Ma l'amor mio non muore
Love Everlasting
Obsahy(1)
Jakkoli film Však láska moje nezemře reagoval na mezinárodní popularitu snímků Asty Nielsenové, osobitostí přístupu k celovečernímu vyprávění a zejména k možnostem herectví založil jejich alternativu, filmy o divách. (Letní filmová škola)
Recenzie (5)
Jakkoli film Však láska moje nezemře reagoval na mezinárodní popularitu snímků Asty Nielsenové, osobitostí přístupu k celovečernímu vyprávění a zejména k možnostem herectví založil jejich alternativu, filmy o divách. ___ Opakováním významu a vlivu tohoto díla se každopádně nikterak neumenšuje skutečnost, že pro současného diváka může být jeho sledování prapodivnou zkušeností. Sestává z řady dlouhých a hlubokých záběrů, v nichž se děje hned několik věcí současně. Prudce mění náladu, když nečekaně přechází mezi společenským dramatem, špionážním filmem, snímkem o divadle a melodramatem. Příběh je rozetnutý na několik odlišných částí, které sledují nečekanou životní cestu umělecky nadané dcery plukovníka, který je zhanoben podlou krádeží důležitých utajovaných materiálů. Stín jeho selhání ji dožene ke změně země, jména i kariéry, leč minulosti neuteče… Ke všemu se značná část konfliktů odehrává takříkajíc v nitru hlavní hrdinky, ztvárněné nejlepší italskou divadelní herečkou své doby. ___ Byla jí Lyda Borelliová, která se rozhodla přijmout kinematografii jako uměleckou výzvu a přijít s radikálním pojetím herectví, jež je podobně jako příběh okázale nepravděpodobné, exaltované, sebeuvědomělé, vynalézavé a hravé. Nevyužívá němé kinematografie jako nástroje k napodobení reality, nýbrž jako východiska k experimentu s performativností a s vyprávěním. Reaguje-li snímek na jevištní normy, pak na rozdíl od jiných národních kinematografií nikoli na činoherní, nýbrž na ty stylizovanější operní. V rovině tématu ostatně variuje Verdiho La Traviatu a Pucciniho Manon Lescaut, jejíž poslední replika tvoří i jeho název. Důležitější je ale sama reprezentace, kdy Borelliové interpretace podobně jako operní herectví odkazuje zároveň k příběhu, k vnitřnímu rozpoložení postavy i k uměleckému výkonu jako zcela samostatné kvalitě. ___ Přetvořila rejstříky hereckých tradic do novátorské, bezmála taneční choreografie plynulého sledu pohledů, výrazů, gest a pozic, které pokrývají širokou škálu emocí a nálad. Oscilují mezi přirozeností a expresivitou, mezi elegancí a erotickou agresivitou. Vytvořila tak základ oné vzrušující větvě italské němé kinematografie desátých let, již pokrývá letošní sekce Němého filmu s živou hudbou a jež nabízí estetickou zkušenost fascinující ve své cizorodosti – i v oné prapodivnosti. ()
Umělecky velmi podnětný film. Záměrně je sledem často velmi dlouhých, statických záběrů. Pracuje s velkou hloubkou obrazu, jak v interiérech, tak v exteriérech. V jednom záběru lze tedy sledovat řadu souvisle probíhajících dějů. Ovšem když to potřebuje, je režisér schopný vzácně použít i detailu, pohyblivé kamery či jejího invenčního postavení. Svým klidem a nehybností vás film buď uhrane anebo unudí k smrti. Těžko mu ale upřete vizi. Jo a příběh je tu tak nějak šumák. Amore! ()
Nebýt živé klavírní hudby Maud Nelissenové, chrápal bych na celé kino. I tak jsem k tomu neměl daleko. Zrestaurovaný obraz byl ovšem vypiplaný. LFŠ UH 2022. ()
Nemý film so živou hudbou, just great, but... Čo ten kôň robil s tým chôstom... ()
Musím uznat, že Lyda Borelli narozdíl od ostatních div tolik nemáchala rukama a její gesta byla jemnější, i když si často neodpustila dramatické přehrávání. Ale jako manželka vojáka, který spáchal sebevraždu, a tak se začala živit jako zpěvačka, byla uvěřitelná, motivace byly pochopitelné a příběh ve výsledku vlastně strašně jednoduchý. ()