Střídavka
Réžia:
Petr NikolaevScenár:
Lucie KonečnáKamera:
Viktor SmutnýHrajú:
Martin Hofmann, Kristína Svarinská, Jitka Čvančarová, Jiří Vyorálek, Anna Polívková, Eva Holubová, Amálie Stella Hamzová, Tomáš Dalecký (viac)Obsahy(1)
Zuzana (Kristína Svarinská) sa ako študentka na univerzite zamilovala do svojho profesora telocviku Honzu (Martin Hofmann). Honza však bol vtedy ženatý s Adélou (Jitka Čvančarová), s ktorou má deti Adama a Viléma. Honza sa teda rozviedol s Adélou a tá si našla Roberta (Jiří Vyorálek), ktorý sa kvôli nej rozviedol s Katkou (Anna Polívková), s ktorou má dcéry Júliu a Báru. Zuzana nemá deti, až teraz jedno čaká s Honzom a okrem toho sa stará o svoju babku (Eva Holubová), ktorá začína trpieť demenciou. Všetci títo ľudia musia spolu vychádzať, chodiť do školy, do práce, k zubárovi, na krúžky, na ragbyové tréningy, mať čo jesť a nezblázniť sa z toho. A presne o tom je život. A Striedavka... (Bontonfilm SK)
(viac)Recenzie (151)
Čtou naši herci i scénaře a nebo prostě "čáska za natáčecí den" a tím to hasne. A pokud čtou scénáře, zajímalo byl mě klíč podle kterého se vybíraji filmy, které budou natáčet. Jediný co mě filmu zaujalo, je ženský ragby, kdybych věděl kdy a kde, zašel bych na rozdíl od tohoto filmu na který bych nejradši nechal spadnout vlak plnej syrečků. ()
Kouknul jsem na Střídavku náhodou jenom proto, že jsem přišel ze zahrady a manželka to měla puštěný. Sralo mě to ale od začátku do konce. To už tu opravdu umíme točit jenom tyhle ztřeštěný komedie o ničem? Chápu, že to asi stále generuje zisk, ale pro vývoj české kinematografie je to totální dno. ()
"On prostě má pocit, že se to tak doma všechno děje samo. Děti se poroděj, oběd se sám uvaří ..." No ale vždyť to tak je. Ono se totiž taky samo uklidí, koš se sám vynese, nádobí se samo umyje a rodina se sama večer vypne, aby byl klid na fotbálek. No jo, taky pařím mezi ty později probuzený, kteří konečně pochopili, že dámy ten svět viděj trošku jinak. Ale zpět ke Střídavce. Téma mě moc nebavilo, děti mě vytáčely a babičku v porodní vaně snad ani nechci hodnotit, ale chlapi byli skvělí pohodáři a Zuzana byla nádherná. Na můj vkus trošku moc vytočená, ale hrozně sexy. Jo a třetí hvězda je za ragby, což je úplně nejsuprovější ženskej sport. ()
Střídavka by mohla v záplavě retardovaných českých komedií vyčnívat. Nejde totiž o další pokus ukázat vyšší střední třídu, kterou si většina tvůrců plete s milionáři. Naopak jde o bandu zoufalců, kteří se plácají životem a vystačí si s málem u rodinného krbu. Nikolaev je rutinér a herecká sestava podle toho vypadá. ()
Plně chápu filmové fandy, kteří jsou naprosto přesycení českými komediemi. Já měl však štěstí v tom, že mě tento žánr docela baví a stojím si za tím, že je nelze vkládat do jednoho pytle a že existují komedie záživné; jako Střídavka; a opravdu ty, jež si zasluhují, aby jim kritici nakládali a nakládají v recenzích takřka bez rozdílu. U Střídavky jsem nečekal, že by to byla podobná česká pecka jako ostatní Hofmannovy filmy z posledních 5ti let, ale dle mého se to podařilo a sedmička je ucházející známka. U filmu jsme se dobře bavili a nebyli jsme pohlavkováni absurdním, urážlivým a trapným humorem. Je pochopitelné, že to tak někdo může mít a proto by měl tento žánr bez výjimky vynechávat. Ten zbytek si to teď může jít pustit na Netflix. ()
