32nd Day of August on Earth
August 32nd on Earth
Réžia:
Denis VilleneuveScenár:
Denis VilleneuveKamera:
André TurpinHudba:
Robert CharleboisHrajú:
Alexis Martin, Emmanuel Bilodeau, Pascale Bussières, Stéphane Lefebvre, Serge Thériault, Evelyne Rompré, Paule BaillargeonObsahy(1)
32. srpna přežije šestadvacetiletá žena autonehodu. Po setkání s vlastní smrtelností opouští kariéru modelky a rozhodne se mít dítě. O pomoc požádá svého nejlepšího přítele Philippa, který souhlasí za podmínky, že počnou v poušti. Výlet do Salt Lake City je začátkem řady náhodných a katastrofických událostí, které trvale změní jejich život. (Letní filmová škola)
(viac)Recenzie (27)
46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - TRIBUTE TO DENIS VILLENEUVE - Pocta Denisi Villeneuvovi (Un 32 août sur terre / 32ND DAY OF AUGUST ON EARTH / 32. srpen na Zemi) - Začalo to jako opravdu milá nenásilná komedie a stalo se z toho nakonec takové opravdu smutné drama... - 2. 7. 2011 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 90% ()
Celovečerný debut a hneď nominácia na Best Film v Cannes. Nie zlý začiatok. Už v krátkych filmoch Villeneuve ukázal, aký talent má. Originalita sa ani tu nezaprie, najmä v malých detailoch. No i keď je film iný ako ostatné a má zaujímavé postavy, nedosahuje to ešte takých kvalít, aby som šiel nad tri. Film ma totiž nechal chladným. Pozitívne je, že film ma vlastný rukopis. 6/10 ()
Villeneuve viděl film Před úsvitem, a rozhodl se natočit to po svém, ovlivněn ještě trochu raným Wimem Wendersem. A tak sledujeme, jak má nějaká tomboyka (fakt vypadá víc jak chlap, a ne sexy žena) autonehodu a díky ní přehodnotí svůj dosavadní úspěšný a bohatý život modelky a herečky a rozhodne se počít dítě a užívat si života, počínaje pátkem 32. srpna. Proč zrovna 32. srpna fakt netuším a myslím, že ani rejža ne (resp. jen označil pár dní, kdy to jako stálo za to). Díky tomuto detailu jsem totiž od začátku film byl naladěn na mysteriozní nebo surrealistickou sci-fi, ale dostal jsem prostě ukecanou milostnou historku s - pro Villeneuveho typickým - povrchním ponaučením, tentokrát na téma važte si toho, co máte, protože to také mít nemusíte. Je to celé nudné a povrchní obrazem, příběhem, vnitřním příběhem, postavami, a díky tomu i nedůvěryhodné. U postav mi chybí nějaká komplexnost, propracovnost, charakteristika, psychologie. A ta okatá náhoda na závěr (MOŽNÝ SPOILER: v noci na opuštěné ulici natrefíte náhodou na auto se třemi mladíky, kteří zrovna chtějí někoho zmlátit) celou tu nudnou nudu jen korunovala. Btw, nahoře v obsahu uvedený „začátek řady náhodných a katastrofických událostí“ se nekonal, pokud nepočítám jedno bouchnutí dveřmi taxíku do nosu a nález ohořelé mrtvoly, s níž se dále nepracuje. ()
Je jasné, že ide o dielo talentovaného tvorcu, ale je aj jasné, že ide o debut talentovaného tvorcu. 32. august dokáže diváka vtiahnuť, vyvoláva otázky, pocity, dojmy a niekto citlivejší si na konci aj poplače. Podľa mňa však sľubuje niečo iné, alebo kriticky napísané niečo viac, ako nakoniec poskytne. Ono ide vážne skôr o pocitový film, ako o nejaký dramaturgicky pevne vystavaný konštrukt, kde sa všetko zodpovie, práve naopak. Ak sa s Denisom stetnem náhodou niekde na letisku, tak mám na neho ohľadom filmu pripravených zopár otázok. ()
Moc jsem nepátrala o čem to bude, podle názvu čekala odlidštěnou sci-fi, a dostala skryté city... které mě semlely, prostě přesně to, čemu jsem se chtěla vyhnout. Zezačátku, než mi došlo, že jsem žánrově jinde, mi to přišlo málo akční, dialogy "divné", ale když jsem se srovnala, tak mi to zapadlo. Komedii v tom tedy moc nevidím, spíš bych ten film nazvala cyranovskou tragédií o skryté lásce, charakterizovanou pro mě otázkou "Proč jí to, zatraceně, nevyjádřil dřív?" Ono se říká, že nikdy není pozdě, ale když je ten druhý zničehonic na druhém břehu, tak už pozdě je. Tolik asi k poselství filmu. ()
Reklama