Tokio ghoul - Season 1

No, řekla jsem si že stejně jako u AoT si i zde hodím rewatch s několikaletým odstupem, avšak určitě nemohu říct, že bych z první série byla stejně nadšená, jako jsem nedávno byla z první série Attack on Titan (kterou doporučuju všema deseti). Tokyo Ghoul se sice snaží být nečernobílým anime pohrávající si s existencionálními otázkami, což je mi na jednu stranu sympatické, avšak celkové provedení je prostě špatné. Největším kamenem úrazu, který shazuje celé anime dolů jsou samotné postavy. Většina z nich se chová často nelogicky, a i samotná hlavní postava je vyloženě pěst na oko. To že je Kaneki slaboch a ufňukánek po většinu příběhu mi ani tak nevadilo, víc mi vadí, že u postavy není prakticky žádný vývoj a že své schopnosti má naservírované pod nosem bez vynaložení sebemenší píle. Celé to pak na diváka působí hrozně prázdně. Co však musím pochválit je animace a OP1. Nicméně nyní bych anime hodnotila jako lehčí podprůměr. (07.05.2023)

Keď som videl Tokyo Ghoul prvý krát (počítal sa tuším rok 2014-15), neskutočne som si to užíval, páčilo sa mi to a do začiatku roku 2017 som ho dokonca mal zaradený v desiatich najobľúbenejších seriálov na tejto databáze. Časom som však začal pozerať anime aktívnejšie a počet mnou videných anime seriálov sa zvýšil. Preto je pochopiteľné, že sa môj názor na tento seriál výrazne zmenil a postupom času som nemal rád Tokyo Ghoul už úplne. Ešte väčšiu nechuť som mal, keď som sa už niekoľkokrát snažil si seriál znovu pozrieť, avšak z absolútneho nezáujmu pokračovať som ho vypol. To, že pri porovnaní s ostatnými seriálmi je Tokyo Ghoul prinajlepšom podpriemerné dielo je už dokázané, avšak je rovnako zlé aj v prípade, že sa sústredíme priamo na tento konkrétny seriál? Áno, je. Seriál síce obsahuje nejaké prvky, ktoré sa ľuďom zapáčia a výborná je aj animácia, či hudba, ale dobrá vizuálna stránka zo seriálu nerobí dobrý seriál, naviac v prípade, keď obsah nie je dostatočne prepracovaný. Tokyo Ghoul totižto obsahuje množstvo dier scenári, ktoré nejednému racionálne uvažujúcemu človeku budú vŕtať hlavou. Celý seriál nás sprevádza postava, ktorá je príšerne napísaná, prechádza si viacerými nezmyselnými vývojmi a pracuje sa s ňou tak neuveriteľne, až som si ju skrátka znenávidel. Podobných postáv je tu viac, naviac tu je množstvo nezmyselných a nemožných momentov, nepochopených motívov a konaní postáv, pričom aj keď sa nájde nejaká zaujímavá postava, po pár dieloch sa zmení a pridá sa k ďalšej kope tých zlých postáv. Často mám aj pocit, akoby bol Tokyo Ghoul seriál, ktorý je robený len preto, aby sa páčil cieľovej skupine a bol to len čistý fan service, pričom sa v ňom zabúda na akúsi logiku či kvalitu a dosť často odbočuje od predlohy. Seriál totiž hodnotím ako veľmi zlý, no zároveň sa nebránim doporučeniu ho ľuďom, ktorí majú radi horory a majú v pláne začať s anime aby vedeli, či je toto filmové odvetvie práve pre nich. Zároveň by som však touto Tokyo Ghoul sériou skončil a pokračoval s inými anime seriálmi, prípadne predlohou. Tokyo Ghoul: A by sa mal človek úplne vyhnúť a ešte horší Tokyo Ghoul: re si pozrieť len v prípade, že čítal mangu a nevadia mu zle adaptácie. Viac ako dve hviezdy si to nezaslúži. (06.08.2017)

