Nezralé maliny

O smyslu a poslání této dnes již klasické televizní inscenace bylo napsáno a vyřčeno mnoho velkého. Snad nejlépe vystihl své dílo dramatik, spisovatel a scénárista Jiří Hubač, který kdysi poznamenal: Nezralé maliny jsou o přemýšlení o stáří, tedy vlastně o životě. Teprve ve stáří totiž přicházíme na to, co mělo a nemělo smysl, jaké jsou hodnoty a jistoty, jež třeba marně hledáme. V tomto zralém věku se člověk může zbavovat všech zbytečností, marginálií. Ale chtěl bych zdůraznit, že většinou nijak zvláště nezmoudří. Spíše se stává opatrnějším. Dalším mýtem je, že stáří je krásné. Není. Je to ztroskotaná loď, která ale má jednu výhodu: nacházíme určitý klid a mír a na všechny věci, jež nás dříve vzrušovaly, se díváme s určitým nadhledem. Scénář o setkání bývalých spolužáků maloměstského gymnázia, které ne náhodou připomene jinou slavnou abiturientskou slavnost a sice Šrámkův Měsíc nad řekou, dovedl Hubač napsat bez příslovečného nádechu povrchního sentimentálního patosu a přitom s hlubokou životní moudrostí a emotivní silou. Komorní příběh čtyř zralých mužů, kteří rekapitulují svůj minulý život a přitom zjišťují, že je vlastně neustále obklopovala podvědomá trýznivá samota, je neopakovatelným hereckým koncertem veteránů českého divadla a filmu Miloše Nedbala, Ladislava Peška, Františka Filipovského, Oty Sklenčky a Jiřiny Šejbalové. Superlativů na vrub všech zúčastněných zde zaznělo také mnoho a pro některé z nich znamenaly Nezralé maliny vrcholné zakončení jejich umělecké dráhy. Závěrečná scéna na zvonici kostela, kdy dojde k symbolickému odpuštění a usmíření, dojímá a ohromuje zároveň. A napovídá, že ryzí přátelství je nade všechny křivdy světa. (26.12.2009)

Místy už herci zvetšelí a těžko koukatelní, ale i tak... Miloš Nedbal obdržel po premiéře snímku titul Národního umělce a dával si to souvislosti se svou životní rolí Šandrocha právě v této inscenaci a byl scénáristovi Hubačovi do konce svého života za to vděčný. Natáčelo se v Praze,Panenských Břežanech v Telči. Závěrečná epická scéna usmíření a  rozhoupávání zvonu byly natočena v Telči na náměstí Zachariáše z Hradce v Kostele sv. Ducha.  V roce 1984 adaptoval film scenárista Hubač pro Národní divadlo, kde se hrála pod názvem"Stará dobrá kapela". (24.08.2014)

Óda o naději s falešnými tóny socialistické pospolitosti.  Přemoudřelý důchodce filozof Pešek, jehož by jeho vlastní rodina právem nejraději exkomunikovala, pořádá se svým věčně ublíženým a závistivým kamarádem po dvou infarktech (zřejmě díky té své nátuře) Sklenčkou sraz abiturientů. Největším problémem se jeví velký kamarád, ale toho času třídní nepřítel, Nedbal, jenž o sebe vůbec nedbá a hnije v domově důchodců, kde trhá mouchám a bábám nožičky. Aby té dramatizace nebylo moc je třeba to vyvážit klaunem, a tak přichází  Filipovského furiant a bezstarostný podpantoflák. A kolotoč se roztáčí, Nedbal se propadá hloub, Peškova mravnost bobtná, Sklenčkův vřed puká (Ty jsi nejlepší, Beďare...Tos neměl říkat.. Šána s Píťou tu nejsou a neslyšeli to.) a mrtvá spolužačka nakonec nepřijede... Nedbal z hlubin šplhá na věž kostela, Pešek za ním přilétá na křídlech andělů.. ticho...přichází katarze. "Uvěřil jsem bohatým lidem  a propadl mamonu, já revolucionář...ach, ach"   Marx, Engels, Beatles... Sehraná je tahle fraška ale skvěle, to zase jo.  Omlouvám se milovníkům dramtického umění páně Hubače, ale tohle se mi dost rozleželo.... ovšem jako syreček. (03.11.2022)

Herecký koncert zejména Oty Sklenčky(který vyjímečně nehraje komunistu) a Miloše Nedbala. Scénáristicky i režijně i herecky se jedná o vyjímečné dílo označené jako TV film. Nemá cenu popisovat co je na tomto filmu krásného a dobrého, chtěl bych jen podotknout, že na rok 80 je to i odvážné. Spolužačka v Oregomu, Nedbal nemá rád lidově demokratické zřízení a nadává Peškovi do soudruhů. Obecná kritika zlodějny, pohřbili jsme ideály kterým jsme věřili atd. (17.06.2010)

Vynikajici inscenace. Hodne se mi libilo obsazeni, kdy uz stari, prevazne prvorepublikovi herci, jako Nedbal, Pesek a Filipovsky zahrali velice kvalitne. Takovy remake filmu Cesta do hlubin studakovy duse, kde jsme je mohli spartrit taky pohromade, ale o 42 let drive. Klobouk dolu za vykony, hodne povedene! (08.01.2015)