Hon dansade en sommar
One Summer of Happiness
Réžia:
Arne MattssonKamera:
Göran StrindbergHudba:
Sven SköldHrajú:
Ulla Jacobsson, Edvin Adolphson, John Elfström, Kristina Adolphson, Folke Sundquist, Erik Hell, Irma Christenson, Sten Lindgren, Nils Hallberg (viac)Obsahy(1)
Švédský umělecký film o tragické lásce mladého studenta a venkovské dívky. Goran Stendal před vstupem na vysokou školu odjede k svému strýci na venkov na prázdniny. Tam se seznámí s Kerstin Frederikovou, vychovanou v nábožné rodině. Oba mladí lidé navzdory všem předsudkům, které ve vsi živí svou autoritou puritánský farář, se do sebe zamilují. V okamžiku, kdy se zdá, že všechno, co bránilo šťastnému životu obou, je překonáno, zahyne Kerstin při silniční nehodě. (Filmový přehled)
(viac)Recenzie (13)
Svého času a ve své době poměrně skandální film. Tento snímek natočený podle románu Letní tanec (Sommardansen) od Pera-Olofa Ekströma se zaobíral tragickým tématem a to sice v podobě tragické a zhrzené lásky studenta Görana Stendala a venkovské dívky Kerstin, kteří ve jménu své lásky musí tvrdě bojovat proti předsudkům, náboženskému fanatismu a pokrytectví. Tento zdánlivě jednoduchý příběh dokázal tento velice sociálně smýšlející režisér Arne Mattsson natočit pro mě s poněkud překvapující jemností, vřelostí a psychologickou hloubkou, přičemž také zdůraznil konflikt mladé lásky s protestanskou strohostí zaostalého vesnického prostředí. Ke stejné tématické oblasti se obrací i ve svém následujícím snímku Pro žhavou lásku mládí. Filmy Arne Mattssona ale i jiných viz. Anders Henrikson, Hampe Faustman, Hasse Ekman, Arne Sucksdorff ale i třeba staršího Gustava Molendera se po válce velice často prezentují na mezinárodních festivalech a ne náhodou se mluví v souvislosti s jeho dílem o vlivu Italského neorealismu. Všichni tyto mladí tvůrci přinesli švédskému filmu v oněch padesátých letech zcela novou filmovou podobu, nové podněty včetně leckdy moderních zpracování. ()
O existenci tohoto filmu dozvěděl jsem se neprve z vtipné detektivky Jaroslava Velinského (alias Kapitána Kida) Tmavá Studnice (Mladá Fronta, edice Třináct, 1984), kde jedna z hrdinek je neuvěřitelně podobná hrdince onoho filmu. Děj detektivky, jak se lze z reálií dopátrat, odehrává se v r. 1953, takže mi připadalo, že si pan Velinský zabásnil, neb připadalo mi nepravděpodobné, že by v roce vrcholícího stalinismu promítali v čs. kinech švédský film s nahatou scénou, ale jak uvádí předhodnotitel ripo, bylo tomu vskutku tak. --- Každý, kdo si ještě pamatuje na dobu v svém životě, kdy lásky soužení bylo tou nejdůležitější věcí, bude tím filmem trochu zasažen. Vlastně je to předchůdce amerického filmu Love Story s podobně jednoduchým, ale působivým dějem, který je neméně působivě natočen. Těžištěm filmu jsou proslovy místního pastora a hrdinova strýce nad dívčiným hrobem. Chlad táhne z toho pastora jak ve filmech Bergmanových. ()
Moja snaha mať všetky ohodnotené filmy s pridaným komentárom narazila na nedostupnosť tohto 70 rokov starého filmu. Ale nakoniec sa to podarilo aj keď s príšernými titulkami. Nič hrozné sa nestalo, pretože film má jednoduchý dej a jeho sila spočíva v v stvárnení jednotlivých postáv a nápaditosti práce kameramana. V každom prípade je to film vhodný do filmovej histórie. Súčasníci nenájdu v ňom nič aktuálne. ()
Pro mě tento film je dalším důkazem toho, jak vyspělí stát to byl již v minulosti. Nemají Picassa, Michelangela, velké chrámy, ze Švédska neznáme nic zásadního co by ovlivnil svět. A stejně mám už po několikáté pocit že mi tady na východě ne deset anebo dvacet let jsme za světem, ale 50 až 70 let. Zatím co my pořád točíme filmy/příběhy pro zábavu, romantické, pro mladší, o obyčejných věcech bez hlubších myšlenek (a nemusím mít pravdu, ale to já považuji za zrcadlo každého národa) tak oni už dávno řeší myšlenky člověka, život, mají otázky a hledají odpovědě. To je to hlavní co mě teď napadá. 3,5/5 ()
Sem tam se stane, že vidím film, který se mi příliš nelíbil, ale místo toho, abych se z něj prostě otřepal a kouknul se na jiný, musím přemýšlet o tom, že jsem byl zase jednou svědkem ztracené příležitosti. Námět mi připadal velice slibný, ale scénář jej totálně pohřbil a nezachránila jej pak ani režie, ani herecké výkony. Taková ta kacířská myšlenka typu "natočil bych to líp." Nepopadá mě to ani tak u Kameňáků, jako spíše u projektů typu Máj. Ale zpět k Mattssonovu filmu. Zaujaly mne popravě řečeno pouze dvě scény: úvodní flashforward - nikde v celém filmu nebyla kamera tak úžasná jako zde - a pak jediný záběr - kolegové se jistě těší na to, že vyzdvihnu ono nahaté koupání, ale bohužel je zklamu - zalíbil se mi záběr následující poté, kde pár stojí přímo v místě, kde se Slunce odráží od vodní hladiny a naši hrdinové stojí v odlescích. PS, Honzo, tys četl moje komentáře jen u filmů, které nám promítali ve škole, že? ()
Reklama