Když člověk vidí filmy jako Střídavka, musí si povzdechnout a smutně prohlásit: „Zlaté Ženy v běhu!". V tomhle případě sice nejde o úplné dno české komedie, kterým je třeba Langošův Chlap na střídačku, ale není to zábavné, příběh je absolutně o ničem a konec? Ten tak nějak vypovídá o tom, jak zbytečný ten film je. ()
Průměrné až běda, ale já mám zkrátka slabost v poslední době pro Martina Hoffmanna, který si to i tady neskutečně užívá a i když se Střídavka zpočátku u mě pohybuje na samé hranici snesitelnosti tak díky fajn hercům se na to celé nakonec v pohodě kouká. Hvěždičku navíc přihodím za velmi příjemnou stopáž. 88 minut je u takové krávovinky úplná pohoda. Tady se body za umění fakt nepřidávají. 60% ()
Situace tradičně nahodilé a zhovadilé + postavy vykazují zhruba tolik chemie, jako týden nevynesený koš (člověk to nemůže ani cítit, ale něco z toho zaručeně vyroste). Dvě hvězdy víceméně jen za obsazení, přestože se na imbecilnost a umělost interakcí skoro nedá dívat. ()
Střídavka neurazí, ale ani nenadchne. Může za to plejáda sympatických herců s mým oblíbeným Hofmannem v čele. Ale nezastírám, že tohle alespoň pro mne není zrovna ten typ fimů, ve kterých bych ho chtěl vidět... Aby nedopadl jako Langoš a nestal se z něj herec s oblibou nasazovaný do rolí mužů v krizi středního věku tak hojně, až se to jednomu slije všechno dohromady. Obávám se, že už se to stalo Anně Polívkové i Kristíně Svarinské... Ze začátku se zdálo, že zápletka se střídavou péčí konečně přinese v rámci žánru české komedie trochu něco jiného, ale nakonec to sklouzlo do klasického stereotypu a přiblblého konce. Je to škoda, protože se z toho dalo vytřískat víc. Tohle je přesně ten typ filmů o kterých Aňa Geislerová při rozhovoru se Strachem v jeho podcastu Reflexu se Strachem Nacafe řekla, že mají nezapamatovatelné plakáty, protože všechny vypadají úplně stejně. A stejný dojem divák z těch filmů má. Jediné co musím s povděkem uznat je absence PP a pokud tam něco bylo, tak jsem si toho nevšiml. Nikolaev ale umí víc a tohle je prostě pokoukáníčko pro naprosto nenáročného diváka. Naštěstí se tam neprdí a nekrká. Dávám za tři broušené poháry. * * * ()
Střídavá péče o potomstvo svedla do jednoho filmu Martina Hofmanna, Jitku Čvančarovou, Jiřího Vyorálka, Annu Polívkovou a Kristínu Svarinskou, aby vytvořili legrační uskupení a atmosféru i drobné dramatické chvilky i střety. A jejich vzájemné tolerantní vztahy jim diriguje zkušený režisér Petr Nikolaev. Film dává divákům tak nanejvýš půlhodinu, aby se zorientovali ve vztahové mozaice postav. Martin Hofmann má nyní novou mladou partnerku Kristínu Svarinskou, kterou ještě nestačil požádat o ruku, už ji ale stačil oplodnit a přírůstek v podobě syna už klepe na pupek. Dříve sdílel lože s Jitkou Čvančarovou a z jejich rozvedeného manželství vzešli dva odrůstající synové. Ta má dnes také nového partnera, kterým je Jiří Vyorálek, s nímž sice společné děti nemá, zato její stávající partner se činil a má dvě nezletilé dcery s Annou Polívkovou. Zbývá dodat, že vztahy mezi jmenovanými jsou na velmi přátelské a tolerantní bázi, takže když třeba dojde k chvilkovému sexuálnímu návratu