Vozka smrti
Körkarlen
The Phantom Carriage
Réžia:
Victor SjöströmScenár:
Victor SjöströmKamera:
Julius JaenzonHrajú:
Victor Sjöström, Hilda Borgström, Tore Svennberg, Astrid Holm, Concordia Selander, Lisa Lundholm, Tor Weijden, Einar Axelsson, Olof Ås, Nils Aréhn (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
V takzvané zlaté éře švédského filmu v době ohraničené přibližně léty 1913 až 1923 poskytovala filmovým autorům častokrát inspiraci domácí literatura, především díla Selmy Lagerlöfové. Tak tomu bylo i v případě jejího románu Vozka smrti, který převedl na plátno Victor Sjöström. Film se proslavil působivým použitím dvojexpozice pro duchařské scény; tento postup by sice známý už v prvních letech kinematografie ( Meliés ), ale teprve Sjöström z něj vytěžil tak silnou emoci a poetičnost. Proti nesporným a trvalým hodnotám k nimž patří i bezpečné zvládnutí složitě pomocí retrospektiv vyprávěného příběhu stojí určité rysy, poplatné době, které dnes působí příliš mravokárně a křečovitě hlavně celé moralistní pojetí. Přesto není důvod odporovat švédskému historikovi Runemu Waldekranzovi, jenž napsal: Vozka smrti byl mistrovským dílem Sjöströmovým, ale znamená i vrchol švédské němé kinematografie. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (116)
Parádní věc. Perfektně vykonstruovaný příběh plný vyprávění ve vyprávění. Film doprovází velmi podmanivá a dobře zapamatovatelná hudba, která je precizně načasovaná a umocňuje emoce. Líbí se mi i přebarvení jednotlivých sekvencí symbolickou barvou. Co mě trochu zklamalo byl konec. Ten jsem si představoval tragicky. Škoda ještě hereckého výkonu sestry Armády spásy, která nevypadala vůbec nemocně a už vůbec ne na umření ()
Když jsem před lety nakoukával do školy němé filmy, přišel mi Vozka smrti jako jeden z nejzábavnějších. Po letech už mi to nepřijde, ale jeho nesporné kvality čas neodvál. Příběh je vyprávěn zajímavě za použití retrospektiv. Dvojexpozice musela v době vzniku působit hodně strašidelně. A tak trochu relativní závěr mě "překvapil" ()
Poslední člvoěk, jež zemře na silvestra je nucen stát se vozkou smrti. Slabost v mužích, síla v ženách; marnost; držet se dál od alkoholu; být věrný bohu; retrospektivní vyprávění; here is Johnny scéna; dvojexpozice; staťáky+panorámy ()
Vynikající film líčící život alkoholika, který svým opilstvím způsobil nejednu tragédii, aby nakonec našel smíření tváří tvář smrti. Použití dvojexpozice je skvělé stejně jako výkony Victora Sjöströma a Hildy Borgström. Ona jako trpící manželka je ve svých motivech pochopitelná a on je jako zmetek naprosto dokonalý. ()
#579 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/27630-the-phantom-carriage ()
v kontextu doby samozřejmě revoluční-jeho dvojexpozice a složitá konstrukce(kdy v jedné retrospektivě se skrývá další,prolínání snu a reality) a dá se říct i zvyšování napětí je určitě nevídané a kamera Juliuse Jaenzona a jeho božské záběry vozky pro mě na tomto filmu nejlepší,méně tak už samotný příběh,který mě tak nenadchl jako ostatní........proto nedávám plnou palbu ()
Tak tento film mě zaujal jak dějově, tak efektově. Měl tragický i romantický nádech. Z efektů měl hlavě zaujal příjezd vozky smrti a vystoupení ducha z těla ležícího na hrobě. Nepřehledné mi tu připadalo střídání dob. Příběh něčeho, co bylo dříve, nebyl tak jasně oddělen od dění „současného“. ()
Skoro 100 let starý film a umí vyprávět skrze flashbacky? K tomu povedení duchové díky práci s dvojexpozicí? Paráda. Přiznám se, že trochu zrychlení to chtělo, ale konečně němý film, který vypráví smysluplný příběh. ()
Předpokládám, že kniha bude záživnější. Tohle bylo dlouhé a nudné. ()
Dvě za pěkné triky a hudbu. Jinak je mi celá zápletka tak trochu proti srsti, ale hlavně je to po většinu času dost nuda. ()
Moralizující, církevní agitka? Ale vůbec ne. Velmi hutné drama s prvky hororu, u kterého jsem se ani chvilku nenudil. Příběh je skvěle stavěný pomocí retrospektivy (někdy vícenásobné), ponurý a depresivní. Scény s vozkou mě kupodivu až tolik nebraly, třebaže jsem si technickou stránku věci vychutnával. Mnohem více jsem byl zaujatý u scének, které postupně odkrývaly život Davida Holma a jeho devastující účinky na jeho blízké. Vrcholem, kdy jsem byl skutečně napjatý jak struna, byla scéna, kdy matka připravuje jed pro sebe a své děti. Příběh končí dobře, ale vlastně kdo ví? Vydrží tentokrát David na té správné cestě? ()
zajmalo by mě, jaká byla původní hudba, protože s moderním atmosférickym soundtrackem je to perfektní.... ()
Něco mezi mravoučnou hrou o obrácení hříšníka a naturalisticko-expresionistickým melodramatem s náznaky strašounu. Potravy pro rozum je tu málo, pro cit habaděj - nejsem si ale jist, že bych se dojímal a povznášel stejně, kdybych film zhlédl se surovým hudebním doprovodem dvojice KTL namísto líbezných orchestrací Mattiho Byeho. Skvělý hlavní představitel, skvělá režie, výprava, kamera (mimo jiné až čtyřnásobné expozice).... Kritici připomínají souvislosti s Dickensovou "Vánoční koledou" a vliv na Bergmana, Murnaua ("Nosferatu"), Dreyera ("Upír"), Capru ("Život je krásný") a hrátky se sekerou v Kubrickově "Záření". ()
Trochu nadbytečně to moralizuje, smysl to často taky tak úplně nedává, ale za vidění to rozhodně stojí. Čtvrtá hvězda je za pěkný kus napětí před koncem, triky a Kubricka (až uvidíte, pochopíte). ()
Nepovažuji se o sobě tvrdit, že jsem nějaký filmový kritik, k tomuto snímku jsem se dostal úplnou náhodou a jsem za to rád, Jako fanoušek hororu, jsem věděl s čím asi budu mít do činění, jenže konečný verdikt úplně překonal má očekávání.Vůbec se mi nechtělo věřit, že takto spracovaný film bude sto let po svém natočení s přehledem konkurovat moderní produkci, která poslední dobou nestojí za.nic. Doporučuji se podívat, ovšem nedoporučuji si k němu přisednout s depresivní náladou. ()