Imputazione di omicidio per uno studente

Italské sociálně//ideologické/militantní drama s politickým vlivem ve stylu filmů od Elia Petriho a Damiana Damianiho, což byla první liga ve svém žánru, ale tento Bologninho film se jí min. vyrovnal, rozhodně nezklamal. Celý film je dobře strukturovaný a natočený, s působivým a dobře promyšleným skriptem (Pirro), který udržuje napětí po celý film, i tam kde zrovna chybí akce, které je tady bohužel jako šafránu, dále tu máme pěkné obsazení a možná až nadmíru schematismu při rekonstrukci psychologie postav (především jde o tyto charaktery; zlý policista, student idealista a nejistý soudce), nádherné Morriconeho skóre (a lá Le professionnel"!), celý film pak připomíná velmi smutné období v Itálii, kdy jedna špatná ideologie málem zničila jednu celou generaci. Teď s odstupem času současné mladé generaci to zase dává dobrou představu o klimatu studentských protestů 70. let (slouží i jako zajímavý-věrný dokument. V konečném znění, film vzdává hold (poctu) ideologii té doby. Pasolini jednou prohlásil, že skutečnými oběťmi byli vlastně policisté, kteří museli jít bojovat za účelem své obživy, studenti, kteří se chovali jako revoluční bojovníci, byli jen banda bohatých rozmazlených dětí (většinou intelektuálů) z buržoazních rodin, viz Ale Alfio Sola (Ranieri) ve filmu, syn soudce Soly (Balsam), jinak student architektury a člen extra-parlamentní skupiny (tvrdý protisystémový bojovník-rebel), který je ve skutečnosti zodpovědný za smrt policejního důstojníka při jednom povstání (střetu) mezi policií a studenty v úvodu filmu, při kterém je zabit i jeden student, kdy jeho otec je ale nevědomý, že jeho syn je skutečný viník, poté co se ujímá vyšetřování (resp. je na něho převedené). Stojí za shlédnutí, atmosféra je i přes jistou pomalost. (22.08.2014)