Na ceste

podařená road movie podle klasické šablony, kdy někdo někam jede, hodně se mluví a cesta je "rozbíjena" epizodickými zastávkami. Změna je tu nicméně v tom, že diváci se sice v průběhu dozví kvůli komu rodina tuhle cestu podstupuje, ale nedozví se proč. Ono to na jednu stranu nevadí, protože během rozhovorů a díky viditelně přítomné nervozitě se dovtípíme, že se něco děje. Na druhou stranu ale to že tuhle informaci nemáme a nakonec jí ani nedostaneme způsobuje, že se emoce i napětí lehce drolí a dopad loučení není až takový. Nejspíš to byl ale tvůrčí záměr. Velkým plusem je každopádně nádherná kamera a výkon teprve osmiletého Rayana Sarlaka. Jeho neutuchající energie mě sice chvílemi dost iritovala, ale je to právě on, kdo sem nakonec vnáší humor a rozbíjí melancholickou atmosféru...80% (19.10.2022)

Nadstandardně vyzrálý a pevně uchopený debut, talentovaný Panah Panahi svého otce zřejmě nezapře. V základu jde o drama o loučení rodiny s dospělým synem, jenž opouští rodnou zem, navzdory vážnosti situace však snímek spadá spíš do žánru velmi divácké a zábavné komediální road-movie, v níž jsou humor a hořkost dokonale vybalancovány. Film už od první scény přetéká režijními nápady, výborně vypointovanými legračními (a sem tam i smutnými) situacemi a vtipnou verbální interakcí jednotlivých členů rodiny – krom zádumčivého introvertního staršího syna se v pronajatém autě veze ještě naopak extrovertní a mimořádně energický mladší syn (jeden z nejlepších dětských hereckých výkonů ve filmu, co jsem kdy viděl), hláškující tatík se zlomenou nohou, starostlivá maminka, která slíbila nebrečet, a nemocný pes. Natlačené interiéry vozu se střídají s pečlivě komponovanými a zdálky snímanými záběry rozlehlých exteriérů. Kamera je obecně nádherná. Vady na kráse – vtip občas mine (ustavičné zesměšňování staršího syna moc srandovně nevyznívá, přestože asi mělo), nepříliš jasný kontext důvodu synovy cesty trochu ředí emoce a konec je zbytečně vykalkulovaně sentimentální. Jinak ale obrovské překvapení a extrémní zvědavost, co tenhle tvůrce bude točit dál. (27.08.2021)

U iránskych filmoch si človek už prakticky zvykol na nesmierne pomalé tempo a potrebu čítať medzi riadkami, takže iné to nebolo ani v tomto prípade. Mne osobne to trochu prekáža, ale ak má film dobré posolstvo a pointu, tak som s tým Ok. Tento príbeh ma však svojim príbehom a podaním nijako extra neuchvátil a myslím si, že ohľadom tejto témy existujú aj oveľa lepšie, epickejšie a živelnejšie filmy. Toto bola pre mňa až prílišná lyrika. Ale vidím, že ostatným sa páči. Sto ľudí, sto chutí. Za mňa 2* (29.10.2022)

Taková íránská Little Miss Sunshine. Již dlouhou dobu dysfunkční rodina se blíží okamžiku velkého loučení, přičemž ale není schopná již prakticky vůbec mezi sebou komunikovat. Prvotřídní a přitom úsporná kamera, výborně napsané a zahrané postavy (zejména mudrlanstský a sobecký otec, co permanentně simuluje, aby se vyhnul jakékoli odpovědnosti) a snad první íránský film, ve kterém jsem si všiml, že je v něm humor. Kdyby to nemělo ty tendence příliš mačkat tu poetickou klávesu (přeneseně i reálně), vyženu to hodnocení vejš. Vzhledem k tomu, že perské filmy jsem doposud využíval jako pejorativní příměr k akademické nudě, tak je to vlastně velké nadšení. (08.06.2022)

Ďalší z tých filmov, pri ktorom pseudointelektuáli s okuliarmi s nulovými dioptriami, ale za to superhrubými rámami, budú filozofovať, aké veľdielo to videli. Ten úžasný iránsky piesok, pár krivých stromov a ukričané decko. Nepotápam film, chápem, že ide o nejaký iránsky realizmus, v ktorom si na základe komediálnych i vážnych scén máme uvedomiť ich životnú realitu, ale mám rád inú zábavu, kde aspoň vidím posun v deji, vývoj postáv, nejakú zápletku. Tu som si len želal, aby chlapec konečne zavrel hubu. A možno by sme sa od filmu dočkali viac, keby nebol lemovaný iránskymi hudobnými hitmi. (15.10.2022)