy), oplatí sa ale pozrieť možno aj fanúšikom bizarnejších (poťažmo "primitívnejších") komédií. 80-85% (14.08.2023)

Strickland už s Takové krásné šaty (2018) ukázal, že zaujmout vizuálem umí. Zde v nastoleném trendu pokračuje a navíc dokáže výborně pracovat se zvukovou stárnkou - ať již opakující se hudební sekvence nebo řev "gastronomie". Jinak se pracuje s dmýchaným zlem protkaným značně absurdními scénami (nakupování) i kapkou exploitačního body horroru. [KVIFF 2022] (09.07.2022)

K projekcii som pristupoval divácky lačný, no Strickland mi naservíroval zeleninový šalát, na ktorom síce nebolo nič zlé (a bol zdravý!), no nenasýtil ma. Pocitovo mi celé dve hodiny pripomínali jednu nerozbehnutú expozíciu, napriek tomu, že mi témy ako kulinárstvo, či audiálne experimenty, nie sú cudzie. Celkovo milá festivalovka, miestami som si spomenul na Greenawayov magnum opus, no ten bol žiaľ o niekoľko vesmírov inde. (19.03.2022)