Záchrana v jaskyni Tham Luang

Kterak se last minute dovolená v Thajsku pro partičku speleologických podvodníků zvrtla v regulérní thriller při lovu na jeskynní Divočáky. Dobře napsaný, dramatický, silně napínací thriller, v němž se od začátku až neuvěřitelně sere úplně všechno, co se posrat může, nechybí v něm i nějaký ten padlý hrdina, love story či nezbytný hepyj end (tudíž vůbec nepřekvapí, že po právech na popsané události v Holém Údu skočili jako slepice po flusu). Thriller, kterému by se ovšem měli klaustrofobici a neplavci raději vyhnout jak Mel G. synagoze. Třeba takový já splňuji obé, pročež mi nyní nezbývá než před protagonisty v čele s tou grupou platfusáckých britských asociálních magorů smeknout a odejít se pokusit vyhrabat někde po šuplatech zbytky ventolinu. (04.12.2021)

Stejně dobré, v některých ohledech i lepší než výborné hrané drama Rona Howarda a to bylo bez debat pěti-hvězdičkové. Toto téma se opravdu povedlo 2x zpracovat na špičkové úrovni. A obě verze mají spoustu společného. Je to vyprávěno z pohledu jeskynních potápěčů, amatérských bláznů, kteří se potřebují pohybovat ve stísněných prostorách, bez přístupu vzduchu, s obrovským adrenalínem, bez kterého si připadají jako kdyby nežili. Po shlédnutí obou filmů krásně vyzní porovnání reálné postavy s hlavní rolí obsazenou Viggo Mortensenem, jenž přesně zahrál introvertního solitéra. Emoce jsou tady ještě intenzivnější než ve filmu, skvělé záběry, úzkost, beznaděj. (13.09.2022)

Tak tohle bylo silné. Jimmy Chin a Elizabeth Vaserhelyi se vrací s dalším "extrémním sportem", ale především kralují v oblasti vyprávění a filmového tempa. Nemusí se tentokrát soustředit na hlavního solo aktéra, jejich nový dokument je plný napětí, zvratů a silných lidských charakterů. Sledovat záchranu malého fotbalového týmu ze spárů nelítostné thajské jeskyně je fascinujícím, detailním návratem do minulosti. Návratem vlastně jen pár let nazpět, do léta kdy jsme všichni po očku sledovali "že to trvá nějak dlouho, to nemůže být tak složité, ne?"   85 % (12.12.2021)

Pětihvězdový příběh, o tom žádná, ale jeho forma mě nijak neuchvátila. Malá část filmu sestává z autentických záběrů, o něco větší část z hraně dokumentárních záběrů, největší část pak okupují mluvící hlavy. A hlavně bych uvítal míň takového toho tradičního západního vytahování se a popleskávání sama sebe po ramenou za to, že kdyby nepřišel moudrý a statečný bílý muž těm bezradným a zaostalým Siamcům na pomoc, ti kluci by se ven živí nedostali. Ovšem ano, ona je to určitě pravda a ti záchranáři byli vážně hrozně stateční, já bych to jejich dobrovolnické dobrodružství v zatopené jeskyni nezvládl ani náhodou. Takže když nad tím tak přemýšlím, nejvíc mě asi znechutil jakýsi odporně patetický cajdák při závěrečných titulcích. Ale takové věci, stejně jako stavbu i celkový ráz filmu, mívá holt na svědomí líbivostí (a tím pádem i ziskovostí) motivovaná produkce. Čtvrtá za ten příběh, který bych si docela dokázal představit i v podobě celovečerního širokoúhlého dramatu. (23.03.2022)

"I mean, there were two things that were really powerful, and that is pushing someone's face underwater who's unconscious, and then tying their hands behind their back. I mean, both those things feel very, very wrong." Ignoruje to veškeré fantasmagorické plány a žabomyší půtky "na povrchu" (a ty by samy o sobě vystačily na nosný dokument, ne že ne), není to nijak zevrubně podrobné ani procedurální, neřeší to osobnosti zachránců ani "jak to klucí čutálističtí prožívali", jakkoli to neupírá zásluhy tisícům dobrovolníků z celého světa (z nichž mnozí hráli zcela stěžejní roli), tak se to soustřeďuje (u tohoto autorského dua nepřekvapivě) na pár bláznů, co má obskurní zálibu v opakovaném prožívání nejhorší noční můry "normálních lidí". Adrenalinový sport jeskyňářského potápění, skrze který se parta svérázů vyrovnává s vnitřními démony. A jen tak mimochodem jsou jedinou velice chabou nadějí na záchranu několika chlapců... Sledovali jsme to "během MS 2018" s napětím všichni, ale tohle je tak trochu jiný pohled. Pohled očima oněch potápěčů v první linii, kteří bezmála tři týdny strávili nemožným úkolem potápění se v klaustrofobicky úzkých tunelech s nulovou viditelností, silnými proudy, mnoha hodinovou cestou "tam a zase zpátky", kde jedinou nadějí je nepustit se vodícího lana. A k tomu jen tak mimochodem tahat neustále výbavu či podvyživené kluky v limbu, které je potřeba pravidelně anestezovat. Pod vodou, ve tmě, v jeskyni, bez jakékoli lékařské průpravy... Je to pojaté sugestivně jako klaustrofobický horror, který i přes známý průběh mimoděk cedí emoce až na dřeň. Pokud vás zajímá celá ta monstr operace "lidstvo přeci jen nějakou naději má" kolem záchrany chlapců a všeho co se událo, tak to zde nenaleznete. Tohle je o tom, co se mezitím dělo v ledových bahnitých temných vodách těm několika bláznům, kteří se do toho zarputile pouštěli zas a znovu. (06.01.2022)