V dnešní době sem rád za takové anime jakým je Tokyo Ghoul, ano postava Kanekiho je zde vykreslena jako slaboch a tak trochu prosťáček, ale i za takovouhle postavu sem rád. Proč si asi teď budou mnozí ptát, proč je rád za postavu která brečí a dává najevo svoje city, emoce, sny a cíle, no protože mám rád takovéhle postavy. Né že bych neměl rád nabušené postavy, které pokaždé když se střetnou s nějakým nepřítelem, tak ukážou svoje bradky a v polovině souboje takovým postavám začne laktace viz takový Kenshirou. Takže ono je to pak fakt záhul na to koukat, navíc problém s takovou postavou je, že dál nemůže rozvíjet. Zatímco se z takového slabocha jakým Kaneki je, se může později vyklubat, právě onen nabušenec a nebo ne, takovéhle postavy mají prostě možnost se vyvíjet a jít různými cestami. A co ostatní postavy ? No jejich to opravdu hodně a každou postavu, opravdu každou, sem měl svým způsobem rád, buď byla něčím zajímavá a nebo mně zajímal její osud. Ale asi sem si nejvíc oblíbil právě tyhle, z řad lovců (vlašťovek) je to Mado a Suzuya, co se týče ghúlů, tak Tsukiyama - to je prostě zlatíčko), Yoma, Rize - přestože tam je jenom krátce), Touku a v neposlední řadě i Kanekiho......... no trošku i Nishikiho, ale opravdu jen trošku. Co se týče animace, tak je sice krásná, ale souvisí s tím i jeden velice vážný problém a tím je, jak již bylo zmíněno je cenzura, cenzura to je prostě čistý zlo, díky tomu divák přijde o docela pikantnosti. Za zmínku ještě stojí velice povedený opening a ending, ta hudba je prostě úžasná. Ale co mám opravdu rád na tomhle seriálu je, to že zde neni jenom to násilí, ale právě i ta citová stránka, navíc ve dvanácti dílech se povedlo krásně, vyzobrazit postavy a jejich osobnost. Tento seriál má mé doporučení co by nezkušeného otaku, jen ta cenzůra tomu škodí, takže pryč sní. PS : Jason a jeho luskání prstů je hrozně nakažlivé, naučil jsem to tak nějak dělat . (06.10.2015)

Nemáte-li rádi slovní průjem, přeskočte na komentář uživatele navigator, ten můj názor v podstatě dokonale vystihl na pár řádcích. — Čím začít, když k Tokyo Ghoulovi se mi toho dere na jazyk – respektive na špičky prstů – tolik? Nejrozumnější se mi zdá hned úvodem nastínit největší problém Ghoula, jímž je příšerná nekonzistentnost. Snad čehokoli. Děje, jenž je spleten z několika dějových linek, mezi nimiž seriál skáče jak koza Róza, ovšem ve výsledku jich stejně hrst upustí ve stylu „smůla, počkej si na další řadu, bude-li nějaká další”. Postav, o nichž se toho příliš nedovíme (s výjimkou hlavního hrdiny) a jejich charakter je ohlodán vesměs na jeden či dva výrazné povahové rysy, pročež nám jsou tyto postavy a jejich osudy celkem ukradené (s výjimkou vyšetřovatele Mada). Kresby, která je sice celkově na poměry studia Pierrot nadprůměrná, ale místy je stejně nehezká, skoro až odfláknutá. Cenzury, jíž je mnohdy příliš použito ve scénách, v nichž by nějaká ta kapka krve či otevřeného násilí určitě mohla být odhalena, a naopak tam, kde by toho násilí nemuselo až tolik býti, je jí minimum. Hudby, neboť oproti pěkné znělce úvodní a ještě lepší znělce závěrečné mi OST připadal takový nijaký, nevýrazný. A mohl bych pokračovat možná ještě dál. Mým největším problémem celkově byl ovšem hlavní hrdina Kaneki, jenž je ukázkovým příkladem hrdiny, který zkrátka nemůže získat mé sympatie. Že je to zpočátku úplný loser a slaboch, budiž. Že ho často vysekávají ze srabu druzí, nad tím ještě přimhouřím oči. Nemůžu však fandit hrdinovi, který zesílí – respektive získá nějakou tajemnou, velkou, ohromnou sílu – rázem úplně náhodně a bez vlastního přičinění, bez vynaloženého úsilí, bez nějakého tréninku. A když nemůžu fandit hlavní postavě, vedlejší postavy jsou mi ukradené, a ty postavy, které mě aspoň malinko zaujaly, brzy zemřou nebo hrají jen minimální roli, je těžké si takový seriál užít. Dávám ve výsledku 2* za pěknou kresbu (ovšem – viz výše), pěknou hudbu (ovšem – viz výše), těch několik scén, kde atmosféra fungovala, kde měl seriál nějaký potenciál a kde se tvůrci nebáli zobrazit trochu násilí (ovšem – viz výše), a konečně za to, že sledování tohoto seriálu nebylo navzdory tolika chybám nikterak traumatizující. (19.09.2014)

Šuhaj natočil seriál ktorý stojí za hovno. Hlavný hrdina je uplakaný sráč. Kopec postáb sa chová nelogicky. Až pričasto som sa pýtal sám seba, čo som komu urobil, že to musím pozerať. Každý tu vrieska, preháňa, reve, hádže sa o zem. Katastrofa. Pritom nápad je zaujímavý a na ghoulov v Tokiu som sa tešil. To som ešte ale nevedel, že budú "guilt free". Japonci ešte aj zo zombíkov vedia spraviť gayov. A niektoré scény museli byť robené na LSD, lebo zdraví človek by to nevyprodukoval. (01.05.2016)