Vozka smrti
Körkarlen
The Phantom Carriage
Réžia:
Victor SjöströmScenár:
Victor SjöströmKamera:
Julius JaenzonHrajú:
Victor Sjöström, Hilda Borgström, Tore Svennberg, Astrid Holm, Concordia Selander, Lisa Lundholm, Tor Weijden, Einar Axelsson, Olof Ås, Nils Aréhn (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
V takzvané zlaté éře švédského filmu v době ohraničené přibližně léty 1913 až 1923 poskytovala filmovým autorům častokrát inspiraci domácí literatura, především díla Selmy Lagerlöfové. Tak tomu bylo i v případě jejího románu Vozka smrti, který převedl na plátno Victor Sjöström. Film se proslavil působivým použitím dvojexpozice pro duchařské scény; tento postup by sice známý už v prvních letech kinematografie ( Meliés ), ale teprve Sjöström z něj vytěžil tak silnou emoci a poetičnost. Proti nesporným a trvalým hodnotám k nimž patří i bezpečné zvládnutí složitě pomocí retrospektiv vyprávěného příběhu stojí určité rysy, poplatné době, které dnes působí příliš mravokárně a křečovitě hlavně celé moralistní pojetí. Přesto není důvod odporovat švédskému historikovi Runemu Waldekranzovi, jenž napsal: Vozka smrti byl mistrovským dílem Sjöströmovým, ale znamená i vrchol švédské němé kinematografie. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (115)
Zajímavé spojení tíživého sociálního dramatu a fantastických prvků a také film, který je důkazem toho, že s těmi nejjednoduššími trikovými postupy lze natočit extrémně působivé scény. Až se člověk diví, co lze s primitivní dvojexpozicí zvládnout. ()
Kdyby na konci došlo k vraždě dětí a sebevraždě paní Holmové a kdyby je pak musel David Holm jako vozka odvážet (včetně sestry Edit), čili kdyby ten film měl ten nejtragičtější možný závěr - tak by to byl možná nejlepší němý film vůbec (minimálně v evropském prostoru). Takhle je film o poznání méně působivý a nerezonuje tak silně, nicméně pořád jde o unikátní podívanou. Plus pro mě bruálně odzbrojující oblouk napříč mým osobním filmovým spektrem, když jsem si později uvědomil, že tu hlavní roli hrál Victor Sjöström z Lesních jahod. ()
Letos má LFŠ šťastnou ruku na muzikanty k němotám – B4 sice nebyli tak kongeniální jako den předtím Tomáš Palucha u Häxan(u), ale ani si z toho nedělali koncert s doprovodnými obrázky, jak se zhusta stává. — K samotnému filmu těžko dodat něco, co už by nebylo stokrát řečeno; úplně stoprocentní osobní zásah to pro mě nebyl, ale musím říct, že ta „naivně mravoučná“ rovina se mě dotkla víc, než jsem čekal a než by bylo třeba před deseti lety možné, a že to je po tolika stránkách (mnohočetná flashbacková a přesto dokonale čitelná struktura, herectví, svícení, dvojexpozice a vůbec vizuálno – v restaurované kopii na velkém plátně pastva pro oči) (nejen) na svou dobu tak dotažené, že tomu ten plný počet nejde nedat. ()
Vozka je po technickej stránke vynikajúci film. Nadčasová perlička, nad ktorou som krútil hlavou. Jej dejová stránka však omnoho viac zaujme svojim štýlom rozpravania, ako svojou "bodkou" na konci. Škoda, keď sa tak zamyslím, ani si nepamätám film ktorého primárnou zápletkou bol alkoholizmus a jeho dopad na okolie, telo i dušu. Dokonca aj vieru. Škoda len, že koniec neostal len pri náznakoch alebo povedzme nedoslovnom a nenásilnom podsúvaní svojej myšlienky. 89% ()
