Povozník smrti

Co se týče atmosféry, vizuálních triků a velmi přelomové příběhové konstrukce, nelze s přihlédnutím k danému filmovému období nic vytknout. Mrazivý příběh plný mystických a fantaskních obrazů je vyprávěn opravdu velmi originálně a ve spolupráci s velmi deprimujícím námětem dokáže udržet naši plnou pozornost, přestože monotónní (ale ne nepovedená) hudba začne po chvíli uspávat a několik scén nemá již dnes vůbec žádnou výpovědní hodnotu - především linie vzpomínání na hrdinovy zlé skutky postrádá poetičnost a obrazovou nápaditost zbylé stopáže. Přesto se však jedná o významné dílo kinematografie, skvěle využívající minimalistických prostředků k navození velmi silných emocionálních a také myšlenkových prožitků. A navíc jsem se konečně dozvěděl, kde se ve filmu poprvé objevila sekyra dobývající se skrze dveře do vedlejšího pokoje - známý to výjev z kultovního The Shining.. :)) 80% (15.04.2014)

Jeden z mála němých filmů, které si vybavuji i léta po tom, co jsem jej viděl. Je ale pravda, že když jsem film viděl později znovu, už mi tak skvělý nepřišel. Ty neustálé retrospektivy jen matou, navíc loňský Silvestr měl zemřít Martin, ale v retrospektivě loňského Silvestra tato okolnost zcela chybí. Jinak je to v podstatě náboženský film s prvky hororu, který ze všeho nejvíc připomíná Dickensovu Vánoční koledu - tedy snahu o nápravu hříšníka zjevením ducha, zde navíc přidanými modlitbami k Bohu včetně té závěrečné, dej mi, Pane, dozrát, než budu požnut. Sice je mi téma blízké, ale těch 107 minut mne skutečně chvílemi nejen nudilo, ale přišlo mi zdlouhavých a natahovaných až hanba. Herci často hrají teatrálně, kulí oči, takže za zmínku stojí výprava a práce s pozadím, a samozřejmě na tehdejší dobu velké využití dvojexpozice jakožto filmového triku. (01.01.2010)

Vybroušený klenot s minimem kazů, dokonalým využitím dvojexpozice a výtečnou stavbou příběhu. Škoda jen toho závěrečného dobově poplatného moralizování a církevní agitky, které je pro současného ateistu nepřekousnutelná stejně jako roční úděl pro silvestrovského umrlce. Sjöström přenáší lidskou mysl od fantasy výjevů, dalo by se skoro říci až rytin, přes dramatickou a v několika rovinách vyprávěnou tragickou baladu o zhoubnosti alkoholu, po romantický a sladkobolně melodramatický závěr. Na můj zhoubný vkus překvapivě dokonale temné a uchvacující dílo, i když ty závěrečné paprsky trochu podrývají celé předchozí silné tažení, které bez nejmenších pochyb spolehlivě vstoupilo do dějin. (12.06.2005)

Letos má LFŠ šťastnou ruku na muzikanty k němotám – B4 sice nebyli tak kongeniální jako den předtím Tomáš Palucha u Häxan(u), ale ani si z toho nedělali koncert s doprovodnými obrázky, jak se zhusta stává. — K samotnému filmu těžko dodat něco, co už by nebylo stokrát řečeno; úplně stoprocentní osobní zásah to pro mě nebyl, ale musím říct, že ta „naivně mravoučná“ rovina se mě dotkla víc, než jsem čekal a než by bylo třeba před deseti lety možné, a že to je po tolika stránkách (mnohočetná flashbacková a přesto dokonale čitelná struktura, herectví, svícení, dvojexpozice a vůbec vizuálno – v restaurované kopii na velkém plátně pastva pro oči) (nejen) na svou dobu tak dotažené, že tomu ten plný počet nejde nedat. (01.08.2017)

Dickens měl duchy minulých Vánoc, Lagerlofová zase ducha silvestru. Vlastně ne, vozku smrti. "Pokud se člověku něco stane na silvestra, bude odkázán ke svezení s vozkou smrti. Není to běžný kočár a jeho vozka není člověk, ale sluha strašného pána zvaného smrt." Nádherný a působivý film o napravení jednoho vagabunda, zvlášť ve chvílích, kdy je na scéně sama titulní postava. Nádherná balada o alkoholu a lidských běsech, která ve mně skutečně probudila emoce (což se mi jinak u černobílých filmů moc nestává) - cítil jsem lítost nad kajícím se Holmem, bylo mi permanentně líto sestry Edith... Bohužel, ve chvílích, které zobrazují Holmův předchozí špatný život, jsem se začal lehce nudit, což přičítám tomu, že - jak jsem se tu dočetl - existuje více verzí, dokonce snad restaurovaná "obarvená" s vhodným hudebním doprovodem. Já viděl kratší podobu čistě černobílého (spíše černého než bílého) filmu s jedním dokola se opakujícím hudebním motivem. Velmi silný závěr mi ale vše bohatě vynahradil a nadchnul, takže nutkání sehnat si i restaurovanou verzi narostlo. (07.11.2012)