Reklama

Reklama

Kapitán Volkonogov uprchl

(festivalový názov)
  • Rusko Kapitan Volkonogov bežal (viac)

Obsahy(1)

Leningrad, 1938. Stalinistická mašinerie jede na plné obrátky, vyhledává domnělé nepřátele státu a popravuje nevinné. Jedním z exekutorů je i respektovaný kapitán Volkonogov, muž, který si ale jednoho dne uvědomí ohavnost systému, jehož součástí se stal. V náhlém popudu se rozhodne vyhledat pozůstalé obětí a prosit o odpuštění i za cenu toho, že bude brzy umlčen. Mohou se i kati dostat do nebe? Svižný thriller, ozvláštněný prvky hororu, hledá záchvěvy lidského svědomí pod pokličkou ideologie, která dělá z lidí mrtvoly ještě dřív, než skutečně zemřou. Snímek z benátské soutěže umocňuje přesvědčivý výkon Jurije Borisova, mrazivý humor i příklon k tradici ruského absurdního umění. (MFF Karlovy Vary)

(viac)

Recenzie (10)

Sarkastic 

všetky recenzie užívateľa

„Radši se jim vzdej. Oni to vyřeší.“ Protože mocná, všehoschopná NKVD nakonec všechno vyřeší…„Alegorické drama o neúprosné totalitní mašinérii“ snad ani dostatečně nevystihuje to, co se odehrává na plátně. Všudypřítomný strach, paranoia a nejistota, kdy si nikdo nemůže být jistý, zda nepřijde jako další na řadu v rámci „přezkoušení“, vytváří velmi působivou a stísněnou atmosféru. Postupně takřka všem ostrým a obávaným hochům z NKVD začíná být nepříjemně horko a hlavní hrdina kapitán Volkonogov není výjimkou. Jeho zdánlivě nereálný až naivní cíl zachránit vlastní duši však filmu dodává další rozměr. Jinak jde o místy až thrillerovou podívanou, které nechybí tempo, napětí a brutalita (zvláště syrově působící, poměrně nápadité mučení či sterilní a nanejvýš cynická instruktáž k jatkám za doprovodu „tlumiče zvuku“). Škoda jen, že ona repetitivní snaha nalézt odpuštění ubírá filmu směrem ke konci šťávu. Přesto snímek můžu jednoznačně doporučit, podle mého jde o velmi působivou podívanou za silné 4*. ()

Othello 

všetky recenzie užívateľa

[vzpomínky na LFŠ] Šikovně uchopená aktualizace ruského strachu, kdy oněmi všudypřítomnými strašáky nejsou již v auťácích poschovávaní muži v kloboucích, ale naposilkovaní plešouni v teplákovkách. Baví mě skutečnost, že stalinistické období Sovětského svazu je pro všechny natolik nepochopitelně bizarní etapou dějin, že příběhy z něj schovávají do komedií, nespolehlivých vypravěčů či jako v tomto případě, do sureálna s červenou vzducholodí nad hlavou. ()

Reklama

LenkaAK 

všetky recenzie užívateľa

Příběh se odehrává v roce 1938 v době obrovských čistek NKVD a vraždící mašinerie jedou na plné obrátky. Kapitán V. pozná, že je teď řada na něm a prchá. Ví, že je jen otázka času, než ho dopadnou. A aby nezakusil muka pekelná, musí mu alespoň jeden člověk odpustit jeho činy. Vadilo mi, že to nedělal z lítost nad oběťmi, ale jen kvůli sobě. Vůbec nepochopil, co těm lidem provedl. // Kulisy umělé - opravené domy atd. Moc to neladilo. ()

lamps 

všetky recenzie užívateľa

Příběh se odehrává roku 1938 v Leningradu, který je prezentovaný jako ošklivé industriální semeniště stranické doktríny. Kapitán Volkonogov pomáhá přimět nevinné nepřátele státu k falešným přiznáním v „inkvizičních procesech“, ovšem svědomí jej dožene a rozhodne se k radikálnímu kroku – uprchne a hledá odpuštění u pozůstalých, které jej má přivést do posmrtného ráje. Během sledování vyvstává několik inspiračních zdrojů – motiv vykoupení připomene maďarského Saulova syna, zatímco stíhací linie, kdy je kapitánovi v patách nelítostný major, místy připomíná únikové dovednosti Jasona Bournea. V popisu tehdejší šílené doby, kdy byl každý potenciálním zrádcem s kulkou připravenou provrtat mu hlavu, je film pro změnu cynický, drsný a černohumorný. U scény, kdy místní „legenda“ předvádí, jak dokáže popravit čtyřicet lidí denně s jedinou kulkou pro každého, máme nutkání ušklíbnout se nad temnou absurditou a současně nás mrazí. Občas jde o podivný žánrový mišmaš a scénář má díry v logice, ale na dvou hodinách má Kapitán Volkonogov uprchl výborné tempo a nabídne svěží alternativu ke konzervativním hollywoodským konkurentům. ()

Rimsy 

všetky recenzie užívateľa

Kapitán Volkonogov sice ještě nebyl k smrti odsouzený, přesto uprchl - a dobře udělal. Tenhle snímek vyvolal už před začátkem festivalu kontroverze, částečně byl totiž sponzorován ruským ministerstvem kultury. Samotný obsah by však měl jeho zařazení ospravedlnit - příběh se totiž vrací do roku 1938, období předválečných stalinských čistek, jež paralyzovaly celou ruskou společnost. Volkonogov (v uhrančivém podání Jurije Borisova, kterého karlovarští fanoušci mohli chválit už loni za Kupé č. 6) je dobře pracujícím členem vojenské policie, přesto je odsouzen k popravě. Na poslední chvíli uteče a pod tíhou svědomí se rozhodne hledat odpuštění u těch, jejichž blízké pomáhal vraždit. Všeprostupující paranoia společně se sebezáchovnou otupělostí však vede k hluboké společenské mizérii, prorůstající každým jedincem. Lidé hledají ve státu jistotu, potřebují věřit tomu, že to, co se děje, dává nějaký smysl; paralely se současnou situací jsou tedy více než patrné, jak ostatně podtrhuje i u titulků použité moderní zpracování ruské lidovky. Film je místy absurdní v duchu Ztratili jsme Stalina či Chrustaljove, vůz!, nesklouzává však k vyložené vtipnosti - pouze si dobře uvědomuje, že tehdejší dění bylo tak mrazivě nepřirozené, že není možné jej podat zcela vážně. Takhle by dnes mohlo vypadat Unaveni sluncem, kdyby se Nikita Michalkov nezbláznil a umírnil svou kdysi poetickou duši. ()

Galéria (9)

Reklama

Reklama