Vyorálka k Polívkové, je Čvančarová schopná téměř nevěru chválit. A její nepravděpodobné chápání stavu věci opravdu nikterak neodráží chování podvedené ženy. S realitou má film pramálo společného. Je vysoce nepravděpodobné, že by lidé, co se spolu z nějakého důvodu před časem rozešli, spolu nadále pěstovali víceméně nekonfliktní přátelství. A v podstatě se ani příliš o jejich důvodech pro vzájemný rozchod mnoho nedozvíme. Diváci, co dávají přednost rozverným komediím před složitostmi psychologických dramatizací, budou s filmem celkem spokojeni. Hofmann občasně utrousí nějakou dobrou hlášku, ostatní mu v tom hláškování tolik nevypomáhají, i když herecky je to celkem stabilní. Jen od Evy Holubové v roli zapomnětlivé babičky, které přestává sloužit paměť, se čekala jistě větší funkčnost v oblasti gagů. A prezentovaná liga ženského rugby opravdu nálož super gagů neskýtá a mnoho zajímavého také nepřinesla. Petr Nikolaev jistě nadále bude vzpomínat s láskou na období, kdy byl ověnčen uznáním za Báječná léta pod psa. Po letech jeho režijní odmlky by se dalo čekat, že delší tvůrčí pauza se projeví mnohem lepším výsledkem. Film ale z lepšího průměru nedostal. Scenáristka Lucie Konečná se taktéž nevybičovala k mimořádné eskalaci kreativních pahorků a záchvatu pozoruhodných scenáristických pasáží. A naštěstí jejich vzájemné tvůrčí spojení nevedlo přímo k tristnímu výsledku s nemilou charakterizací "pod psa". Disponuje-li film stopáží cca 80 minut, jako v tomto případě, není divák tolik vystaven případné tortuře a dá jeho tvůrcům šanci. 6/10 ()
Natažená epizoda průměrného současného českého rodinného seriálu s otravně nepřekvapivým obsazením (Čvančarová, Hofmann, Polívková, Holubová). Neurazí, určitě ale nenadchne. Petr Nikolaev má nepochybně na víc. Tipoval bych, že natáčení filmů jako je tohle nebo Vybíjená je pro něj pouze nutností, nikoliv radostí. Snad ještě někdy dostane možnost natočit pecku typu …a bude hůř. 45 % ()
Myslím si, že na svete existujú určite lepšie filmy ako je "Střídavka" no na druhú stranu to mohlo byť aj oveľa horšie. V rámci humoru je tu občas scénka, kedy som sa aspoň trochu zasmial, herci sú okey, a pozerať sa to podľa mňa dalo. Má to aj hlavnú myšlienku (hoci stereotypnú a videli sme to miliónkrát) takže ako film to nie je úplná strata času a vo výsledku som zhodnotil, že ma to bavilo viac ako som čakal. Pozrel by som si to znovu? Asi nie. Ale jedno pozretie niekedy stačí a nebudem mať aspoň na to nejaké výrazne negatívne spomienky. Plus treba uznať, že kedykoľvek je vo filme Martin Hoffmann, aspoň trochu zábavy vždy v tom nájdeme. Hodnotenie: B- ()
Konečně dobrá, a docela reálná komedie. Vyhodil bych z obsazení akorát Annu Polívkovou, protože nezlobte se na mě, ale ona je opravdu hrozná a její herecká póza ve všech projektech kde se vyskytuje jest jediná - ukňouraná kravka co ji nikdo nechce. Sára Lutovská je moc pěkná. ()
Česká klasika v žánru komedie bez scénáře, pouze s několika více a méně navazujícími scénami, které nejsou vtipné ani jinak divácky uspokojivé. Nijak to neuráží ale je to absolutně o ničem bez jakéhokoliv timingu v oblasti vtipných scén a tvůrci věří tomu, že vše zachrání dementní Holubová. ()
