Reklama

Reklama

Uvolniť päste

  • Česko Uvolnit pěsti (viac)
Trailer 2

VOD (1)

Obsahy(1)

Vysoko v horách Severného Osetska je medzi strmými útesmi vkliesnené banské mestečko Mizur. Zaur sem po istých dramatických udalostiach presťahoval svoje deti Adu, Akima a Dakka. Zaur je prísny otec, ktorý nadovšetko oceňuje disciplínu a necíti rozdiel medzi starostlivosťou a nadmernou ochranou. Jeho najstarší syn Akim už stihol uniknúť pred otcom za prácou do Rostova, mesta najbližšieho k Mizuru. Jeho mladší brat Dakko sa ešte musí rozhodnúť, čo chce od života, a ich sestra Ada aktívne plánuje útek. Je to dospelá žena, ale otec sa k nej stále správa ako k dieťaťu. Ada čoskoro pochopí, že uniknúť z otcovho objatia a začať nový vlastný život bude veľmi zložité. Návrat jej staršieho brata Akima vynesie na povrch nevyslovené a nezahojené rodinné traumy. (Film Europe)

(viac)

Videá (1)

Trailer 2

Recenzie (9)

blondboss 

všetky recenzie používateľa

Aj napriek súčasnej geopolitickej situácii a momentálne značnej averzii voči Ruskej federácii a jej psychopatickému vojnovému zločincovi na čele som dal tomuto snímku šancu, nakoľko filmári veľmi nemôžu za to, čo stvára ich vodca. Každopádne ale sa mi len potvrdilo, že ruská filmová tvorba je len chabým priemerom ba až podpriemerom v rámci odvetvia a že aj jednoduchý a vcelku zaujímavý scenár dokážu natočiť až príliš deravo a nezaujímavo. Osobne si myslím, že je v tom aj nedostatok peňazí. Čo je ale plusom tohto snímku je to, že celkom verne zobrazuje život a pomery jednoduchého človeka žijúceho v Rusku, a asi by si to mali pozrieť hlavne rusofili, aby sa im trošku otvorili oči a aby videli rozdiel života v západných krajinách a tam, kde žije ten, o kom sa nehovorí. 50 % ()

