Misaki no majoiga
The House of the Lost on the Cape
Réžia:
Šin'ja KawacuraScenár:
Reiko JošidaKamera:
Naotaka WatanabeHudba:
Júri MijaučiHrajú:
Šinobu Ótake, Mana Ašida, Sally Amaki, Sari Awano, Mikio Date, Šóhei Uno, Takuja Tasso, Takeši TomizawaObsahy(1)
Sedmnáctiletá Jui utekla z domova, kde zůstal akorát její otec, který se k dívce nechoval nejlépe. Útočiště našla v malém městečku Kicunezaki, které se momentálně vzpamatovává z následků děsivého zemětřesení a následné tsunami. Tady Jui potkává malou dívenku Hijori a zjišťuje, že ta je němá od chvíle, kdy během autonehody přišla o oba své rodiče a nyní se přestěhovala k příbuzným do Kicunezaki, ale ti jsou po zemětřesení nezvěstní.
Tak se potkávají dvě dívky, které nemají kam jít a na poslední chvíli se jich ujme tajemná stařenka jménem Kiwa. Ta se pro zdejší úřady přihlásí jako jejich babička a vezme dívky do zvláštního domu na útesu za městem. Jui a Hijori brzy zjišťují, že tenhle dům není tak úplně obyčejný, ale že dokáže poskytnout útočiště a vše potřebné těm, kteří se v životě ztratili. Tím však setkání téhle nové rodiny s nadpřirozenem nekončí, Kiwa má totiž pro návštěvu Kicunezaki také své důvody, a navíc se zná s mnohými kouzelnými tvory z japonských legend.
(Jeoffrey)
Videá (4)
Recenzie (1)
Během sledování filmu jsem si až příliš často připadal jak malé dítko, kterému babička vypráví unylým hlasem pohádku, jejíž příběh nebyl úplně marný, mělo to pár silnějších témat k zamyšlení, spoustu japonského folklóru, ale celkové podání nebylo ani z poloviny tak zajímavé, jak bych si přál a nedokázalo mě to náležitě vtáhnout a pohltit, spíš naopak, takže jsem chvílemi až ztrácel pozornost. Zkrátka ta celková atmosféra a to, jak mi byl příběh přednášen, působilo hodně rozvlekle, a tak nějak bez šťávy. Dokonce i ty nejzajímavější okamžiky na mě nepůsobily náležitě silně. Nenudil jsem se, jen jsem se prostě díval a nějak nic moc necítil. Ovšem není to špatný film, jak jsem psal, má pár dobrých momentů a silných témat, s kterými ale bohužel pracuje tak nějak – no řekněme že ne zrovna moc poutavě. Mnohé je tu naznačeno, něco je tu lehce rozebráno a vše se řeší tak nějak v jednolité notě, jako když vám někdo jen odříkává, co se děje, ale nepracuje s intonací a barvou hlasu, a tak tomu prostě chybí pořádná atmosféra. Moc tomu nepomáhá ani hudba a většina animace také jako by neměla jiskru, nebo kouzlo, snad kromě těch momentů, kdy stará paní Kiwa vypráví nějaký ten příběh a styl kresby se najednou podstatně změní. Tyhle pasáže byly překvapivě barvitější a povedenější, něž zbytek filmu, který u mě z vod průměru dál tahá už asi jen samotný konec, který se mi docela líbil. 6/10 ()