Ve Švédsku jsem se čirou náhodou dostala na seminář přibližující švédskou kinematografii zahraničním studentům. Výklad byl doplněn ukázkami ze "zásadních děl": z Vozky smrti – němá éra a Lesních jahod – Bergman (Lesní jahody se zčásti natáčely v Lundu, kde se konal i seminář, proto padla zrovna tato volba). Nakonec se promítala kompletní Láska je láska – současnost. Vozka smrti byl i tak trochu varujícím snímkem pro Švédy holdujícím alkoholu. O tom, že Švédi jsou na tento film vážně hrdí, svědčí i to, že asi za týden po semináři dávali film v televizi (odpoledne!) a já jsem ho tak aspoň mohla zhlédnout celý. Ač jsem dá se říct ignorant němého filmu, u tohoto filmu jsem odhodila předsudky a dočkala se tak nebývalé podívané. 21.2.2007 ()
Přes všechnu genialitu dvojexpozice a netypickou výstavbu příběhu mě děj místy míjel... Na můj vkus je snímek prokládán větším množstvím mezititulků, než by se slušelo - jiné němé filmy uměly dost dobře mluvit s polovinou zdejšího textu (ale to by se tady tvůrci museli obejít bez té náboženské agitky...) ()
Další filmová noc na hradě Sovinci přinesla znovu vyjimečný filmový zážitek v podobě této němé perly. Technicky dokonalý a nesmírně moderně co do kompozice i co do narace vystavěný snímek. Sjöström si neulehčil nic a kromě náročné dvojexpozice a retrospektivy vyprávění, vedl herce k velice uvěřitelnému projevu a mimořádným výkonům. Celkové dílo má nesmírně silnou a vtahující atmosféru. Projekce byla opět doplněna o živý hudební doprovod, který tvořila trojice hudebníků v čele s Vladimírem Václavkem. Ti dodali především instrumentální podklad jen s občasným vokálním podkresem. Titulky byly v češtině a tudíž to byl nejlogičtější a zároveň nejsilnější postup ze strany hudebníků pro kompozici celého hudebního doprovodu. A když došlo na scénu prosekávání se skrz dveře sekerou, nemohl jsem si pomoct, ale okamžitě mi "naskočilo" Kubrickovo Osvícení. Že by záměrná pocta této Sjöströemově scéně? To co se v moderní kinematografii oslavuje a to co už dnes nikdo natočit nesvede, uměli staří mistři v éře němého filmu ve 20. letech minulého století. Úžasné. A díky živému koncertnímu doprovodu tím pádem i neopakovatelné... ()
Zajímavé scény Vozky smrti za použití dvojexpozice...celková nálada filmu je dost temná a záhadná, což je dobře.. Ovšem pocit z filmu může dost ovlivnit muzika hrající pod filmem.. ()
Čekal jsem něco úplně jiného. Vozku smrti, temnou duchařinu a depresivní záběry na ponurou skandinávskou přírodu, prostě něco, co aspoň vzdáleně odpovídá povídkám Selmy Lagerlöfové (ty povídky jsou mimochodem příšerně nudné). To tam sice je, ale zabírá to tak desetinu filmu. Zbytek je nijak zvlášť ponurá maloměstská duchařina zkombinovaná s dost nudným a nezajímavým společenským dramatem á la Ibsen, nejvíc ze všeho to tématicky připomíná Čapkovy povídky z Božích muk. Připočtu-li k tomu kakofonický, neatmosférický a přepjatý moderní soundtrack, těžko můžu dát lepší hodnocení. Kočár smrti a některé další scény opravdu vypadají hodně depresivně a přírodní záběry taky, herecké výkony jsou skvělé a kupodivu ani ne moc teatrální (v úžasné hlavní roli Victor Sjöström, jde o jeden z nejlepších hereckých výkonů v němém filmu, v závěru mi jeho postava i výkon silně připomíná perfektního Petera Looreho z Langova M), ale právě tyto úžasné prvky mají ve filmu minimální prostor. Škoda, protože venkovské a přírodní části jsou vážně úžasné. ()