Tema rozvodu a jejich dopadu na deti a dospele,tzv.sendwichove rodiny s povinnostmi na obe strany. Cilovkou je ceskoserialove publikum. Neresi se otazky jako proc se puvodni rodiny rozpadly. Martin Hofmann ala prerostle dite. Tentokrat zde neni takovy product placement jak byva zvykem. ()
Celkem slušná návštěvnost v kinech mě nepřekvapuje, nenáročná komedie o tématu, které se týká asi hodně jednotlivců, párů a rodin v ČR. Martin Hofmann a Kristína Svarinská vynikají, což mě nepřekvapuje. ()
U současné české tvorby už nemám velkých očekávání, zvlášť pokud se jedná o záležitost charakteru romanticko- komediálního. A znovu jsem se utvrdil v názoru, že dělám dobře. Pravda, Jitka Čvančarová už sice dorostla do kvalitního pilíře, přesto tvůrcům nedokážu odpustit, jakým způsobem tu odprezentovali svůj pohled na můj nejoblíbenější kolektivní sport. Mě z těch tréninků fakt bolely oči a myslím, že jsem chvílemi i vnitřně krvácel. Pokud jde o příběh jako takový, byla to už tradičně bída, dialogy nestály za mnoho, scénáristka se odmítla nechat omezovat logikou a humor... Martin Hofmann ze mě dokázal několikrát vydolovat slabé pousmání, ale to bylo taky všechno. Za mě to byla jedna velká bída a ztráta času. P.S. Ano i v současných snímcích se stále ještě rodí vymydlené děti. / Poučení: On by se i bránil, ale byl takový slaboučký... ()
Škoda, že nezůstalo u čistokrevné komedie, protože brnkání na vážnější notu tady moc nefunguje. O zábavu se postarali především moji oblíbenci Čvanča a Hofi, zatímco Eva Holubová coby pošahaná babička celkem ruší. ()
Vztahový propletenec tří rodin s dětmi a babičkou (skvělá Eva Holubová) je takový ten filmek na jedno použití, bezproblémově zvládnutelný, ale vracet se k němu nebudu.. Nejvíc se mi líbil Martin Hofmann, jeho postava přerostlého kluka mě bavila a rozesmála, po pravdě doma bych ho nevydýchala, ale ve filmovém světě je to zábava.. ()
Kariéru režiséra Petra Nikolaeva, který se nejspíš do paměti diváků zapsal především režii adaptace Báječných let pod psa Michaela Viewegha, jde v podstatě roztřídit do dvou samostatných bloků. Jeden z nich se skládá z ambicióznějších a velkolepějších filmů (Jménem krále, Lidice, Příběh kmotra, Cyril a Metoděj - Apoštolové Slovanů), ten druhý poté z menších dramat či komedií (zmíněná Báječná léta pod psa či další adaptace románu Viewegha Vybíjená). Do druhého bloku jde poté bezpochyby zařadit i Nikolaevova novinka s názvem Střídavka, která vznikla dle scénáře Lucie Konečné, zkušené scenáristky seriálů jako Ordinace v růžové zahradě 2. Samotná premiéra počátkem srpna svádí k faktu, že snaží být Střídavka ideálně feel-good komediální záležitostí pro celou rodinu, u které ovšem tvůrci předem avizovali, že by neměla být prvoplánově hloupá. Z výsledného produktu poté sice ambice dvakrát nešíří, zrovna v tomto případě ovšem nutně nejde o zásadní problém. Střídavka od počátku jede na očekávánou jistotu, kdy je to celé řemeslně slušné a zároveň řemeslně náročné, od počátku jsou ovšem cítit slova Nikolaeva o tom, že udělat dobrý film je těžké. Střídavka do kategorie dobrých filmů poté zapadá především díky oné řemeslné slušnosti, kdy výsledek nepůsobí odbytě. Stěžejní je poté fakt, že tvůrci přesně vědí, pro koho film jako Střídavka vzniká. Vzniká přesně pro ty diváky, kterým nevadí, že