filmfanouch 

všetky recenzie používateľa

Druhý celovečerní film režisérky Kiry Kovalenko byl vyslán jako zástupce Ruska na Oscary za rok 2021. Rusko se nakonec nominace nedočkalo, přesto si film alespoň mohl odnést cenu Un Certain Regard na Filmovém festivalu v Cannes a dočkal se i pár dalších ocenění. Smutné je, že kvůli aktuální globální situaci bude nejspíš mnoho lidí Uvolnit pěsti bojkotovat. Ruská agrese by se sice neměla podporovat, naopak ovšem není spravedlivé, že na to budou muset doplácet i filmoví tvůrci, kteří za agresi zakomplexovaného šílence nemohou. Uvolnit pěsti přitom částečně odráží i žití v Rusku. Jde především o sociální drama, jehož stěžejní problém zůstává v tom, že vyloženě nejde pod kůži a má tak daleko k mnoha nepříjemným sociálním dramatům, které se u diváka dokázali až krve dořezat.   Malé drama, které sází na neherce a naopak dvakrát nesází na expozici. Sleduje hlavní hrdinku od ústředního bodu, kdy se její současnost začíná propojovat s její minulostí i nevyhnutelnou budoucností. Film nepřímo odkáže na propojení hlavní hrdinky s obležením školy v Beslanu, následně poté sleduje rodinu, kde její patriarcha nezná míru v oblasti své starosti. Ve dvou stěžejních momentech dokáže být Uvolnit pěsti intenzivní a skutečně prodat zoufalost, kterou hlavní hrdinku trápí.   V samotném jádru jde vlastně o strašně silný námět, kde především ústřední konflikt není černobílý. Otec rodiny není vyloženým tyranem, jen se obává o to, že přijde o to nejcennější - svou rodinu. Nezkušení herci odvádí solidní práci, především Milana Aguzarova jako Ada. Problémem jen zůstává fakt, že to celé nejde vyloženě pod kůži. Kovalenko ovšem celou dobu na režijní židli pracuje s citem.   Kamera Pavela Fominceva má pár poměrně výrazných vizuálních nápadů, osloví především závěrečná scéna, kde vizuální pojetí zcela dopomáhá atmosféře. Jde o film o ženě, která se nechává ovládat muži, v jistých momentech ovšem náhle působí nepřirozeně, že si členové rodiny navzájem projevují lásku, následně se k sobě ovšem chovají násilně. Dá se snadno polemizovat nad tím, že takhle nějak to v životě chodí, jisté postavy ve filmu to ovšem pasuje do tak trochu jiné pozice, než by asi Kovalenko chtěla. Zpočátku to vypadá, že její vize vlastně nemá dobro a zlo, jen zoufalé lidi, kteří v zoufalé situaci ubližují sobě navzájem. V průběhu to ovšem střídavě naopak působí tak, že je ústřední Ada oblepena zlem, ze kterého se marně snaží utéct. Jde přesně o ten typ filmu, kde chování postav vylučuje jejich předem nastavené charakteristiky a částečně to dokáže vyrušit z celkové atmosféry.   Film samotný navíc Adu a její rodinu sleduje už v momentě, kdy jsou prakticky na dně, je poté tak trochu zvláštní sledovat, jak se někdo snaží jít ještě o kus dál. Jisté momenty působí vyloženě na sílu, funguje snad jen někdy funkční klaustrofobická kamera. V jistých momentech to navíc působí jako typ provokativního filmu, kdy se tak trochu pracuje s tím, že je hlavní hrdinka pravděpodobně mentálně nemocná. Film tak sleduje nevyrovnané postavy, které sami momenty působí, že vlastně neví, co přesně chtějí. A o to těžší je se jim dostat pod kůži.   V tom filmu je naznačeno spousty věcí. Potencionální domácí násilí, naznačený incest, víceméně vynucené znásilnění, i náznak toho, že ani po konci vlastně nic tak úplně v pořádku nebude. Je to přitom spíše zajímavý film pro mentální hygienu, než vyloženě obdivuhodná filmová podívaná. Přesto jde rozhodně o úkaz toho, že se vyloženě nevyplatí automaticky bojkotovat všechny ruské tvůrce. Někdy z nich vylezou minimálně zajímavé věci..... () (menej) (viac)

Reklama

Vesecký 

všetky recenzie používateľa

Slabší čtyři hvězdičky. Film, který svým dějem nezklamal a především stál na výborných hereckých rolích Milany Aguzarovové a představitele jejího otce Zaura. Psychologická sonda do vztahu mezi přísným otcem s nesmiřitelnými postoji k životu a jeho dětmi, těžce nemocnou Adou, samostatným Akimem a ještě trochu dětským a romanticky založeným Dakkou. Ruská kinematografie udělala ohromný skok vpřed zvláště u festivalových a klubových filmech. ()

xxmartinxx 

všetky recenzie používateľa

Jeden z těch případů, kdy ve filmu není nutně něco špatně, ale taky toho v něm není dost. myslím, že by tomu líp slušel středněmetrážní formát at best. Tyhle intimní, citlivé portréty jsou docela přebytkové, abych byl upřímný. ()

Arsenal83 

všetky recenzie používateľa

Typická festivalovka, ktorá nejde po šoku, pseudoumení, ale obyčajnom príbehu z končín, do ktorých sa len málokto ocitne a chce ocitnúť. Mladé dievča sa dusí v mužskom svete a každý jej čin, gesto a slovo sú pevne sledované kamerou, až kým sa nerozletí. Nie tá kamera. Film ponúka možnosť nahliadnuť do dosť neznámeho sveta, o ktorom počúvame len občas z televíznych novín, je to výlet do severoosetských zvláštností, no puto s príbehom som nenadviazal. ()

Galéria (12)

Reklama

Reklama