Mistrovské dílo! Za efekty (revoluční dvojexpozice) by se nemuseli stydět ani hollywoodští mistři efektů a ti čeští by se mohli přiučit 90 let starým technikám (třeba našim pohádkám by to opravdu prospělo). Obecně ty modře kolorované scény na hřbitově a s s vozkou byly úchvatné a vydržel bych se na ně dívat snad hodinu. Ať už šlo o jízdu na moři nebo přes kopce. Ty interiérové už mě občas nudily, ale ne tolik jako u jiných soudobých snímků, které jsem viděl, nebo se pokoušel je dokoukat (hlavně filmy amerického tvůrce D. W. Griffitha). Zklamala mě hudba, která se opakovala a na konci už byla docela nesnesitelná. Jinak moc pěkné. Kdyby to bylo celé s vozkou, možná by to mělo slabší příběh, ale pro mě by to bylo stravitelnější. Z pohledu tehdejšího diváka samozřejmě za 5*. ()
Silný, silně moralizující a inspirující zážitek z mystické nádhery. ()
Režijné zlato, mrazivý príbeh ale hlavne ráz, charakter snímky. Možno je príliš skoro o tom písať, niektoré filmy musia viac vychladnúť ale miestami to bolo ťažké pozerať. Film stavia hlavne na tej ostrej, prenikavej až expresívnej hudbe, ktorá pozostáva z jedného tónu, ktorého intenzita sa viac menej nemení. Ak sa to spojí s hlbokým dôrazom na interiéry, ktoré zaberajú podstatnú časť diania a silne viažu jednotlivé postavy do súhrnného expresívneho rozmeru filmu, nabýva to ešte temnejšiu formu. Vizuál nepoužíva klasický čiernobiely ráz ale funguje v jeho farebných odtieňoch žltej, modrej a občas červenej, čo má nemalý vplyv na depresívnosť celkového diela. Na druhej strane napriek ťažkému formátu je to vlastne filozoficky hodnotné, atraktívne a aj teraz to má, čo povedať. Ak sa to spolu s hereckými výkonmi má nejako zosumarizovať tak príhodné označenie, ktoré by som tomu dal by bolo: Ponurá balada o ťažkosti návratu k dobru, nadobudnutiu opätovnej dôvery, obnovení zlomených vzťahov, koniec koncov o dopade zlých činov a horkosti skutočnej ľútosti. Ale ako už je jasné - hlavne je to šialene expresívna snímka... PS: scéna kde Holm sekerou rozbíja dvere očividne inšpirovala Kubricka keď veľmi podobne spracoval jednu scénu z The Shining (1980). Technické zvládnutie duchov umožnila dvojexpozícia. Je potrebné uznať skvelý výsledok, ktorý to na záberoch s duchmi zanechalo. ()
Pokud každé Vánoce s radostí konzumujete jakoukoliv variaci Vánoční koledy jako tu nefalšovanou morální integraci v typickém hávu pohádkové hřejivosti, tak Vozka smrti je ekvivalent tohoto příběhu, jen mnohonásobně drsnější, syrovější a atmosféricky hutná podívaná. Snímek bych bez sebemenšího studu označil za výborného zástupce plíživého hororu, kde prim hraje nejistota a zaujetí z mysteriózního nadpřirozena, než prachsprostě trapné snahy o zabití postav, což dělá z Vozky smrti výborné dílo švédské němé éry se zásadními přesahy, poutavou narační strukturou (správné využití flashbacků), dobově působivými vizuálními efekty a strhujícím atmosférickým pojetím jedné silvestrovské noci. 9/10. ()
Asi to nejlepší, co němý film nabídnul. Ale já na to prostě nikdy asi tolik nebyl. ()
Že by Vozka smrti patřil do hororového žánru, to bych se tvrdit neodvažoval, nicméně diváky v (nejen) švédských kinech v roce 1921 to tak vnímáno být mohlo. Jednak se na tom znatelně podepsal zub času, díky čemuž je kvalita obrazu celkem mizerná (ještěže takovéto filmy mohou být díky digitálním technologiím zachovány pro příští generace), a jednak do dneška vzniklo mnoho strašidelnějších snímků. Na druhou stranu však disponuje tento černobílý filmový skvost velmi originálním a inteligentním příběhem, který nemá slabého momentu a byl by se mohl odehrávat i dnes. Někdy je prostě potřeba, aby ti, kteří si neváží druhých i sebe, dostali pořádně přes prsty. Já vím, že bych mohl zkritizovat z dnešního pohledu nelogické chování řádové sestry, která (SPOILER) nasadí svojí zdraví, aby mohla našemu nešťastníkovi spravit kabát. Co by se nám stalo, kdybychom občas také nemysleli pouze na sebe? Kromě samotného příbehu zaujme i použití dvojexpozice, která je zde využita velmi efektně a i přes nízkou kvalitu obrazového materiálu vytváří ve snímku fantastickou atmosféru. 100% ()