jde o film bez ambic, který se vydává očekávaným směrem a sází na bezpečnou zápletku. Střídavka tak ve finále funguje jako přesně ta ideální rodinná komedie, u které se dá vypnout mozek, sledovat různé komediální eskapády a jen čekat, kdy dojde na očekávaný konflikt v zápletce. I díky délce, která nepřesáhne hodinu a půl, poté celý film bez problému uteče a v součtu jako celek jednoduše neurazí. Střídavka se sice v rámci děje časem pokouší o dramatičtější scény a vyhrocenější momenty, v jádru jde ovšem pořád primárně o rodinnou komedii, která se ani nepokouší vzdáleně líznout nějakého sociálního dramatu. Námět o střídavé péči, která má dle mnoha studií i osobních zkušeností nepěkný vliv na dotčené dítě i o péči střídající se rodiče, by klidně mohl sloužit jako základ pro nějaké to sociální drama na nezávislých filmových festivalech, scénář ovšem ve finále dokáže dodat poměrně slušné komediální momenty, které ovšem nejvíce protěžují samotní herci. Ti jsou sice v rámci scénáře oběťmi víceméně jednorozměrných rolí, i díky správnému komediálnímu nadání daných herců to celé funguje. Eva Holubová jako Alzheimerem trpící babička, Jiří Vyorálek jako muž uvězněný mezi touhou dvou žen (zoufalý to muž!) či jistota Martin Hofmann, kdy se ovšem zastínit nenechají ani Anna Polívková, Jitka Čvančarová či Kristína Svarinská, jejíž postava je v rámci celého scénáře dost možná tou nejkomplexnější a nejzajímavější. Střídavka je tak v součtu jednoduchá, snadno se u ní dá rýpat do jistých příběhových detailů, přesto dokáže v jistých momentech ideálně zahřát u srdíčka. Cesta k postavám se sice v průběhu hledá tak trochu těžko, kdy se polidštění postavy dočkávají až v průběhu zápletky, humor ovšem neklesá na nejnižší úroveň a ani na dno sexismu. Je to skutečně velmi vděčná podívaná, kde k jistým uměle vytvořeným konfliktům dochází jen v rámci povinné přítomnosti kolize. Je to možná obyčejný film, v tomto případě se ovšem nejedná o sprosté slovo, kdy v kontextu komediální konkurence tuzemské tvorby patří Střídavka mezi tu lepší produkci, která se nesnižuje k laciným vulgarismům či sexuálním výjevům. Nejvíc filmu tak ubližuje právě ono umělé nalepení konfliktů, kdy by možná šlo jít přeci jen trošku víc do masa (sama Konečná prohlásila, že její scénář inspiroval osobními zážitky) a zápletka mohla více pracovat s tím, jak je těžké žít v podstatě takovém rodinném kolotoči s několika zázemími, nevlastními rodiči a víceméně nedostatkem pozornosti. Právě šlápnutí na plyn a přidání umělého dramatu navíc filmu dvakrát nepomáhá, především díky faktu, že se vše následně stejně vyřeší až příliš rychle (náhlá přítomnost Diabolus ex Machina v závěru je největší podivností celého filmu). Pro diváky tolik navštěvovaných hitů posledních let jako Ženy v běhu jde ovšem rozhodně o tu pravou podívanou. Střídavka netrpí ambicemi a její sázka na jistotu je ve finále dost možná její největší výhodou. Poměrně citlivé téma se dokázalo zpracovat do funkční komedie, která nesází na trapný a pokleslý humor. Petr Nikolaev poté dokázal natočit řemeslně slušný a zároveň ničím nevyčuhující film, který ovšem vznikl především pro svou jasně danou cílovku. A ta s velkou pravděpodobností bude jednoduše spokojená..... () (menej) (viac)