Reklama

Reklama

Recenzie (3)

J.F.B. 

všetky recenzie používateľa

"Danny, I am the one who should be crying." Southern Tablelands, Nový Jižní Wales, Austrálie. Rok 1962. Tedy stejný rok, v němž se o pár tisíc mil dále odehrává American Graffiti, se kterým toho má toto coming-of-age drama docela dost společného (i když je v mnoha ohledech o dost drsnější a tragičtější, někdy se blížící spíše The Last Picture Show). Oba filmy jsou svými tématy (přátelství, mladá láska, rozdílné cesty, vztahové motanice a další radosti a strasti, které přináší dospívání) dostatečně univerzální a nadčasové, aby si udržely aktuálnost i v nadcházejících desetiletích a zároveň skvěle zachycují atmosféru a život určité doby, místa a generace (potažmo generací). K tomu jim dopomáhá i soundtrack, v případě The Year My Voice Broke sice nijak zvlášť bohatý, ale přesto docela slušný, který si mimo populární hudby (♪♫) (♪♫) (♪♫) vypůjčuje i nádhernou skladbu anglického skladatele Ralpha Vaughana Williamse "The Lark Ascending", dokonale padnoucí ke krásné, příjemně zvlněné a občasnými balvany ozdobené australské krajině, již jsem si tolik zamiloval ve snímcích jako Picnic at Hanging Rock, Roadgames nebo Walkabout. Což je společnost, v níž se tato neprávem zapomenutá klasika rozhodně neztratí... (za tip děkuji → ♪♫) (ukázka úžasného Mendelsohnova smíchu) "Heads or tails, fellas? Alright, heads it is!" ()

Reklama

Galéria (7)

Reklama

Reklama