Ennio

Pred časom som sa rozhodol nehodnotiť dokumentárne filmy, pretože si myslím, že je závislejšie od zobrazovaného, než od umenia filmárov. Prvú výnimku som urobil pri Hanákových Obrazoch starého sveta, druhú činím dnes. Ennia Morriconeho obdivujem už veľmi dlho, videl som viacero programov približujúcich jeho život a dielo, ale žiaden z nich to nepojal tak komplexne a príťažlivo, ako práve dopozeraný film môjho obľúbeného Giuseppe Tornatoreho. Napísať niečo o výnimočnosti až genialite Ennia Morriconeho považujem za zbytočné. Tvorí jeden z pilierov môjho kultúrneho povedomia. (09.05.2023)

Ennio a jeho rozprávanie od úplného začiatku, teda od doby ešte pred začatím jeho kariéry až po súčasnosť. Hlavným rozprávačom je tu on sám, pri tom mu sekunduje množstvo známych a slávnych osobností (myslím, že sú to až desiatky), s ktorými spolupracoval. Všetko chronologicky pekne po poriadku, ako z knižky. Jeho úspechy sa dostavili  okamžite, čo svedčí o jeho talente, ktorý mal v sebe vlastne odjakživa, keďže sa narodil do hudobne a umelecky založenej rodiny. A samozrejme dobrá škola. Morricone dokázal emócie filmu zhudobniť tak presne a dokonale, že divák v kine neraz nevedel, čo je lepšie. Jeho hudba často presahovala to, čomu sa hovorí filmová hudba, podobne to vidia aj spomínané osobnosti. Možno pomyselne súťažil s filmom, že kto je lepší. Domument je koncipovaný jednoducho a zrozumitelne, s počtom jeho skladieb a filmov sa stále nabaľuje a rastie. Sem tam sú použité hudobné výrazy, viac zrozumitelné hudobníkom. Možno sa mohol pri najznámejších melódiách aj viac pozastaviť (vlastne raz alebo dvakrát sa tak aj stalo), ale to by z toho museli spraviť seriál. Takže je to dobré aj takto. (07.09.2022)

Takový klasický dokumentární piedestal pro mistrovu tvorbu, kde stejně většinu děl jen proletíte. Je to často i s jeho komentářem, což potěší. Zklamala mě ale poměrně častá snaha o podbízivý obrazový doprovod z daných filmů. A na osobnostní rovině se taky jede spíš po povrchu, proto nemůžu dát vyšší hodnocení. S dovolením si tu ale odložím svoji top 10 nejoblíbenějších Maestrových skladeb (s vědomím, že jsem toho spoustu neslyšel, ovšem s očekáváním, jak to budu hodnotit za x let): 10. For A Few Dollars More main theme (Pro pár dolarů navíc) 9. Man with a Harmonica (Tenkrát na západě) 8. Ecstasy Of Gold (Hodný, zlý a ošklivý) 7. The Braying Mule (Nespoutaný Django) 6. Chi-Mai (Profesionál) 5. Gabriel´s Oboe (Mise) 4. El Indio theme (Pro pár dolarů navíc) 3. Once Upon A Time In The West Theme (Tenkrát na západě) 2. L´Arena (Žoldnéř) 1. Saluto Alla Madre (Marco Polo) (31.03.2024)

Když tak o tom přemýšlím, tak v současnosti asi není příhodnější režisér pro dokument o této hudební legendě než právě Giuseppe Tornatore. Ennio a Giuseppe spolu tvořili nerozlučnou dvojici skoro tři dekády a přijde mi symbolické, že úplně poslední filmovou hudbu maestro Morricone složil pro film La Corrispondenza, který režíroval právě Tornatore. Dokument Ennio je tak pomyslným rozloučením s jednou z nejvýznamnějších hudebních osobností, která se zapsala do srdcí milionů lidí. Film nabízí komplexní pohled na mistrův život, přesněji řečeno od Enniova dětství až po vítězství vytouženého Oscara za Tarantinův snímek Osm hrozných. Největší prostor je však věnován ranějšímu období mistrova života, zatímco éra od roku cca 1990 do současnosti už je rozebrána poměrně stručně. Což je moje snad jediná výtka na tomto jinak skvělém dokumentu, i když uznávám, že do 156 minutové stopáže se rozhodně nemůže vejít vše a pro podrobnější portrét by přicházel v úvahu spíše dokumentární seriál. Pro filmové fanoušky a fanoušky filmové hudby obzlášť je dokument Ennio i tak "must see" záležitost. (20.11.2022)

Jeden z nejkomplexnějších dokumentárních portrétů, co jsem kdy viděl, a neříkám to pouze proto, že jsem náruživým obdivovatelem Ennia Morriconeho! Tornatore odvedl prostě skvělou práci, kdy spojil radostné s užitečným; tedy vzdát hold svému příteli a zároveň přiblížit současnému publiku a alespoň zběžně analyzovat jeho tvůrčí genialitu. Byť za Morriconeho vždy nejvýstižněji hovořila právě jeho hudba, dokumentární, v podstatě téměř tříhodinový snímek o něm (o maestrovu hudbu nijak neošizený, ba právě naopak) každou minutou bez zbytečných skrupulí (a patosu) vysvětluje, proč dílo Ennia Morriconeho během let přerostlo v mnohem víc než jen v "pouhou" filmovou hudbu. Doporučuji všem, co se zajímají o film a hudbu, a v první řadě všem, co milují Ennia Morriconeho tak moc jako já. 9/10. (07.11.2022)