Skvělý film s vynikajícím příběhem [LFŠ2017] ()
Film jsem se rozhodl sledovat skrze lásku k severské kinematografii a pro jeho prastarý rok vzniku. Dostal jsme dobou kameru, která dělal neskutečnou atmosféru. K tomu skvěle zvládnutý samotný "Vozka smrti". Stěžejní je, ale děj pojednávající o napravení jednoho hříšníka a fakticky otevřeném konci.S filmem jsme měl největší problém skrze jeho němost a tudíž mnohem větší rozvláčnost, než je běžná u "klasických filmů". Zdejší děj by se jim vešel do 60 min a zde koukáme minut 93. Suma sumárum pouhé 3z5 za efekty a atmosféru nic víc. ()
Scény, v kterých se objevuje vozka, jsou nejlepší. Na dobu vzniku úctyhodné trikové efekty, atmosféra hutná a čiší z ní severský mráz, děsivá postmoderní hudba, která němému filmu dodává na hrůze. Je to ovšem vyprávěno stylem příběh v příběhu v příběhu, takže jsem se v tom ještě před polovinou ztratil a po zbytek filmu jsem jenom tápal kdo je kdo (kvůli kvalitě už taky vypadají všechny postavy stejně a jste rádi, když rozlišíte muže od ženy). ()
Slávny švédsky film nemej éry z rovnakého štúdia, ako zvykol točiť Bergman, podľa zdania môže byť rozprávkou alebo ľahkým hororom. Určite ste už videli filmy, ktoré s dejom v čase Vianoc reflektovali svoju hlavnú postavu a jej nemorálne skutky. Tento film to robí o polnoci cez Silvestrovskú noc a rozoberá hlavne alkoholizmus, nerozvážne skutky a s tým spojené utrpenie. Scéna za zvukov zle naladenej gitary na smrteľnej posteli so všetkými troma podstatnými postavami je vynikajúca, sú tam charaktery ako nepoučiteľný dobrý, hriešny napravený a zbabelý hriešnik. Za zvukov zle naladenej gitary sa táto scéna zarezáva pod kožu. Hudba pri návrate Davida Holma domov za jeho posmešného stavu o možnosti nakazenia vlastných detí je skoro ako uliata, veľmi sa hodí ku scéne, znepokojuje a napína diváka. Ktovie, či pri tejto scéne nenabral inšpiráciu Kubrick do Here’s Johnny. Rovnako výborná je hudba pri scéne behu na odvrátenie katastrofy, čo znie ako kľudná časť metalovej pesničky. Téma má svoju silu, ale dnes, keď už som zvyknutý porovnať podobné problémy so seriálom BoJack Horseman, kde boli rozobrané oveľa viac a s postavami, na ktoré si divák stačil zvyknúť a obľúbiť si ich, tak tento film na tom trochu stráca. Rozoberané problémy sú nestarnúce, ich podanie v tomto filme však trochu poznačil zub času, poteší ale silnými ženskými postavami. Nakoniec si poviete, že ten koč tam ani nemusel byť, fungovalo by to aj bez neho skvelo. Záver nebol pre mňa uspokojivý, nehodí sa ku celkovému vyzneniu predošlého príbehu. Natočené v časoch dvadsiateho prvého storočia to mohlo byť tak drsné ako Submarino či Jagten. ()
Klenot nejen němého filmu, ale i celé kinematografie. Vynikající ztvárnění duchovního světa (dvojexpozice) patří k vrcholům snímku, především ta scéna, kde duše hlavního hrdiny vstává a dívá se na svou vlastní mrtvolu. Trochu nabožensky naivní závěr, který dnes může vyvolat úsměv na rtech, ale určitě nemůže pokazit celkový dojem ze zážitku, který film poskytuje. ()